V Brně rozhodně nemusí být nuda - a to ani když je ošklivo

    Minulý víkend jsme trávili na návštěvě u přátel v Brně a jelikož nám počasí zrovna moc nepřálo, vyrazili jsme s dětmi na návštěvu hracího centra Bruno family park - oficiální stránky centra jsou tady. Hodně se mě ptáte, jak se nám tam líbilo, takže jsem se rozhodla sepsat "recenzi" z pohledu  maminky 2 a půl letého dítěte.

    Park jsme navštívili v sobotu za opravdu ošklivého děštivého počasí (navíc zrovna o víkendu, kdy byly v Brně jarní prázdniny), takže uvnitř bylo samozřejmě hodně plno (jindy to prý bývá o něco lepší). Přišli jsme hned v začátku otevírací doby (9:30), na recepci jsme vyřídili všechny náležitosti ohledně vstupu, vyfasovali náramek, který funguje jako peněženka a zároveň také jako klíč od skříňky na odložení věcí, a šlo se dovnitř.

    Vstupné se platí pouze za dítě a k němu mohou být dva dospělí lidé jako doprovod zcela zdarma, což je podle mě fakt super přístup - jinde jsme zatím vždy platili i my, a to poměrně vysoké částky. Vevnitř pak můžete pobýt libovolně dlouhou dobu - klidně až do konce otevírací doby ve 20:00. Vstupné do zábavního parku nás tedy za celou rodinu vyšlo na 350 kč (ve všední dny se platí méně), což mi přijde jako docela zkousnutelné:). Všechny atrakce uvnitř jsou pak v ceně - pouze na lodičky a autíčka (samozřejmě ty nejlepší atrakce) si musíte ještě zakoupit kupony po 20 kč za 5 minut zábavy. Z toho už je člověk nadšený o něco méně, ale pořád se to ještě dá:)

Lodičky - platba navíc

Autodrom - platba navíc

    Vstoupit můžete pouze v přezůvkách nebo ponožkách a dovnitř je zakázáno vnášet jídlo a pití (čehož jsem si všimla až teď při psaní článku). Nicméně, nemusíte se bát, že budete trpět hlady a žízní. V přízemí funguje restaurace, kde můžete zakoupit teplá i studená jídla a samozřejmě také nápoje. Tady velice oceňuju to, že nic neplatíte při objednání, nýbrž pouze přiložíte čipové hodinky, na které se vám útrata načte a všechno tedy zaplatíte najednou až při odchodu z centra (třeba i kartou) a vám tak odpadne nepříjemná starost s hlídáním peněženky:). Ještě také musím podotknout, že jídlo bylo výborné a za hodně rozumné peníze. Já si třeba objednala k obědu kuřecí řízek s bramborovou kaší a oblizovala jsem se snad až za ušima. Všechno bylo poctivě udělané a kaše byla fakt pravá domácí. Cena byla kolem 90 kč.

Pohled na centrum

A nyní už k tomu hlavnímu - k tomu, co můžete v parku navštívit a prožít:)

    Řekla bych, že nabídka je opravdu široká a každý zde určitě najde něco, co ho bude bavit. Najdete zde různé trampolíny, lanové a prolézací dráhy, "banánové" bludiště, skluzavky, lezeckou stěnu, podzemní bludiště, které vypadá jak z Harryho Pottera (vzpomeňte na Tajemnou komnatu - já jen pořád čekala, odkud se objeví bazilišek:) ) a mnoho dalšího.

V podzemním bludišti je to super

Pohled z podzemí vzhůru

Eli v mraveništi

    Dominantou centra je Čapí oko, na které musíte vylézt až do sedmého patra a můžete si zvolit dvě možnosti - buď půjdete po schodech (a pro těhotné je už to adrenalinový zážitek), nebo můžete lézt nahoru prolézačkami, po provazech atd. - prostě pravou dobrodružnou stezkou. Nahoře vás pak pak čeká skleněná vyhlídka (se skleněnou podlahou) na Brno a musím říct, že pro hodně lidí je to místo, kam rozhodně dobrovolně nevlezou:)

Čapí oko a naše rodinka

    S prcky ještě určitě doporučuji navštívit speciální místnost určenou pro nejmenší děti, kde se nachází ohromný bazén naplněný plastovými míčky, různé stavebnice, kostky, obchod, prolézačky a mnoho dalších věcí, se kterými se zabaví právě mrňousové.

    Všude po centru jsou umístěné pytle na ležení pro znavené rodiče (samozřejmě na ně mohou i dětští návštěvnící, ale ti na to asi nebudou mít čas:) ), kde můžete odpočívat, zatímco vaše děti řádí.

