Vánoční focení - vždy trochu jinak než ostatní:)

Na úvod musím říct, že od té doby, co se z nás stala opravdová rodina, se chodíme fotit poměrně často - alespoň ve srovnání s ostatními. Chci mít krásné vzpomínky na to, když byly děti malé, a chci abychom byli na fotkách všichni spolu. Což je u nás normálně poměrně velký problém, protože nikdo z rodiny to s naším megafoťákem neumí:) Proto jsme se naučili chodit k fotografům.

Musím podotknout, že jsme měli fakt velkou kliku a hned na začátku jsme natrefili na fotografy, se kterými jsme si fakt sedli - a to jak lidsky, tak hlavně "fotograficky". Kdo jste viděli některé naše fotky, tak vám je určitě hned jasné, že prostě nejsme ateliérové typy. Fotíme rádi venku nebo v přirozeném prostředí a hlavně nás moc nebaví pózovat. A naštěstí to podobně vidí i naši fotografové - takže naše focení probíhá zjednodušeně řečeno tak, že my si něco děláme a oni nás fotí. Pro nás opravdu ideální varianta. Ateliér jsme vyzkoušeli jednou a musím říct, že už nikdy více:)

Vánoční focení 2015...
... se fotilo u nás doma a dostali jsme se k němu víceméně náhodou. Hlavním cílem tohoto focení bylo zachytit pravou vánoční atmosféru, která panuje u nás doma a zachytit to, jak si Vánoce užíváme s naším tehdy ročním synkem. Původní plán byl, že budeme péct cukroví a zdobit stromeček. Začalo se pečením cukroví a vlastně ani nevím, jak se to stalo, ale po chvíli začala vzduchem létat mouka. Užili jsme si u toho velkou spoustu legrace a moučné škody jsme pak likvidovali ještě asi 2 týdny. Zdobení stromečku se fotilo až po téhle neplánované akci, takže pokud koukáte opravdu pozorně, můžete nám ve vlasech stále vidět stopy po mouce.

Vánoční focení 2016...
...bylo zase úplně jiné. Strašně se nám líbily výsledky loňského focení, ale pokud bychom to stejné fotili znovu, ztratilo by to kouzlo výjimečnosti, které ty fotky pro nás mají. Focení tentokrát probíhalo v lese u Liberce a byla fakt strašná kosa. I z tohoto důvodu bylo focení opravdu kraťoučké a musím říct, že i tak nám to stačilo na pořádně vymrznutí. Ale řekla bych, že to stálo za to a fotky se opravdu povedly. Můžete posoudit sami.

A jak to bude příští rok na Vánoce? Zatím netuším, ale uvidíme. Navíc nám do našeho malého týmu přibude jedna miminkovská posila, takže opět budeme slavit Vánoce, které budou pro někoho těmi prvními a nezapomenutelnými...

A co vy - absolvovali jste někdy vánoční focení? A čemu dáváte přednost?

Na závěr ještě nezbývá dodat, že autory fotografií jsou naši oblíbení a úžasní FOTOFIALOVI, kterým patří velký dík za nádherné zachycení našich rodinných okamžiků:)

Novinky ze světa Harryho Pottera. Skvosty nebo velké zklamání?

Jsem hrdá fanynka Harryho Pottera - miluju knížky i filmy, a proto jsem letošní rok očekávala s velkým napětím. Jako první se na trhu objevila kniha Harry Potter a prokleté dítě, takže se i já budu nejprve věnovat jí.

 

Musím říct, že jsem ke knize přistupovala s obrovským očekáváním a nadšením. Knihu jsem si zakoupila v podstatě hned, jak to bylo možné. Než jsem se k ní však dostala, rozhodla jsem se, že si znovu přečtu celou sedmidílnou sérii pro pořádné oživení tohoto úžasného světa. A pak už konečně nastal čas začíst se do nového příběhu.

Zde je nutno dodat, že autorkou knihy není famózní J. K. Rowling, nýbrž 2 mužští autoři, přičemž se na této knize původní autorka tématu podílela. Kniha také není psána formou románu, jak jsou čtenáři zvyklí, nýbrž se jedná o text divadelní hry. To mi však nijak zásadně nevadilo.

