Byli jste už v kukuřičném bludišti? Pokud ne, musíte to rozhodně napravit. Je to skvělý!

   Máte rádi netradiční aktivity, prostě něco, co nezažijete na každém rohu? Baví vás dobrodružství? Máte rádi (nebo jste jako děti měli rády) různé bojovky, hledačky a bludiště? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ano, tak rozhodně čtěte dál, protože tenhle článek vám dá tip na bombastický zážitek, který bude bavit nejen děti, ale i dospělé. Minimálně naší čtveřici bavil hodně. Tak dobře, budu o něco upřímnější:) Tobiáškovi to bylo poměrně jedno, ale my 3 ostatní jsme byli vážně nadšení:)

Kukuřičné bludiště

   O tom, že existují kukuřičná bludiště jsem se dozvěděla už vloni. Vůbec si nepamatuju, odkud se ke mně tahle informace dostala, ale to vlastně není vůbec důležité. Moc jsem to chtěla vyzkoušet, ale loňské léto jsme měli hodně nabité a nějak nám na výlet k bludišti už nezbyl čas, takže bylo jasný, že to musíme napravit letos.

   Kdo mě sledujete už delší dobu, tak jste si mohli všimnout, že máme zavedenou tradici, že se na výročí svatby vracíme na místo činu, tedy na zámek Sychrov, kde si vyfotíme porovnávací fotku do sbírky. Ani letošní rok samozřejmě nebyl výjimkou. No a shodou náhod je jedno kukuřičné bludiště v podstatě hned vedle zámeckého parku. Takže bylo rozhodnuto, že první kukuřičné bludiště, které navštívíme bude to na Sychrově.

   Ohromnou výhodou je to, že tyto bludiště najdete na několika místech po celé naší republice, stačí se jen podívat na oficiální stránky, kde najdete seznam všech aktuálních bludišť.

Jak Kukuřičné bludiště vlastně funguje?

   Podle názvu vás asi hned trkne, že tahle zábava bude mít co do činění s kukuřicí a samozřejmě se nemýlíte. Tohle bludiště je totiž ukryté na velkých kukuřičných polích (údajně větších než jsou třeba fotbalová hřiště), kde jsou pro vás připravené různé cestičky, kterými musíte projít a dostat se ven z  labyrintu. Vaším úkolem ale rozhodně není jen tak bezmyšlenkovitě bloumat mezi klasy kukuřice. Hned na počátku bludiště totiž dostanete úkol. Pro jeho splnění obdržíte hrací kartu s 5 řádky a poté už se vydáte vstříc nástrahám bludiště, kde musíte hledat ukryté cedulky s písmeny. Každá taková cedulka má na sobě obrázek s písmenem, číslem a barvou. Tyhle tři ukazatele vám přesně určí, na jaké místo v hrací kartě máte každou konkrétní nápovědu napsat. A pak už je jen na vás, jak rychle bludiště projdete a zda najdete všechna ukrytá písmenka. Na konci bludiště byste měli mít vyplněnou kartičku, čímž vám vzniknou 4 indicie. No a pak už jen musíte zapojit všechnu svou mazanost a mozkové buňky a rozluštit tajenku - tedy podle nalezených indicií určit, co vaše najítá slova spojuje:)

   Jo a pak je taky potřeba vymotat se zase ven:)

Zábava s využitím mobilních telefonů

   Kromě výše uvedené náplně vaší práce můžete přidat i trochu moderní techniky. Pokud máte chytrý telefon s Androidem a čtečkou QR kódů, máte postaráno o další level zábavy. Pro plnění tohoto úkolu si ještě musíte nainstalovat mobilní aplikaci Kukuřičáci a pak už v bludišti hledáte mimo písmenek ještě QR kódy, které pomocí aplikace úplně jednoduše načtete do svého telefonu a ta vám  pak počítá čas, za který zvládnete všechny úkoly splnit.