    Na závěr musím podoktnout, že podobná místa zrovna nevyhledávám a to z jednoho prostého důvodu -  tím je nevychovanost mnohých návštěvníků. Sami určitě víte, že pro spoustu rodičů dětská centra slouží jen k tomu, aby vypustili v ohraničeném prostoru své děti a pak už si jich ani nevšimnou. A tak i tady můžete potkat malé "hajzlíky" a tyrany, kteří strkají menší děti, berou jim hračky. Z tohoto důvodu je určitě potřeba obzvláště menší děti hodně hlídat a na atrakce chodit raději s nimi a případně si zjednat pořádek, když uvidíte, že se k nim někdo chová tak, jak se vám nelíbí. Místo je taky hodně hlučné, vše se tam pořádně rozléhá a víte, jak to je, když je na jednom místě moc dětí najednou - řev, řev, řev:) I přes to všechno ale rozhodně návštěvu centra doporučuju, jednou za čas je to super zábava, při které se děti dostatečně vyřádí. Já osobně bych ale raději šla spíše ve všední den, kdy bude méně návštěvníků:)

    Náš Eliášek si to tam užil, ale opravdu jsme se mu museli plně věnovat - pro malé děti to tam kvůli bezpečnosti (především kvůli rozdivočelým starším dětem a puberťákům) je docela náročné na uhlídání. A také bych řekla, že těch 2 a půl roku je taková minimální věková hranice, kdy má cenu tam s malým dítětem chodit, aby si to také pořádně užil.

Takže pokud půjdete, dávejte na své děti pořádně pozor, abyste si odnesli fajn zážitek:)

Místo, kde pumy dávají dobrou noc :)

    Dnes přináším opět jeden tip na zajímavý výlet - my jsme ho absolvovali tuto neděli a musím říct, že jsme všichni tři přijeli z výletu vyslověně nadšení. Manžel tento zážitek dostal jako dárek k narozeninám a myslím, že na tento den jen tak nezapomene... Ale začněme pěkně od začátku.

    Poblíž Prahy se nachází obec Zvole, která se na první pohled jeví velice nenápadně, ale jak později pochopíte, je to jen zdání. Po jedné z klidných ulic dojedete autem až k lesu, kde stojí zajímavý dům. Na první pohled není v podstatě nijak zvláštní - když se ale podíváte pořádně, uvidíte zajímavé věci. Semtam zpoza plotu vykoukne zvědavý pštros a když dostanete dostatek odvahy a nahlédnete přes plot, můžete zahlédnout třeba dikobraza. A pokud budete pozorně poslouchat, uslyšíte také mnoho zajímavých zvuků, které se z žádného jiného domku u lesa nelinou :)

    Přesně takto to vypadá v Kontaktním Zooparku Zvole. Návštěvu jsme měli předem domluvenou (jinak se tu chytnete asi málokdy), protože veškeré prohlídky a návštěvy probíhají v soukromí skupinky, která na výlet dorazí. A za sebe musím říct, že je to prostě pecka - neruší vás ostatní (mnohdy fakt neukáznění) návštěvníci a na druhou stranu nerušíte nikoho ani vy - toto ocení především ti, co mají malé děti, které se ještě nedokážou chovat tak, jak vy si představujete. Hned u branky si vás vezme na starost ošetřovatel, který vás provede po celém zooparku, představí  všechny obyvatele tohoto místa a hlavně vás zahrne opravdu zajímavými informacemi z praxe. Navíc záživnou formou, která ani zdaleka nepřipomíná toho nenáviděného učitele biologie, který vás dodnes straší ve snech. Občas:)

    Můžete zde nakrmit pštrosy, kteří z vaší dlaně zobou piškoty - a kupodivu to fakt nebolí, i když při prvním klovnutí očekáváte, že vám minimálně upadne ruka. Můžete se přetahovat s dikobrazem o tvrdý rohlík - a opravdu poznáte, jakou má to zvíře, které na to vůbec nevypadá, sílu. Ano, po chvíli svůj boj prohrajete a dikobraz si pyšně odnáší "váš" rohlík do svého doupěte. Děti zase ocení především roztomilá kůzlata, malé čuníky, poníky a hlavně klokany, kterým Eli neřekne jinak než "hopi, hopi". Dostanete se také k nosálům červeným, pokud tedy dovedete odtrhnout zrak od vedlejšího výběhu, odkud vás pátravým pohledem pozoruje skutečný král zvířat - nádherný roční sameček lva. Z tohoto zvířete vyzařuje ohromná síla, vyrovnanost a také to, že prostě ví, že je NĚKDO. Domov zde sdílí s nádherným levhartem, u kterého vás překvapí, jak moc je fixovaný na svého oblíbeného ošetřovatele, který si ho chová jako malé kotě:). I když v současné době značně přerostlé.