 

Od první chvíle, co jsem se do knihy začetla, mě nadšení přecházelo víc a víc, a dokonce se dostavila i pachuť zklamání a naprosto zkažené radosti. Knihu přečtete opravdu velice rychle - za hodinku a půl jsem byla na konci. V knihách Rowlingové jsme zvyklí na perfektně vystavěný svět plný úžasných a dechberoucích detailů - to mi zde absolutně chybělo. Setkáme se sice s našimi oblíbenými postavami, ale ty jsou zde takové úplně jiné, cizí a nebojím se použít i slůvko divné. Myslím, že oblíbené hrdiny z původních knih by v nich hledal málokdo. Musím říct, že při čtení jsem měla celou dobu pocit, že se jedná o ošklivý vtip a toto dílko napsal nějaký žák základní školy, který ani navíc není nadaný na sloh. Vše, co se stane, je neskutečně předvídatelné. Několikrát jsem se musela dokonce nahlas rozesmát z toho, jak "pitomý" mi celý příběh přišel.


Myslím, že poměrně výstižným hodnocením mého názoru bude to, že si knížku ani nechci nechat. Půjde z domu, protože k téhle "slátanině" se já už rozhodně vracet nebudu. A to knihy fakt miluju.


Filmový návrat : Fantastická zvířata a kde je najít

 

Jsem moc ráda, že tady bude moje hodnocení vypadat úplně jinak. Film nás přenese do doby zhruba 70 let před "potterovskými" příběhy a děj se odehrává v Americe. V kině jsme navštívili 3D představení, které mě absolutně pohltilo. Za mě se stoprocentně jednalo o nejlepší 3D projekci, kterou jsem dosud navštívila - celé to vypadá opravdu tak reálně, že jsem se několikrát zapomněla, že sedím v křesle kina a odháněla jsem od sebe létající potvůrky či se bránila letícím předmětům. Pecka a palec nahoru.

S Harrym Potterem se sice v tomto příběhu absolutně nesetkáme, ale můžeme zde zaslechnout o několika dobře známých postavách. Film natočil režisér, který natáčel několik dílů o HP a řekla bych, že je to zde fakt znát. Setkáme se zde s perfektně vystavěným a vymyšleným fikčním světem, který se odehrává v tajemném prostředí, na které jsme zvyklí z předchozích příběhů.

Hlavní hrdina a jeho "přítel" jsou neskutečně sympatické a věrohodně zahrané postavy. Ženské postavy jsou jimi trochu upozaděné, ale to mi nevadilo ani trošku. Film je za mě opravdu neskutečně mistrovsky udělané dílo, především co se týče efektů a animace postav. Děj je místy trošku pomalejší, ale troufám si říct, že se divák po celých 133 minut, co film trvá, nemá šanci nudit.

Celkově film hodnotím jako skvěle strávený večer - opět se ze mě, z dospělé ženy a matky, stala na chvíli malá holčička, která věří na kůrolezy, hrabáky, skřety a kouzla. A tenhle pocit si vždycky strašně užívám, protože oblbnout moji stále kriticky myslící hlavu, je někdy fakt oříšek:)

A pevně doufám, že nejsem jen obyčejný "nečar" nebo "mudla" , a tenhle svět mi není někde skrytý:)

O nejlepším dárku, jaký jsem kdy dostala...

Každé září slavím narozeniny, letos však byly výjimečné v tom, že jsem slavila kulatiny. Manžel kolem mě neustále chodil s potutelným (a také samolibým spokojeným) úsměvem. A prohlašoval, že letos budu mít z dárku ohromnou radost:)

Měl pravdu, když nastal den D a přišel čas na gratulace, obdržela jsem kromě ohromné kytice rudých růží také malou, na první pohled skromnou obálku. Po rozbalení jsem začala regulérně slzet, protože  dárek mi opravdu vyrazil dech. Byl v ní totiž poukaz na focení s Horse and Glamour. Omluvou mi také budiž fakt raného těhotenství:)

Po obdržení dárku už začalo samotné vyřizování - nutno dodat, že každý, kdo se okolo tohoto projektu pohybuje, je neskutečně milý a optimistický člověk, takže jsem se těšila čím dál více. Nejprve se vyřešilo, v jakém stylu si přeju fotit. Poté přišlo na řadu zaslání aktuálních mír a současné fotografie. Produkční se dále zajímala, zda mám oblíbené nebo naopak neoblíbené barvy. Každému je jeho den prostě ušit přímo na míru. Po vyřízení byl stanoven termín o 3 týdny později a nezbývalo, než se těšit. Pár dní před realizačním dnem přišel mail s přesným časovým harmonogramem a  lokalitou focení (včetně GPS souřadnic).

