pátek 1. prosince 2017

Netradiční adventní kalendář - místo sladkostí jsou zde úkoly a aktivity pro tříleťáka

     Dneska nám začal prosinec, tedy doba, kterou má většina z nás neodmyslitelně spojenou s těšením se na Vánoce. Kdyby to náhodou někdo nevěděl, tak já Vánoce miluju. Moje dítě taky. Letos je to vlastně první rok, kdy naprosto přesně ví, co od nich očekávat a to těšení se na ně tedy prožívá naplno a v podstatě už tak nějak od září. 



     Pokud máte děti v tomto věku, tak určitě víte, o čem mluvím:) Není den, kdy by nepadla otázka: "Kdy už bude chodit Ježíšek?" Přesně z tohoto důvodu jsme už na konci října zavedli doma škrtací kalendář, který funguje naprosto perfektně.



     Dnes tu ale máme už prvního prosince, tedy dobu, kdy přichází na řadu tradiční adventní kalendář. I náš Eliášek bude mít jeden takový tradiční - jen bez dobrůtek, každý den totiž najde nějaký doplněk či hračku k vláčkodráze. Kromě toho jsem mu také ale vyrobila Adventní kalendář plný aktivit. Princip je naprosto jednoduchý - každé ráno bude Eliáškovým úkolem najít lísteček s aktuálním datem a na něm bude mít napsaný nějaký úkol, který má ten den splnit.

     Tato aktivita je naprosto perfektní v tom, že vám její výroba nezabere moc času a nadšení dětí je vážně obrovské. Navíc tam můžete poměrně snadno propašovat aktivity, které by vaše dítě jinak úplně nenadchly, ale v tomto provedení je budou dělat moc rády - např. třeba ten úklid pokojíčku:)

     Aktivita je vhodná pro jakýkoliv věk (můžete ji připravit klidně i pro partnera), stačí jen a jen přizpůsobit aktivity konkrétnímu člověku.





     Pro představu přikládám seznam aktivit, které jsem zařadila pro letošní rok já. Určitě je ale možné, že proběhnou ještě změny podle aktuální situace. 

Seznam úkolů:

1. Dojdi se podívat na náměstí na rozsvícení vánočního stromečku.
2. Ozdob si vánočně pokojíček.
3. Jeď se podívat na adventní trhy.
4. Běž pozdravit Mikuláše s čerty a andělem.
5. Najdeš v jablíčku hvězdičku?
6. Zajeď k paní kadeřnici, aby ti to moc slušelo.
7. Udělej někomu, koho neznáš, radost.
8. Podívej se na vánoční pohádku.
9. Dojdi popřát babičce k jejím 75. narozeninám.
10. Zapal druhou svíčku na adventním věnci.
11. Popros tatínka, aby ti přečetl vánoční pohádku.
12. Užij si s rodiči vánoční besídku ve školce.
13. Udělejte si jedlé kaštany.
14. Vyrob z papíru vánočního kapříka.
15. Pošli vánoční pohledy a přáníčka.
16. Dones ptáčkům do krmítka na zahrádku nějaké dobroty.
17. Upeč s maminkou a tatínkem vánoční cukroví.
18. Vyrob z papíru sněhuláka.
19. Zazpívejte si u klavíru vánoční koledy.
20. Zapal s maminkou a tatínkem prskavky.
21. Běž na procházku a prohlédni si vánoční výzdobu v oknech.
22. Jeď se školkou do ZOO a ozdob zvířátkům stromeček.
23. Ukliď si pořádně pokojíček, ať se ti tam vejdou nové dárečky.
24. Vylez nahoru na bránu a pořádně si prohlédni naše město.




Znáte tuto aktivitu? A jak se vám líbí?

středa 22. listopadu 2017

Kouzelné čtení s Albi tužkou a recenze Perníkové chaloupky

     S Albi tužkou a Kouzelným čtením jsem se poprvé setkala při práci v mateřské školce. Do logopedické třídy nám byl pořízen tenhle zázrak a když jsem viděla nadšení dětí a také to, jak se i po půl roce na hraní s ní stály pořád fronty, říkala jsem si, že jednou tuhle hračku pořídím i svým dětem.