   My jsme tuhle možnost zjistili až přímo u bludiště a v mém mobilu nebyla samozřejmě ani výše zmíněná aplikace Kukuřičáci, a dokonce ani čtečka QR kódů. Naštěstí jsou obě tyto aplikace velmi malé, takže ani v místě s velmi špatným internetovým signálem (jakým Sychrov bezesporu je) nebylo jejich stažení žádným problémem a po cca 2 minutách zdržení jsme mohli vyrazit do bludiště vyzbrojeni i moderní technologií:)

My proti kukuřici

   Do bludiště jsme vyrazili v kompletním složení a vybaveni kočárkem. Skvělé je, že sebou klidně můžete vzít i pejska, ale naše Sunny byla protentokrát doma, protože do zámeckého parku je jí přístup zapovězen:)

   Zpočátku bylo Eliáškovo nadšení skoro až nezvládnutelné, pořád strašně pospíchal a vyrážel moc dopředu. Kukuřice už je opravdu vzrostlá a poměrně hustá, takže jsem ho museli lehce krotit, pokud jsme nechtěli hledat malého ztraceného uřvánka mezi klasy kukuřice. V bludiště jsme se pohybovali pohodovým tempem, občas se trochu ztratili, takže jsme některé uličky prošli dvakrát. Některé i třikrát, čtyřikrát, pětkrát... no dál to určitě znáte taky:) Celá aktivita v bludišti nám zabrala cca hodinku času, organizační věci před návštěvou bludiště a poté vyhodnocení tajenky a předání odměny cca dalších 15 minut. Celé místo bylo naprosto v pohodě sjízdné kočárkem - ale pokud by dost pršelo, počítejte s tím, že pak může být sjízdnost horší, a to ani nemluvím o tom, jak budete vypadat vy a především vaše děti. Chce to opravdu posoudit podle aktuálního počasí a přizpůsobit tomu oblečení a hlavně obuv.

   Celkově musím říct, že jsem počítala s tím, že to bude skvělý a moje očekávání se naprosto potvrdilo. Kukuřičné bludiště a bloudění v něm je fakt super aktivita a doufám, že ještě letos zvládneme navštívit i jiné místo.  Jít znovu do toho stejného bludiště podle mě nemá moc smysl.

   Jediné, co bych mohla aktivitě vytknout je to, že nějaký "moc milý" návštěvník serval cedulku s jedním písmenem a my tak nemohli najít všechna stanoviště. Naštěstí jsme ale poměrně inteligentní lidé, takže jsem si písmenko dokázali domyslet a tajenku i tak s přehledem vyluštili:)

Do bludiště levněji...

   Pokud se do bludiště chystáte, určitě doporučuji podívat se na Slevomatu, kde můžete zakoupit vstupy za mnohem lepší cenu. My o téhle možnosti nevěděli, takže jsme platili plné vstupné - za dospělého 85 Kč, za Eliáška 60 Kč a Tobiášek (děti do 3 let) měl vstup zdarma. My celkově tedy zaplatili 230 Kč, s využitím akce na Slevomatu by to bylo jen 157 Kč, což už je poměrně znát:) 

   A pokud máte bludiště a labyrinty opravdu rádi, vřele doporučuju i návštěvu na zámku Loučeň, kde najdete hned 12 labyrintů a bludišť. My tam byli už před nějakou dobou a určitě v brzké době plánujeme návrat, protože to tam je fakt super. Tady ale rozhodně doporučuju vyhradit si celý den:)

   Pokud vás kukuřičné bludiště zaujalo a máte v plánu vydat se do něj, nezapomeňte kouknout ještě na oficiální stránky Kukuřičáci, kde se dozvíte všechny podstatné informace.

Jak se vám tenhle nápad líbí?

   Copak na kukuřičné bludiště říkáte? Zaujalo vás, nebo jste ho už dokonce navštívili? Budu moc ráda za každou reakci a třeba i doporučení na to, které z letošních bludišť rozhodně stojí za to:)

To, že jsem máma, rozhodně neznamená, že o sebe přestanu dbát!