Realizační den
Focení se konalo jednu říjnovou neděli na zřícenině hradu Blansko (u Ústí nad Labem), takže to pro nás znamenalo dlouhou cestu - začátek svého dne jsem měla určený na 10:20, takže jsme vyjížděli kolem osmé hodiny ráno. Cestou jsme potkali šílenou bouračku a už už to vypadalo, že snad ani focení nestihneme. Manžel z toho byl nervóznější než já, ale nakonec nás odtamtud dostal a focení se stihlo.

Po příjezdu na místo na nás hned čekala usměvavá organizátorka, posadila nás k hořícímu krbu na farmě, nabídla nám čaj, kafe a také chlebíčky a zeleninové pohoštění. Prostě servis, jak se patří. Podepsala jsem smlouvu a už byl čas na kostým. Na místě jsem zjistila, že se ze mě stane růžová podzimní víla, a i když mě kostým zprvu úplně nenadchnul, musím říct, že na fotkách vypadá fantasticky. Poté přišlo na řadu líčení, které trvalo přes hodinu, a jeho součástí byla i vlasová úprava. Dostala jsem dokonce i vlasové příčesky, což byste na fotce určitě nepoznali - svých vlasů mám totiž i tak hodně, ale pro fotky je vždy třeba trochu přehánět - všechno, hlavně líčení:)

Čas strašně rychle utekl a v příjemné atmosféře už se pomalu začal blížit čas k přesunu na místo fotografování. Jelo se auty - původní plán byl, že se vyjede až těsně pod hrad, ale bohužel počasí nepřálo. Všude bylo strašně bahna a auta to nebyla schopná vyjet. Následoval tedy náročný výšlap bahnem:)

Focení na zřícenině
Na hrad jsme přijely dvě - každou z nás si vybrala jedna fotografka - u mě to byla Markéta Novák, na kterou jsem si tajně myslela:) Potykaly jsme si a šlo se na to. Focení také probíhalo se dvěma koníky , kteří se na focení střídali. Samotné focení probíhalo zhruba v rozmezí půlhodinky a vystřídalo se hned několik lokalit na zřícenině. Kromě toho se také vystřídali koníci. Musím říct, že byla dost zima a všichni byli nabalení, jen "modelky" byly polonahé. Z toho jsem měla docela obavy, ale fakt to nebylo potřeba, protože ač se to nezdá, focení bylo docela adrenalinové. Koníci se kolem vás vzpínají, sedíte na nich bez sedla a pak fakt nemáte čas myslet na to, zda vám náhodou není chladno. Naopak. Bylo mi vedro. Zima na mě přišla až po focení:) A to šílená:)

Důležité údaje o focení:
Hodně z vás se mě ptalo na cenu - takže jsem ji pro vás od muže vyzjistila. Focení stálo kolem 9 500 kč - v tom pak máte obsažen kostým, vizážistku, hairstylistku, fotografku a služby organizačního týmu. Z této částky se samozřejmě také platí pronájem prostor a hlavně koní. Po rozhovoru s manažerkou projektu si myslím, že ta částka asi opravdu být nižší nemůže, i když se cena zdá na první pohled fakt vysoká. Musím říct, že sama bych si to asi nikdy nedopřála, ale jako dárek je to perfektní a já si to moc užila.

Teď přichází na řadu jediná věc, se kterou jsem byla nespokojená a neměla jsem z ní vůbec dobrý pocit. Koníci, se kterými se fotí, jsou cvičení a velice šikovní, takže pak na fotkách vidíte, jak se koník uklání, zvedá nožku či se vzpíná. Bohužel až na místě se dozvíte, že každý takový úkon je zpoplatněný 500 kč za 1 cvik. Platit pak musíte hotově. Pokud jako já nosíte jen minimální hotovost a většinu věcí platíte kartou, může vás to nepříjemně zaskočit.

V ceně focení máte 4 ks upravených fotografií - pokud máte zájem o další, smíte si přiobjednat za 500 kč/kus. Tady je nutno dodat, že obě fotografky, které pro HaG fotí, jsou v úpravách opravdu frajerky a ta cena je zde asi fakt přiměřená. Fotky dostane v opravdu velké tiskové kvalitě v elektronické podobě.