     Když byly synovi 2 roky, nastal konečně vhodný čas pro pořízení. Jenže se do toho přimíchali tchánovci a neštěstí bylo na světě:) Nebudu se o tom raději víc rozepisovat, jen dodám, že místo k druhým narozeninám ji Eliášek dostal až k těm třetím. A ještě o 2 měsíce později. Ufff. Chce to dýchat. Pomalu a zhluboka:) Takže jsme se konečně dočkali a nyní ji už pár týdnů testujeme ze všech stran:)


    Velice často se u maminek ve svém okolí i na internetu setkávám s názorem: "my přece nepotřebujeme mluvící tužku, dítěti se věnujeme a čteme mu. Je to naprostá zbytečnost a škoda peněz." I já se svému dítěti (teď už samozřejmě i tomu druhému) věnuju, čteme opravdu hodně (co jiného čekat u učitelky českého jazyka a hudby) a i přesto jsme tužku pořídili a rozhodně nelituji. Výše uvedený názor podle mě mohou totiž říct pouze lidé, kteří nevědí na jakém principu tato hračka funguje. Čtení knihy a práce s touhle tužkou jsou totiž dvě naprosto odlišné věci. Tahle tužka totiž není na obyčejné čtení. Smyslem ani cílem téhle velmi dobře vymyšlené aktivity není totiž poslouchat to, jak tužka předčítá příběh (i když i to v některých knížkách umí) - tím je totiž INTERAKCE. Možná si sami vzpomenete na dobu, kdy jste byli malí a jelikož jste u spousty věcí nechápali, jak fungují, přišlo vám to jako kouzlo či magický pohádkový předmět. No a přesně takhle to vnímám já. A to už jsem velká.

     Syn byl z prvního setkání s knížkou v naprostém tranzu a nadšení, oči mu svítily jako dvě baterky a i teď po cca 2 měsících každodenního používání není to světlo o nic méně intenzivní. Přiznám se, že nejsem člověk, který by u malých dětí podporoval tablety, mobily, počítače a vlastně ani televizi (nic z toho Eli dosud nepoznal - kromě TV), ale na druhou stranu samozřejmě nechci, aby neuměl využívat výdobytky moderní doby. A tahle tužka je podle mě skvělým prostředníkem, dokud je malý. Později mu samozřejmě nebudu bránit ani v počítači či mobilu, ale myslím si, že malým dětem to do ruky zrovna moc nepatří.

     Skvělé je, že tuhle hračku využijete opravdu po hodně dlouhé období. Stačí jen pořídit správnou knížku. Jelikož každá z knížek Kouzelného čtení má svá specifika a je určena pro jinou věkovou skupinu, rozhodla jsem se napsat recenze knížek, které se nám dostanou do ruky(jak to vidíme my - jak z pohledu mě jako maminky a také učitelky ve školce, ale i z pohledu Eliáška - aktuálně tříletého školáčka). Jako první přichází na řadu Perníková chaloupka.



Kouzelné čtení - PERNÍKOVÁ CHALOUPKA


Pro koho je tato knížka určena:

     Výrobce uvádí, že je knížka vhodná pro osoby mezi 3 až 99 lety. Já osobně tuto knihu vidím jako naprosto ideální pro seznámení s Albi tužkou a Kouzelným čtením, takže bych se ji nebála pořídit ani mladšímu dítěti,klidně ode 2 let. Zde samozřejmě záleží na konkrétním dítku a také na tom, že mladší  děti budou potřebovat vaši asistenci - minimálně zpočátku.

     Ve srovnání s ostatními tituly Kouzelného čtení Perníkovou chaloupku hodnotím jako poměrně jednoduchou. Zaujme určitě i starší děti, ale tím, jak není složitá a ani moc obsáhlá, ji budou mít brzy zmáknutou. Takže třeba pětileťáka zaujme určitě, ale řekněme, že třeba po týdnu už ji bude mít celou prozkoumanou. Z tohoto důvodu doporučuji pořizovat spíše jako začátečnickou pro malé děti a seznámení s tím, jak vlastně tužka funguje. 




Co knížka obsahuje:

     Již z názvu je patrné, že se vše bude točit kolem tradičního příběhu, který známe snad všichni - tedy kolem Jeníčka, Mařenky a Perníkové chaloupky. Knihu namluvil pan Josef Somr a Zora Jandová - čili úroveň je fakt vysoká. Obsahuje přes 250 zvuků a textů.


     Na úvodní stránce knihy je tlačítko pro zapnutí - pokud máte knih více, je vždy při jejich střídání nutné aktivovat knihu, kterou chcete číst, jinak vám kniha bude říkat zvuky, které sem vůbec nepatří:)

     Tlačítko přehrávání (vpravo vedle tlačítka zapnutí) vám přečte příběh, který je v knize napsán. Tuto funkci u nás využíváme spíše méně, raději příběh přečteme společně a pak využíváme další funkce knížky. 

     A samozřejmě nesmí chybět ani tlačítka pro ovládání hlasitosti. Vše funguje opravdu velmi jednoduše a zvládne to (po kratičké instrukci) i malé dítě.


     Na každé dvojstránce pak můžete využít další funkce - například po aktivování znaku knížky (na obrázku vlevo) si můžete poslechnout, co se v knížce děje a spustíte i repliky jednotlivých postav či zvířátek.