   Když nad tím tak přemýšlím, jsem asi docela marnivá osoba. No jo, jako každá ženská, řeknete si možná. Něco pravdy na tom asi bude, ale kam až moje paměť sahá, vždycky pro mě byl vlastní vzhled hodně důležitý. Rozhodně si ale nepředstavujte, že ráno vstanu a celý den se prohlížím v zrcadle:) To rozhodně ne, jen je pro mě prostě důležité vypadat dobře. Samozřejmě se nic nesmí přehánět a jsou dny, kdy mým jediným zkrášlovacím prostředkem je to, že se učešu. A upřímně: od té doby, co mám ve svém životě dvě malé děti, by se našlo i pár dnů kdy nedošlo ani k tomuhle základnímu stylingu:)

 Když otěhotníte a přitom máte hrůzu z každého kila navíc...

   Několik let jsem pracovala jako modelka a účastnila se různých soutěží miss, a asi někdy z téhle doby pochází můj strach z přibírání. Pokud jste někdy v podobném světě působily, tak asi víte, že ten tlak je obrovský a v podstatě denně slyšíte kouzelnou formuli: "Zhubni". I když podle okolí jste hubená až až, modní svět vás stále vidí jako tlustou bečku. Ať chcete nebo ne, něco z toho vám stejně v hlavě ulpí. Když jsem otěhotněla, tak jsem se s tímhle světem sice rozloučila, ale v mé hlavě zůstal stále ten pocit nechuti z každého kilogramu navíc. Jasně, rozumově si to člověk naprosto obhájí, ví, že váha nahoru jít musí, když pod srdcem nosíte nový život a chcete, aby mu nic nechybělo. Ale i tak jsem každé vážení a každý další kilogram nesla poměrně těžce. Z původního předsevzetí přibrat maximálně 10 kilo se stala jen trapná vzpomínka. Na konci těhotenství jsem totiž měla nahoře těch kilo 17. Fuj. Nechápu, kde jsem k nim přišla, protože jsem do poslední chvíle chodila do práce, denně měla pohybu možná víc, než mají jiní lidé za celý týden, jedla jsem naprosto normální a stejně velké porce jako dříve, a cpala se hlavně zeleninou. Moje váha se ale tohle všechno rozhodla naprosto nebrat na vědomí a já to přestala brát tak tragicky. Prostě jsem si řekla, že to dám po porodu co nejdříve dolů.

2 týdny před prvním porodem

   Znáte ty pohádky, jak žena odchází z porodnice po porodu se stejnou váhou jako před otěhotněním? Tak tomu přestaňte věřit, je to totiž blbost:) Můj syn se narodil s téměř 3 kilogramy a když přičtete váhu plodové vody, placenty a jiných záležitostí, které vás při porodu navždy opustí, vznikne vám poměrně zajímavé číslo. U mě to bylo pouhých 5 kilo - nic víc jsem v porodnici bohužel nenechala. Tenkrát se mi chtělo brečet. Ano, zdravé dítě a pohodový porod jsou super, ale ty kila navíc jsem rozhodně nechtěla. Kojila jsem a váha začala jít sama krásně dolů, prvních pár dní po porodu šlo dolů skoro kilo denně, pak se to ustálilo na denním úbytku 0,5 kilogramu. Nebudu vás napínat, asi 3 měsíce po porodu jsem byla na své původní váze, a za další 3 měsíce letělo dolů dalších 6 kilo. V podstatě jen tak - kojila jsem a chodila jsem na procházky s kočárkem a psem a nedělala jsem vůbec nic speciálního. Jak šla kila lehce nahoru, tak lehce šla i dolů. Ulevilo se mi:)

3 měsíce po porodu

Druhé těhotenství

   Při druhém těhotenství mě trápily neskutečné nevolnosti - kdo to máte za sebou, tak asi víte, co si pod tím představit. Pro nezasvěcené bude bohatě stačit informace, že jsem 5 měsíců několikrát denně zvracela. Děsivé období. Jsem ale optimistka, takže jsem se snažila najít na tom i něco dobrého. V téměř půlce těhotenství jsem měla nahoře pouhé 1 kilo. Ale s tím, jak přestaly nevolnosti, váha letěla raketově nahoru. Nechápu, jak je to možné, ale před porodem jsem už zase měla přírůstek cca 15 kilo. A to jsem jedla v podstatě pořád jen a jen ledový salát:) Poučena předchozím poporodním průběhem jsem se ale nijak nestresovala. Scénář byl naprosto stejný jako poprvé. Během hodně krátké doby jsem díky nošení v šátku a kojení byla na nižší váze než před otěhotněním.