Z celého focení mám opravdu krásný a nezapomenutelný zážitek. A hlavně ty fotky jsou famózní. Je mi jasné, že ne každému se tento typ stylizovaných fotek líbí, ale já jsem z nich doopravdy nadšená a připadám si na nich nádherná, což je hlavním cílem tohoto projektu :)

PS: všechno, co na fotkách vidíte, je fakt reálné - nic z toho není fotomontáž, i když se vám to tak občas může i zdát:)

Celému organizačnímu teamu náleží velké poděkování a doufám, že se jim bude nadále dařit a já si po porodu a dání ase dokupy dopřeju ještě jedno tematické focení v mém nejoblíbenějším - indiánském stylu:)



Pokud budete mít jakékoliv dotazy, ptejte se, ráda vám na ně otevřeně odpovím:)

A na úplný závěr ještě odkaz na FB projektu, kde denně přibývá ohromná spousta inspirativních fotek
 https://www.facebook.com/Horse.And.Glamour/

Překvapivé schopnosti, které jsem získala na mateřské...

Dnes jsou to přesně 2 roky, co jsem se stala mámou a to mě tak nějak nutí bilancovat a vzpomínat na to, jaké ty poslední 2 uplynulé roky byly. Sentimentu mám v sobě dost, ale ten si chci nechat pro sebe, takže tohle je takový žebříček věcí, které mě na mateřství nejvíce pobavily :)

Během mateřství jsem zjistila, že...

• absolutně nepotřebuju budík – mám jeden živý, a ten mě vzbudí vždycky dřív než chci vůbec vstávat
• jsem naprosto přišla o problémy s usínáním a dlouhým čučením do zdi – prostě lehnu a spím. Kdykoliv a kdekoliv. A to i když nechci...
• jsem schopná hodiny a hodiny konverzovat nad tématy porod, kojení, plínky, příkrmy, očkování a mateřská láska
• jsem se naučila připravovat desítky jídel, která mají naprosto stejnou konzistenci, vypadají však naprosto odlišně, ale přesto chutnají stejně hnusně (ano řeč je o příkrmech)
• jsem v každé situaci schopná vymyslet hned několik působivých motivačních lží, které dostanou mé dítě přesně tam, kde ho potřebuju mít („pojď, podíváme se, jestli támhle náhodou nepojede mašinka“, „miláčku, s tatínkem jéme přesně to samé, co máš ty“)
• znám naprosto všechny jízdní řády místních dopravních prostředků (a dokonce i přesně vím, na kterém přejezdu kdy projíždí vlak a kolik bude mít vagónů)
• spousta věcí, které jsem dříve dělala rukama, se dá stejně dobře udělat i nohama (a možná i rychleji)
• traktor zvládnu nakreslit i poslepu (a to v několika designech)
• zvládnu přebalit pokakané dítě bez toho, aniž bych se pozvracela (nesmějte se, to byla moje největší obava před tím, než jsem se stala mámou...jsem prostě pachová citlivka:) )
• nakupování oblečení pro sebe jsem vyměnila za nakupování pro dítě a ještě mě to činí trapně šťastnou
• vědomí, že máme na sex málo času (protože spící dítě se vždy nějak záhadně vzbudí) vůbec vztahu a kvalitě sexu neškodí, mnohdy i naopak:)
• stala se ze mě citlivka, kterou zaručeně rozbrečí šťěňátka, koťátka, malé děti a v podstatě všichni lidi s pohnutým osudem (a že jich je!)
• to že tvrzení: „milovat někoho tolik, že bys za nej položil život“ je pravdivé a není to jen prázdná fráze, která se jen tak říká
• to že si absolutně nedovedu vybavit bolest u porodu, přestože tenkrát bych přísahala, že to nikdy zapomenout nedokážu
• vím, že teď už zvládnu prostě všechno na světě

A co vy? Co na mateřství překvapilo a pobavilo vás? :)

Pro všechny dokonalé mámy

V dnešní společnosti se strašně často používá slovní spojení „dokonalá máma“ jako něco urážlivého a naprosto nemístného. Já to však vnímám úplně jinak.


Nutno dodat, že jsem nikdy nebyla typ člověka, který by měl problémy se sebevědomím a vnímáním sebe samé. Ba naopak – byla jsem vychována v tom, že dokážu všechno, co budu chtít. Protože jsem prostě dobrá a umím si jít za svým.