     Vpravo vedle tohoho tlačítka pak najdete kvízy - ty hodnotím jako největší tahák knížky, Eliáška kvízy opravdu moc baví. A mě vlastně taky, ale psssst:) Pokud nevíte, co si pod kvízem představit, tady máte malou ukázku:
"Najdi červenou sukni"
"Najdi vědro"
"Najdi čápa"
"Najdi zajíčka"

     No a pak už jen stačí najet tužkou na požadovaný obrázek a budete buď pochváleni či dostanete další možnost. Každý kvíz se skládá z 5 otázek.


Naše soukromé hodnocení knížky:


Jak to vidím já:

     Jako člověk s uměleckými sklony musím říct, že jsou pro mě některé dnešní knížky (především ty dětské) na tragické úrovni, především, co se ilustrací týče. Ale tady musím říct "Hurá", knížka má ilustrace zajímavé, neotřelé a přitom velmi hezké a vkusné. Moc oceňuji její perfektní zvukovou stránku - nikde nic nešumí, nechrčí a hlasy mluvících jsou velmi příjemné. Mluva je pečlivá, zřetelná ale přitom není přehnaná a nepůsobí tedy jako karikatura. Už tyhle 2 záležitosti pro mě značí opravdu vysokou úroveň hračky. Ano, jsem asi trochu profesně postižená, ale tyto věci jsou pro mě velmi důležité. Četbu příběhu tužkou moc nevyužíváme, většinou já  (nebo manžel) čteme příběh sami a využíváme spíše doplňkové aktivity, které tužka nabízí - např. kvíz. Zpočátku jsme se dokonce o tužku prali všichni tři:) Tato knížka byla první (rozhodně ne poslední), kterou jsme pořídili a všichni jsme zažili ten WAU efekt. Jako máma oceňuju to, že je ovládání velice jednoduché a intuitivní a s knihou si může syn hrát i bez asistence dospělého - například, když se potřebuju věnovat mladšímu, či něco uvařit. Prostě ve chvílích, které zná každá maminka:) Ale přitom si s ní můžeme "hrát" i všichni společně a zažít u toho hodně zábavy. Na závěr si neodpustím hodnocení, že tuhle hračku považuju za jednu z nejpřínosnějších, nejzábavnějších a nejlepších hraček, které jsem měla možnost poznat. A že už jich bylo fakt hodně:)

Jak to vidí Eli:

     Eliášek je samozřejmě naprosto okouzlen. Od té doby, co jsme Albi tužku pořídili, tak neuplynul ani jeden den, kdy by si s ní nehrál. Kniha Perníková chaloupka ho moc baví - pro začátek bylo opravdu skvělé, že není moc složitá a rozsáhlá. Na všechny úkoly perfektně stačil a díky tomu rychle pochopil, jak vše funguje. Po 2 měsících používání ji má samozřejmě zmáknutou naprosto dokonale, ale i tak se k ní moc rád vrací.

    Nás edice Kouzelné čtení opravdu nadchla a už teď mi je jasné, že budeme naši sbírku stále rozšiřovat. Pokud váháte, zda pořídit knížku a tužku i vašemu dítěti, nebojte se a jděte do toho. Podle mě se jedná o jednu z nejlepších a také nejpřínosnějších hraček současné doby.

V příštím článku se můžete těšit na recenzi knihy Hravé učení.

neděle 29. října 2017

Jak se šije teepee – návod od totální amatérky



     Pro sepsání tohoto článku jsem se rozhodla, protože mi stále mnoho z vás psalo o rady na výrobu teepee. Na úvod bych ráda podotkla, že co se šití týče jsem opravdu totální amatér (jediná věc, co jsem kdy ušila, byly indiánské kostýmy na maškarní) – teepee jsem šila podle sebe a je proto možné, že existují jiné postupy, jak to udělat lépe. Nicméně věřím, že tento návod poslouží pro mnohé z vás dobře, neboť si zcela neskromně troufám tvrdit, že naše teepee vypadá hezky a povedeně. Což mi potvrdilo i mnoho lidí, kteří se šití věnují. Toť na úvod a nyní už k samotnému článku. Článek jsem sepsala již před nějakou dobou na Modrém koníkovi a od té doby mám spoustu krásných reakcí od maminek, jež šily podle mého návodu. Takže pevně doufám, že se návod bude hodit třeba i právě vám:)




Potřeby: 
  • 4 tyče délky 160 cm (já koupila násady na koště v domácích potřebách, jedna vyšla na 63 kč) 
  • 2 metry látky, která bude základní (šíře 150 cm) 
  • 1 metr látky na přední ozdobnou stranu teepee (opět ideální šíře 150 cm – ale já si vybrala látku, která se v této šíři koupit nedala, a stačila mi tedy šíře 140 cm) 
  • látka na tunýlky na tyče 
  • množství a vzory látky na doplňky – tady už hrozně záleží, pro co se rozhodnete (já kupovala navíc látku třetí – obyčejnou jednobarevnou tyrkysku na podložku a doplňky, plus jsem brala více i od látek, co jsem vypisovala nad tímto bodem) 
  • šikmý proužek na olemování 
  • třásně (nejsou nutné) 
  • šňůra nebo provaz na svázání tyčí u hotového teepee 
  • nůžky, šicí potřeby, špendlíky, křída na látku,... 