 

   Nebudeme si nic nalhávat, pro tělo musí být ohromný šok zažívat takovéhle váhové výkyvy. Navíc v poměrně krátké době. S ohromným potěšením ale musím konstatovat, že ani 2 děti na mém těle nezanechaly v podstatě žádné nepříjemný připomínky těchto váhových skoků. Pravidelně cvičím, každý den mám poměrně hodně pohybu - jen už je horší najít si ten čas, který je jen a jen můj.

Hledají se ženy na otestování nového přípravku ...

   Před nedávnem na mě na instagramu vyskočila reklama o tom, že se hledá několik žen, které otestují přípravek proti celulitidě. Zkusila jsem své štěstí a ono to vyšlo. Na úvod ještě musím dodat, že celulitidou díky pravidelnému pohybu, dostatečnému příjmu tekutin a určitě i díky genetické výbavě netrpím. Ale jako většina žen s podobným typem postavy si musím hlídat takové ty oblíbené problémové partie - stehna a spodní část břicha.

Co se  testovalo?

   Předmětem a obsahem testování byl přípravek Anticellulite od Emspoma. Jedná se o speciální masážní krém určený k péči o problematické partie hýždí se sklonem k celulitidě a obsahuje 4 vysoce účinné aktivní látky přispívající ke zpevnění, vyhlazení a hydrataci pokožky. Pokud vás zajímá kompletní a nezaujatý popis výrobku, najdete jej zde.

Účinné složky přípravku:

Capsaicin - výtažek z chilli papriček, který stimuluje prokrvení a odbourávání tukových buňek

Coffein - podporuje metabolismus tuků a napíná pokožku

Jania Rubens - je mořská řasa

Vanyllil butyl ether - látka, která prodlužuje účinky všech funkčních látek

Jak se krém používá?

    Přípravek by měl být aplikován formou masáže problematických partií. Aplikovat by se mělo každý druhý den a to ráno i večer. Výrobce uvádí, že efekt je možné posílit zábalem potravinářskou folií (nejdéle ale 30 minut). Po aplikaci je potřeba důkladně omýt ruce kvůli vysoké koncentraci výtažku z chilli papriček.

Dojmy z testování

   Přiznám se, že různé krémy na mazání jsou mojí lehkou úchylkou a vyzkoušela jsem jich docela dost. Ano, jsem trochu náročná a chci opravdu jen to, co mi bude fakt vyhovovat. Z tohoto důvodu jsem byla vážně hodně zvědavá na tento přípravek. Už v řádcích výše jsem se zmínila o tom, že celulitida mě zrovna netrápí, ale s přibývající léty (fuj, to zní strašně) začínám pociťovat to, že kůže na stehnech není už tak hebká, hladká a hydratovaná jako v dobách, kdy mi bylo 20 let. A i toto je jedním z účinků, které přípravek slibuje napravit.

   Při první aplikaci mě mile překvapila vůně výrobku. Je jemná a velice příjemná, navíc taková opravdu neznámá. Většina krémů voní tak nějak stejně, na jedno brdo. Tady ale ne. Vlastně vůbec nevím, k čemu bych tuhle vůni přirovnala, protože jsem se s ničím podobně vonícím nikdy nesetkala. Každopádně to voní fakt hezky a krém je z kůže cítit i po několika hodinách od aplikace.