    Nyní to chce od vás notnou dávku klidu, obzvlášť pokud jako já trpíte fóbií z hadů -  jde se totiž do místnosti, kde se nachází hodně terárií. Kdo v nich bydlí, není rozhodně těžké uhodnout. Hadi. Spousta hadů. Srdce vám buší jako splašené, ale vnitřně si dovedete vysvětlit, že vám fakt nic nehrozí a budete se jen dívat. Ošetřovatelé vás uklidní, že vás nikdo rozhodně nebude do ničeho nutit. Ale i tak jste prostě ve střehu. Přece jen pár centimetrů od vás leží 6 metrový had. Naštěstí bezpečně zavřený. Uf.

    Váš manžel si rozhodně nenechá ujít příležitost pořádně poznat tento živočišný druh. A tak se ani nenadějete a už má kolem krku zhruba 3 metrového hroznýše. Brrr. Stojí přitom jen asi metr od vás. Ale já se nedám, jsem v pohotovosti a připravená prchnout, kdyby to jen trochu vypadalo, že se had dívá mým směrem:) V rychlém sledu pak máte možnost vidět mnoho druhů hadů - od těch nejedovatých po jedovaté. Hroznýš, krajta, kobra, zmije...dokonce se můžete zblízka podívat i na jedové zuby. Hodně zajímavý pohled, který asi jen tak z hlavy nevytěsním:) Na každého hada si můžete sáhnout a porovnat strukturu jejich kůže, která se fakt liší. Nicméně toto je aktivita, které se já rozhodně účastnit nehodlám - oba kluci však možnosti velice rádi využijí. Na závěr pak přijdou ještě želvičky, kterých se (nechápu proč) pro změnu bojí zase Eli:)

   A nyní už přišel vrchol návštěvy - alespoň pro mě (pro muže to bylo setkání s hady) - možnost "pomazlit" se s mládětem pumy. Nádhera. Jedná se o sedmiměsíční kotě, ve kterém se už ale probudily instinkty lovce, takže do klece mohou pouze dospělí. Pustit tam našeho dvouleťáka by opravdu nebyl dobrý nápad - už takto z něj "kocourek" nemůže spustit oči.

    Vymezený čas utekl opravdu neskutečně rychle a nezbývá, než se rozloučit se všemi skvělými ošetřovateli, kteří vás provedli místem, které je pro ně evidentně hodně důležité. O zvířata je pečováno s láskou a kvalitně - toho si prostě nejde nevšimnout.

    Výlet mohu rozhodně doporučit snad všem lidem - my si to tam moc užili a předpokládám, že se ještě někdy určitě vrátíme. Vstupné pro dospělého činí 500 Kč, děti do 6 let mají vstupné zdarma. Někomu se to možná může zdát hodně, ale osobní přístup a soukromá prohlídka za tuto částku rozhodně stojí. Navíc péče o zvířata je opravdu hodně nákladná - takže máte na konci i dobrý pocit, že jste mohli pomoct na správném místě.

    Pokud vás místo zaujalo, určitě koukněte na FB stránky Zooparku zde a nezapomeňte se před případnou návštěvou objednat - jinak se tam pravděpodobně
nedostanete:)

Źivot bez televize? Už 13 let:)

   Když někde řeknete, že doma nemáte televizi, automaticky se v jejich očích stanete někým "fakt hodně divným". Přiznávám, že ani já jsem si kdysi neuměla představit doma fungovat bez televize. Tak jak k tomu tedy vlastně došlo?