Výše uvedený seznam věcí pro ušití teepee zcela stačí, ale pokud se rozhodnete dělat i doplňky, pořiďte si: 
  • vatelín – na výplň podložky na zem (rozměr cca 1x1 metr ) – já pořídila 1,5 x 2 metry a šikovně jsem  ho poskládala:) 
  • duté vlákno – náplň do polštářků – jedna dávka mi vystačila na 3 pořádně naducané polštářky:) 
  • vlaječky jsem ušila ze zbytků a odstřižků látek – a našila do šikmého proužku 



Postup:


Pozor důležité – až nakoupíte látky, nejprve je všechny vyperte kvůli vysrážení!!!






  • začínáme stříhat – na obrázku vidíte, jak nastříháme základ – pro to potřebujeme látku o rozměrech 2 x 1,5 metru. Vše si pečlivě rozměříme a křídou si nakreslíme, jak budeme stříhat. Zde pozor, opravdu platí přísloví „dvakrát měř, jednou řež“. Když si jsme opravdu jistí, začneme stříhat – doporučuji stříhat pomalu a hlavně pořádně ostrými nůžkami. Nyní máme hotový základní střih






  • přední strana teepee – z vybrané kontrastní látky vystřihneme stejný trojúhelník jako budou ostatní stěny (základna 1 metr, výška 150 cm) 
  • nyní máme všechny stěny vystřižené – z vrchu u všech částí odstřihneme cca 20 cm látky a opět se vrátíme k přednímu dílu stanu - zeshora ustřihneme další část – zde záleží na nás, jak velký chceme mít přední horní ozdobný díl– spodní část rozstřihneme vejpůl , čímž nám vzniknou 2 vchodové části 






  • doděláváme přední stranu teepee – vše si na zemi hezky srovnáme – vznikne nám oboustranná látka – vnější strana bude mít design jako má zbytek stanu, kontrastní látku našijeme dovnitř. Když máme toto hotovo, na přední stranu nahoru našijeme vrchní ozdobnou část. Nyní je přední strana hotová a celý tento díl obšijeme šikmým proužkem (je to tak hezčí a hlavně  to zamezí třepení látky) 
  • nyní si na zemi srovnáme všechny díly vedle sebe tak, jak je budeme sešívat k sobě – mezi každými dvěma díly (nahoře i dole) malinko přistehneme, aby nám vše drželo u sebe. Teď vezmeme opět šikmý proužek a celý spodek i vršek stanu takto olemujeme 






  • Příprava tunýlků na tyče – podle tyčí si nastříháme pruhy látky – délka je stejná jako výška stanových dílů (+ necháme si nahoře i dole asi 1cm rezervu na začištění), šířku měříme tak, aby se dala obalit tyč a zbylo nám něco málo navíc na zašití. 






  • tunýlky sešijeme (viz obrázek) – nejprve rovně černou nití, poté olemujeme kvůli třepení (na obrázku bílou nití). Když máme hotovo, zkontrolujeme, zda se nám do všech tunýlků vejdou tyče. Pokud je vše ok, jdeme všívat do teepee
  • všívání tunýlků do teepee (a tím i sešívání jednotlivých dílů k sobě) – mezi 2 díly teepee vložíme tunýlek na tyč a sešijeme odshora až dolů. Takto pokračujeme i u všech ostatních dílů. A máme HOTOVO:) 





Doplňky

Podložka:
Nejprve zase nastříháme látku, potřebujeme 2 shodné čtverce (rozměr cca 1 x 1 metr + něco malinko navíc na sešití. Čtverce dáme lícovými stranami k sobě a sešijeme ze 3 stran, poté otočíme tak, jak má být, dovnitř vložíme vatelín a sešijeme poslední čtvrtou stranu. Nyní vezmeme jehlu a nit a na několika místech prošijeme– aby se podložka nehrnula na strany). Na rohy podložky našijeme šňůrky, které přivážeme k jednotlivým tyčím pro lepší stabilitu stanu.