   Nesnáším krémy, které se špatně roztírají a dlouho se vstřebávají. U tohohle přípravku je to naprosto bez problémů - krém není nijak tuhý a perfektně se vstřebává.  Přitom kůže po něm zůstává stále lehce namazaná a lesklá, což je skvělé, protože díky tomu můžete potřebné partie opravdu pořádně promasírovat. Další super věc je to, že po vstřebání není kůže vůbec mastná a nemusíte pak půl dne čekat na to, než kůže zaschne a vy se budete moc obléct.

   Až dosud nepíšu o ničem, co jsem zatím nepoznala u konkurence. Ale zhruba 5 minut po první aplikaci krému jsem zažila mírný šok. Namazaná místa mě začala neskutečně hřát. Honem jsem začala googlit a vyčetla, že je to žádaný účinek tohoto přípravku a uklidnilo mě to. To teplo je příjemné a hlavně to dobře působí i na psychiku - úplně při tom máte pocit, jak se ty tukové buňky vypalují z vašeho těla:) U žádného jiného přípravku jsem to nikdy nezažila a musím říct, že je to fakt super. Hřejivý pocit vydrží asi hodinku po každé aplikaci.

   Vyzkoušela jsem i zabalení se do potravinové folie. Děti na mě sice koukaly jako na naprostého blázna, ale chtěla jsem pořádně otestovat vše, co krém nabízí. S využitím fólie by měl být efekt silnější a tomu odpovídá i to, že déle cítíte efekt prohřívání.

Musím říct, že testování 14 dní mi přijde jako poměrně krátká doba na nějaké velké závěry, ale nedá se nic dělat, taková byla podmínka testování:) Jedná se tedy o dojmy po několika použitích.

Testování v bodech

• přípravek je velice příjemný, hezky voní a velice snadno se nanáší
• nezanechává mastnou pokožku, ale přesto je kůže velice příjemná a hydratovaná
• již po první aplikaci krému jsem cítila, že je kůže znatelně hebčí na dotek a také vypnutější a pevnější na pohled 
• na jednu aplikaci člověku stačí zhruba 10 ml výrobku a celý proces zabere max. 7 minut i s masáží
• vzhled výrobku mě nijak zásadně neoslovil, kdybych ho viděla v regále v drogerii, asi bych ho s klidem minula a možná bych si ho ani nevšimla (tohle ale samozřejmě není žádný zásadní problém, je to jen můj malý soukromý poznatek)
• výrobek a ani značku jsem do doby testování vůbec neznala, neviděla jsem na něj ani žádnou reklamu
• výrobek po 14 dnech používání hodnotím jako super a musím říct, že mi velice vyhovuje , po jeho používání vidím změnu především v hebkosti a pevnosti kůže. Tuto změnu poznal na dotek i můj muž, který o žádném testování nevěděl, ale hned se ptal, čím se teď mažu, že mám tak jemnou kůži 
• 
  

   A to je asi tak všechno, co mě napadá. V používání krému budu každopádně pokračovat a pokud i po dlouhodobém používání budu spokojená tak jako doposud, určitě budu krém ráda kupovat. Až spotřebuji získané zásoby, velice ráda napíšu pár dojmů i na svůj instagram. Pokud ještě nesledujete, budu moc ráda, když se přidáte. Najdete mě tam jako apacheee_cz 

   Na závěr bych jen ráda podotkla, že tou nejdůležitější věcí při péči o sebe je být rozumná a nečekat zázraky. Bez pohybu a rozumného stravování to vážně nejde. Pokud se člověk bude od rána do večera cpát čokoládou, koblížkama, zapíjet to colou či kafem a jeho jediným pohybem bude cesta na záchod či k lednici, žádný (ani ten sebelepší a sebedražší) krém ho nespasí a pokud by vám někdo tvrdil, že jo, tak prostě kecá! Krémy a jiné přípravky nám mohou pouze pomoci, to hlavní vždycky zůstane na nás. Alespoň já to takhle vidím:)

   PS: Při psaní tohoto článku jsem snědla naprosto bez výčitek celé balení čokoládových kočičích jazýčků. A nyní už vyrážím s celou rodinou na kolo, kde všechny kalorie zase poctivě spálím při šlapání do našich kopců v Českém ráji:)