   Na střední škole (a samozřejmě i dříve), když jsem bydlela doma, bylo sledování televize na denním pořadu. Kolikrát byla televize puštěná jen jako tzv. zvuková kulisa. Člověk pak sledoval kdeco, především seriály, které vás nutily sledovat i další a další díly, abyste se dozvěděli, jak to vlastně celé dopadne:) Byl to mor:)

   Když jsem nastupovala na vysokou, našli jsme si s tehdejším přítelem (dnes už manželem) bydlení na privátě a hodně jsme řešili otázku, jak to tam vydržíme bez televize? Tehdy jsme byli samozřejmě chudí studenti, kteří nemají peněz nazbyt, takže koupě nové televize do studentského bydlení byla tak trochu bezpředmětná. Tak nějak jsme se dohodli na tom, že to zkusíme bez ní a když nám to nebude vyhovovat pořídíme jen televizní připojení do noťasu. Začátky byly sice trochu divné, člověk na to nebyl zvyklý a telka mu samozřejmě chyběla. Postupem času jsme zjistili, že nám je bez televize vlastně mnohem líp. Člověk byl najednou mnohem víc svobodný - nemusel řešit návraty domů, aby se dozvěděl, jak to dopadne s dalším případem doktora House:)

   Když jsme po VŠ zařizovali to první opravdové bydlení, shodli jsme se na tom, že televizi už nechceme a nebudeme ji tedy pořizovat. Samozřejmě to však neznamenalo, že bychom byli zcela odříznutí od světa - díky internetu jsme mohli sledovat těch pár pořadů, které nám za to stály - navíc díky Adblocku zcela bez reklam (což je věc, která mě na tech tradičních televizích štve asi nejvíce - 10 minut filmu, čtvrt hodiny reklam a tak stále dokola:) ).

   Když se narodil Eliášek, shodli jsme se na tom, že chceme, aby na TV koukal co nejméně. S nějakým pouštěním pohádek a písniček pro děti jsme začali až opravdu někdy tak okolo roku a půl , a to ještě hodně omezeně. Myslím, že mu to nijak nechybělo - nyní už se dá říct, že má pohádku téměř denně, ale spíše jen krátké desetiminutové pořady, které navíc velmi pečlivě vybíráme. Ukázalo se totiž, že jak na pohádky kouká výjimečně, tak se velice špatně vyrovnává např. s násilím v pohádkách - což se projevilo třeba šílenými nočními můrami.

 

Na co tedy kouká?
Statečná autíčka
Mašinka Tomáš
Autíčko s červeným srdíčkem
Krteček
Cvrček
O neposedném štěňátku
Máša a medvěd
Včelka Mája

   A to je fakt asi všechno - naprosto odmítám pouštět mu například Mickeyho klubík - jednou to začalo hrát a naštěstí z toho byl znechucen ještě víc než já. Myslím, že tento pořad nemohl vymyslet a především nadabovat nikdo při smyslech:)

   Spousta lidí se ptá, co tedy vlastně děláme, když někoukáme na televizi. A já odpovídám, že úplně všechno - docela často hrajeme různé společenské hry (Scrabble, Jožin z bažin, Dostihy, karty,...), před dítětem jsme trávili mnohem více času venku se psem (domů jsme se v podstatě chodili jen vyspat) - to tedy teď úplně pořád praktikovat nejde), povídáme si, čteme, věnujeme se svým koníčkům a v neposlední řadě taky samozřejmě sledujeme některé seriály a filmy.

   Které seriály podle nás stojí za to?
Teorie velkého třesku (ideálně v originále - je to fakt tisíckrát lepší)
Everwood - málo známý seriál, který je úžasně natočený a fakt vás vtáhne do děje
Upíří deníky - první dvě řady byly moc fajn, na ty další člověk kouká spíš už jen z donucení, že potřebuje vědět, jak to vlastně celé dopadne a jestli to fakt bude pokračovat tak šíleně, jak to zatím vypadá:)
Rapl - asi nejlepší seriál z české produkce, co jsme kdy viděli, se skvělým hercem Hynkem Čermákem
Ohnivý kuře - zpočátku opět úplně boží seriál, který už se postupným nastavování dostává trochu do sféry odpadu - i když některé současné díly jsou fakt vtipné
Ano, šéfe - první řady byly fakt skvělé, dnes už opět koukáme spíše z nostalgie, současná řada je vyloženě tragická
Comeback - perfektní humor, který nám fakt sedl

   A jak to tedy máme v současnosti ?
Po rekonstrukci a předělání našeho bydlení jsme se rozhodli pořídit velkou televizi (Sony s perfektním 4K obrazem) - nicméně ji absolutně nemáme napojenou na vysílání a funguje nám pouze jako obrovský monitor pro sledování přes internet. Často máme puštěné písničky z Youtube a docela často i bez obrazu:) Plně nám to vyhovuje a myslím, že připojovat k TV vysílání fakt asi nebudeme nikdy

   A nejlepší ze všeho jsou návštěvy tchánovců, kteří jsou schopni se při každé příležitosti divit tomu, že ještě pořád nemáme televizi:) Předpokládám, že nepřestanou vůbec nikdy:)