Polštářky:
Ze zbytků látek nebo z látky k tomu zakoupené nastříháme čtverce (nebo jakýkoliv jiný tvar podle potřeb a představ) – já dělala čtverce cca 30 x 30 cm a jeden obdélník cca 35 x 20 cm. Opět dáme lícovou stranou k sobě a sešijeme ze třech stran, čtvrtou stranu sešijeme pouze od krajů, prostředek necháme volný a polštářek otočíme. Nyní naplníme dutým vláknem a zašijeme plnící otvor.




Vlaječky:
Ze čtvrtky si vytvoříme šablonu trojúhelníku, kterou nejprve obkreslujeme na látku, poté stříháme. Na každou vlaječku potřebujeme 2 trojúhelníčky látky. Každé dva kousky obrátíme lícem k sobě a sešpendlíme si je. Sešijeme k sobě odvěsny a látku obrátíme – do každého takto sešitého trojúhelníku vložíme čtvrtku pro lepší vzhled a pevnější tvar. Když máme takto vyrobené všechny trojúhelníčky, vezmeme si šikmý proužek a do něj vlaječky všijeme.




Hodně z vás se mě ptalo, na kolik naše teepee vyšlo, takže na závěr malá finanční rekapitulace:
vatelín – 150 kč 
duté vlákno – 80 kč 
4x tyč – á 63 kč = 252 kč 
základní látka – modrý chevron – 2, 5 metru – 325 kč 
indiánská látka – 2 m – 340 kč
jednobarevná látka – 2 m – 240 kč 
šikmý proužek, třásně – cca 200 kč 


Celkové náklady mi tedy vychází  na 1587 kč, je možné, že jsem ještě nějaký malý údaj zapomněla, ale určitě ne na nic zásadního. Stoprocentně se dá dostat i na nižší částku, já jsem si totiž vybrala poměrně drahé látky, dají se pořídit krásné a podstatně levnější. Ušetřit se dá také na doplňcích.



Naše teepee funguje už cca rok a půl a stále patří k těm nejoblíbenějším "hračkám", dokonce bych řekla, že čím je syn starší, tím více a raději ho využívá a tráví v něm čas. A tady možná vidíte proč by to u nás doma bez teepee prostě nešlo:)





pátek 20. října 2017

Náš první šátek: Lenny Lamb Colours of Fantasy (recenze)

    První syn nám vysvětlil, že kočárek je vlastně tak trochu sprosté slovo a přivedl nás k nošení. Jelikož to bylo v období kolem jeho půlroku, pořídili jsme tenkrát už nosítko. Nošení chytlo mě i manžela a už tehdá jsem si slíbila, že pokud bude druhé miminko, bude nošené už od narození. Pár týdnů před porodem jsem začala vybírat ten nej šátek - náš vůbec první. Proces výběru byl náročný, protože všude kolem je tolik nádherných šátků. Dlouhé hodiny jsem strávila prohlížením fotek, až jsem "HO" konečně potkala - byla to láska na první pohled. A pak už zbývalo jen a jen čekat - bohužel jsem nezvolila úplně nejlepší obchod a místo slíbeného dodání do 14 dní jsem čekala déle než měsíc. V době, kdy jsem rodila, se šátek bohužel teprve sušil na balkoně.


     Volba šátku pro mě byla docela náročná, protože mi bylo jasné, že se člověk nesmí rozhodovat jen podle vzhledu, ale taky podle toho, co od šátku očekává. Poctivě jsem pročítala různá hodnocení a recenze, a tak jsem se v tom "plácala" poměrně dlouho. Chtěla jsem pořídit nový šátek, vhodný na delší (ideálně na celé) nosící období a taky takový, který se nemusí dlouho zanášet. Hodnocení šátků  značky Lenny Lamb mému záměru odpovídalo, a tak jsem se rozhodla zkusit ho. Hned na počátku recenze musím říct, že jsem ze šátku nadšená - už jsem měla tu čest vyzkoušet poměrně hodně šátků různých značek a zatím žádný ho nepřekonal, ale vezměme to pěkně od začátku.



     Po rozbalení balíčku jsem hned započala s přípravou šátku pro nošení - tedy vyprat ve vhodném pracím prostředku (čímž se dokončí proces výroby) a vyžehlit ho. Hned po těchto úkonech šátek krásně změknul a byl velice příjemný na dotek, ale i přesto jsem se ještě vrhla na "vánočkování". A pak už byl šátek připraven na moje první vázací pokusy. Párkrát jsem zkusila navázat plyšového medvěda a hned jsem přešla na další level - vázání novorozence. Od té doby nosím velice často - Tobiášek byl poprvé navázaný v 9 dnech s váhou blížící se 4 kilům. Hned od počátku se šátek vázal velice dobře, hezky se dotahuje (což mi u některých značek bohužel přijde výrazně horší) a miminko v něm je jako v bavlnce - není se čemu divit, šátek je složením 100% bavlna. Uzel v úvazu dobře drží, nicméně jsem se po pár týdnech naučila zakončovat s ring sling kroužkem, což mi přijde lepší jak funkčně, tak vzhledově. 