A tak ani v mateřství nezažívám moc pocity, kdy bych byla zoufalá a zbytečně se podceňovala. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem schlíple chovala v náručí ubrečené miminko a nevěděla, co dělat, co ho trápí a jak mu mám sakra pomoct. Tyhle pocity zná určitě každá maminka. Přesto si o sobě myslím, že jsem dobrá máma – a pro svého synka také dokonalá máma. Ne proto, že bych byla nejlepší ze všech, to určitě ne – ale proto, že dělám maximum pro to, aby byl šťastný a spokojený. A to kolikrát i na úkor vlastních potřeb a zájmů.

Vzpomeňte si na svoji cestu mateřstvím. Nejprve jste dítě nosila a snažila jste se, aby se mu u vás líbilo a mělo všechno, co potřebuje. Mnoho z nastávajících maminek si v těhotenství prochází malým osobním peklíčkem a věřím, že stejně nikdy nelitují, že tohle všechno pro své miminko podstupují. Prostě vědí, že to za to všechno stojí.

Když se dítě dralo na svět, byla to opět chvíle, která je většinou spojená s mnoha bolestmi – a to, i když každá k porodu přistupujeme s jinými myšlenkami, jinak to cítíme, jsou to pro nás nezapomenutelné chvíle, které se rozhodně nedají nazvat procházkou růžovou zahradou.

Po porodu nastává pak  ten pravý „hukot“ – pro miminko je vše nové a občas dává velice nahlas najevo, že v bříšku to bylo lepší a jednodušší. Vy jako matka strávíte mnoho bezesných nocí, kdy se modlíte, ať už ten uzlíček konečně usne, abyste mohly spát taky. Konečně. Aspoň chvíli. Občas máte pocit, že další takovou noc už nevydržíte. Ale to se pletete, vydržíte všechno, protože „ženská prostě vydrží víc než člověk“. A i v takových chvílích své dítě milujete – jasně, občas vám připadá, že třeba ne, ale věřte, že v koutku duše to prostě někde je – o tom, jak hluboko je tahle láska momentálně uložená, rozhoduje počet nocí, kdy jste se už pořádně nevyspaly.

Své dítě krmíte (je jedno, jakým způsobem) a kolikrát ani nemáte čas nebo myšlenky, abyste se najedly také vy. Vždycky prostě dáte přednost potřebám dítěte před těmi svými – alespoň zpočátku. S tím, jak dítě stárne, se i vaše potřeby vrací do základního plánu dne. A je to tak naprosto správně. Spokojená máma se totiž rovná spokojené dítě a je důležité na tohle staré moudro nezapomínat. Nebojte se vypustit a občas si „vyhodit“ z kopýtka, vzdálit se ze svého rodinného teritoria. Vaše dítě má zajisté i jinou blízkou milující osobu, která vás zvládne na určitý čas zastoupit. Tím, že jste se stala matkou, jste rozhodně nepřestala být ženou.

V dnešní době je takovým smutným trendem neustále se podceňovat a podhodnocovat. Ale to je špatně! Zamyslete se a uvidíte, co jste pro své dítě všechno podstoupila a hlavně ještě podstoupíte. A děláte to vlastně i ráda, i když to není vždy jednoduché. To proto, že své dítě milujete. Takže se nebojte říct: Jsem dokonalá máma a nestydím se za to. Uvidíte, že se vám to „maminkovství“ bude hned lépe užívat. Všechno je to totiž v hlavě.

Ano, určitě někde ve vašem okolí existuje maminka, která vždycky vypadá jako ze škatulky, stíhá péct, vařit a k tomu si každé ráno uběhne maraton (za půl hodiny). Ale je to fuk. Každá máme svůj život a je potřeba si ho zařídit podle sebe, a ne podle mínění okolí. Dělejte si věci po svém a proto, že prostě chcete, ne proto, že se to od vás očekává. A uvidíte, že vám bude mnohem líp.

Takže až dnes večer půjdete spát, zamyslete se nad svým dnem: Co jste udělaly pro to, aby vaše dítko mělo hezký den? Čím jste ho potěšily? Co hezkého jste mu řekly? A poté si řekněte: „Jsem pro své dítě dokonalá máma“. Povinně:)

A na závěr jeden moudrý citát – bohužel si nevzpomínám, kde jsem ho četla, asi nebude ani doslovný, ale nejdůležitější je ta myšlenka:
"Dokonalost nespočívá v tom, že jsi nejlepší ze všech, ale v tom, že věci děláš tak, jak nejlépe dokážeš."