Šátek před praním


Šátek po vyprání a vyžehlení

Srovnání obou stran šátku - osobně mám raději tu horní část:)



    Od našich počátků nošení už uběhlo přes 5 měsíců a Tobiášek přibral na téměř 8 kilogramů a přesto ho v šátku téměř necítím, z čehož jsem měla trochu obavy. Navázat jsem zkusila i 14 kilového staršího syna a nebylo to nijak hrozné. Zatím nosím pouze vepředu. Na šátku jsem nenašla jediné negativum. Z hlediska vzhledu oceňuju také to, že je z každé strany jiný, takže podle nálady vážu obě strany a mám vždy trochu změnu. Přestože je šátek hodně nosný, není to pocitově žádná deka, což jsme ocenili především v letních tropech. Přes léto jsme nosili totiž opravdu hodně a musím říct, že nám nebylo v šátku o nic větší vedro než bez něj, naopak teď v zimě nás spolu hezky zahřeje.




     Možná je to tím, že se jednalo o můj první šátek, možná je to tím, že je vzhledově opravdu moc krásný, ale každopádně můžu tenhle šátek prohlásit za srdeční záležitost a myslím, že se ho vzdám až na úplném konci nosícího období. A to ještě s těžkým srdcem. 



     PS: Mám syna a přesto ho úplně v klidu nosím v růžovofialovém šátku - a to z jednoho prostého důvodu - šátek beru hodně i jako módní doplněk maminky a já růžovou prostě miluju. Ale většina kolemjdoucích to vždy bere jako záruku toho, že mám v šátku holčičku:) A prý je moc krásná:)






Na závěr krátké shrnutí
Plusy:
- krásný design
- příznivá cena
- nemusí se zanášet
- nezatrhává se, nevytahují se nitky
- perfektně drží v úvazu
- manipuluje se s ním velmi dobře i úplným začátečníkům
- nosný, ale přitom to není "deka"

Mínusy:
- za sebe jsem opravdu nenašla žádné mínus, ale od pár známých jsem zaslechla, že je na některé úvazy úzký




úterý 10. října 2017

Luxusně dobrý domácí sýr s pekanovými ořechy a čerstvými bylinkami

     Čím jsem starší, tím jsem mlsnější. Do určité míry je to asi logické, protože nejsem zrovna ten typ člověka, který by se vyžíval v poznávání nových kuchyní, pokrmů a chutí. No a s přibývajícím věkem to prostě dospělo do stádia, kdy začínám být těch svých oblíbených dobrot prostě trochu přejedená a jelikož jsem v tomhle trochu konzerva, snažím se tedy objevovat nové chutě v mých oblíbených stálicích. Nejvíce znát je to asi na sýrech. Byly doby, kdy jsem jedla jen eidam - tyhle časy jsou ale naštěstí už dávno pryč a já tak objevila famózní chutě některých sýrů. Ale opět je zde jedno ALE - musí být jen z kravského mlíka. U nás v lednici tak vždycky najdete třeba mozzarellu, chedar, blaťácké zlato, kolibu,...


     No a nedávno jsem četla zajímavý článek o výrobě domácích sýrů. Myšlenka mě hodně zaujala a začala jsem pátrat po vhodném receptu. Na internetu jich najdete samozřejmě mnoho, ale už tak úplně nepoznáte, který bude dobrý a osvědčený. V tu dobu jsem se potkala s kamarádkou, která mi poradila základ na sýr, který dělají v rodině už dlouhá léta. No a na každém pak je, jak si sýr přizpůsobí vlastním potřebám a chutím. Jelikož si pěstuju vlastní bylinky a zrovna máme období, kdy jíme pekanové oříšky na kila, moje volba byla jasná. No a tak vznikl recept na Domácí sýr s pekanovými ořechy a čerstvými bylinkami.

     Musím říct, že jsem byla zpočátku k takto vyrobenému sýru poměrně skeptická - ty domácí verze občas bohužel nechutnají tak dobře jako alternativy zakoupené v obchodě. Ale tady je to jiné, ta chuť je vážně luxusní a neskutečně mile překvapila nejen mě, al především manžela, který je k mým pokusům občas taky velmi skeptický, neřád jeden:) No, nebudu vám nic zastírat - první várku jsme snědli na posezení. Jen tak bez ničeho a od té doby jsme už dělali několik dalších přídavků. Recept stoprocentně zařazuji mezi své oblíbené stálice a je mi jasné, že budu nadále experimentovat s dalšími přísadami pro ozvláštnění chuti.

     Než přistoupím k receptu, tak bych určitě jen ráda podotkla, že výroba domácího sýru je spíše záležitostí zábavy a objevování nových chutí, z ekonomického hlediska se určitě vyplatí koupit sýr spíše v obchodě. Ale za ten pocit a pohledy návštěv, když jim řeknete, že jste sýr vyráběli sami, to vážně stojí!

Potřebujeme:
500 ml čerstvého co nejvíce tučného mléka (pozor, s trvanlivým mlékem vám to nepůjde)
500 gramů tučného tvarohu - já používám ve vaničce
lžička soli (raději klidně dejte méně a po ochutnání dosolte, mně se jednu várku podařilo přesolit)
lžička jedlé sody
lžička másla

a pak už jen ingredience k doladění té naší požadované chuti - bylinky, ořechy, sušená rajčata, pepř, koření všeho druhu, atd. - já dávám čerstvou bazalku, libeček a petrželku

Z tohoto množství získáme zhruba 170 gramů sýra.



Postup výroby:

    1. Do hrnce nalijeme mléko a do něj dáme tvaroh - ten rozbijeme na menší kousky, ale není potřeba dělat z něj "kaši". Za stálého míchání přivedeme k varu - směs se nám rozdělí na hrudkovitou hmotu a nažloutlou vodu - syrovátku. Ještě cca minutu necháme probublávat. Celkově proces trvá cca 5 minut.

    2. Přes síto oddělíme syrovátku a hrudkovitou hmotu. K výrobě sýra již nebudeme syrovátku potřebovat a pracujeme pouze s pevnou hmotou. Syrovátku můžete klidně vypít, pokud vám chutná, můžete ji použít na výrobu palačinek, buchet, atd. Nebo si ji přilijte do koupele, budete po ní mít nádherně hebkou pleť.


    3. Hrudkovitou hmotu vložíme do hrnce společně se solí, sodou, máslem a za stálého míchání necháme roztavit. Nyní už přišel čas přidat naše soukromé ingredience k dochucení. Směs pořádně promícháme a můžeme odstavit. Hmotu buď přelijeme či přendáme lžící (podle výsledné hustoty) do misky vystlané potravinářskou fólií a pořádně "uplácáme".



   4. Hotový sýr dáme vychladnout na 2 hodiny do lednice, kde získá svoji finální podobu a konzistenci. Velké překvapení pro mě byl i fakt, že jde krájet na opravdu velmi tenké plátky.



     Ráda bych vám ještě sdělila, jak dlouho sýr vydrží, ale to se bohužel hned tak asi nepovede, protože jsme ho zatím sežrali vždy během chvilky:)

středa 20. září 2017

Jedno upršené odpoledne a proměna obyčejného trička

     Bývaly doby, kdy jsem nejradši nakupovala oblečení pro sebe. Jasně, dělám to pořád ráda, ale od té doby, co jsem máma, jsem se přeorientovala především na dětské hadříky. Pokud máte děti, vsadím se, že to znáte a rozumíte mi. Mám ráda, když je dětské oblečení barevné, zajímavé a taky, když se na hřišti nesejde pět dětí ve stejném tričku. Nejčastěji nakupuju v Nextu, "háemku", Zaře a v Lindexu. 

    Jako správná bývalá učitelka ve školce vím, že se rozhodně nevyplatí dávat dětem do tohoto zařízení drahé nové oblečení. Pro tyhle potřeby se mi docela zalíbilo oblečení z Lidlu a jejich značka Lupilu. Oblečení se většinou koupí v nějaké sadě, kde jsou moc hezké kousky a pak taky úplně obyčejné. Jelikož jsem ale poměrně tvořivá, dá se to naopak občas vzít jako velkou výhodu a oblečení si prostě přizpůsobit k obrazu svému.



    Jedno propršené odpoledne se už Eliášek doma nudil, tak jsem se snažila vymyslet nějakou zajímavou aktivitu, která by oddálila můj odvoz do "léčebného" zařízení. Kdysi jsme v Ikee koupili fixy na oblečení, tak jsem se rozhodla, že je vyzkoušíme. Jelikož se jednalo o testovací verzi, vzala jsem to nejobyčejnější triko, které jsem ve skříni objevila a za mohutného povzbuzování staršího syna se dala do práce. Možná jste si už stačily všimnout, že jsem trochu ujetá na Batmanovskou tematiku, takže i tentokrát byl hlavní motiv jasný. Po rodinné dovolené se Eliáškovi hodně stýskalo po tatínkovi, takže jsme se výrobu speciálního trika rozhodli pojmout tak, abychom zároveň potěšili i jeho.


Postup:

1. Připravte si oblečení, které chcete pomalovat - ideálně ho ještě před vlastním kreativním počinem vyžehlete, aby se vám dobře malovalo. Vyberte část, kterou chcete zdobit a vložte pod ní něco, co zabrání tomu, aby se vám barva propsala na druhou stranu látky. (Já tam zcela neplánovaně strčila léták z Lidlu:) )

2. Rozmyslete si, co chcete malovat a obrázek si dopředu rozvrhněte. Ideální je si předmalovat jednoduché kontury obyčejnou tužkou či křídou.

3. Začněte malovat - vždy se snažte, aby se vám látka nekrčila a snažte se kreslit jedním tahem. Nejprve malujte černou, chvilku (cca 5 minut) ji nechte zaschnout a pak můžete vybarvovat, pokud chcete.

4. Po domalování nechte minimálně 1 hodinu pořádně proschnout, oblečení otočte na rubovou stranu a přežehlete na nejvyšší možnou teplotu.

5. Na závěr zbývá už jen oblečení vyprat. Zde se určitě řiďte pokyny na vašich fixech, ty "moje" se mohou prát na 40 stupňů.



     Když dorazil tatínek z práce, měl fakt velkou radost. Úplně se mu rozzářily oči. Škoda jen, že si Eliášek poté vzpomněl, že už to tam nechce mít namalované a spustil slušnou hereckou etudu s hysterickým řevem. Po pár minutách se uklidnil a triko nosí moc rád. Takže budeme prý malovat další:)




neděle 3. září 2017

Jedno šokující první září v mateřské školce... z pohledu učitelky



Důležité upozornění: Vše, co je v článku napsáno, je fakt pravda – pouze jsem změnila jména dětí:)


První den školního roku – třída nejmenších dětí (od 2 a ¾ roku do 3,5 let)

6:45

     Přestože mám dnes směnu až od půl deváté, jsem už v práci, protože s kolegyní očekáváme 25 nových dětí, které ještě nikdy nechodily do školky – mnohým z nich nejsou ještě ani 3 roky. Jsem tu dobrovolně, a to ze 3 důvodů:

1) s kolegyní chceme, aby děti od začátku věděly, které paní učitelky k nim budou patřit

2)nechci, aby moji kolegyni hned na začátku kleplo

3) prostě a jednoduše by to jedna učitelka neměla šanci zvládnout (a i ve dvou to bude masakr)


      Přestože naše třída funguje oficiálně až od 7:00, dobývají se na nás první nedočkavci. Necháváme to protentokrát být a bereme si dětičky hned – většina rodičů si s námi přeje promluvit, sdělit nám spoustu důležitých informací (a samozřejmě mnohdy i těch nedůležitých) nebo se prostě jen svěřit se svými obavami a strachy. Většina dětí reaguje zprvu moc hezky, ale jakmile zjistí, že máma jde pryč, nastává peklo. Pro ně i pro nás. Jiné děti to zase naopak berou naprosto v pohodě a utíkají poznávat nové hračky a kamarády. V 7:20 už máme 15 dětí a začíná to být děs. Děti kupodivu moc nepláčou, ale jsou prostě zvyklé na nepřetržitou pozornost dospělého, takže na nás střídavě visí a povídají jedno přes druhé. Mezitím stále probíhají rozhovory s rodiči. Od jednoho nepříjemného tatínka přebírám krásnou holčičku, Leničku. Tatínek se na mě tázavě podívá a povídá: „A paní učitelko, bylo vám už aspoň osmnáct?“ S klidem povídám že ano (jinak nevím, jak by mi mohla na dveřích viset cedulka Mgr. Veronika …). Tatínkovi se znatelně uleví a jelikož mě tedy shledal za poměrně kompetentní osobu, s nově objevenou důvěrou ke mně pokračuje. „Až půjdete ven, dávejte prosím na Léňu pozor, ona ráda skáče do silnice pod auta“. Slibuji, že na ní dáme pozor a tatínek odchází. Jen se za ním zavřou dveře, Léňa začíná dělat kotrmelce a pokusy o hvězdy. Rozmlouvám jí to – poslouchá, sice velmi neochotně, ale přesto se mnou jde radši stavět stavebnici. V 7:30 přichází Lukášek – absolutně nemluví, ale o to hlasitěji řve – bohužel tak hlasitě, že není slyšet nic a nikoho jiného. Kdybych to nezažila, nevěřila bych tomu, ale věděli jste, že dítě vydrží hystericky řvát i 4 hodiny v kuse? S kolegyní se navzájem utěšujeme, že se to zajisté brzy zlepší (kdybychom tušily, že ona změna situace nastane až v polovině listopadu, asi bychom to nedaly).

     V 7:45 jsme kompletní - 25 nových dětiček plných síly a 2 paní učitelky, kterým síly pomalu dochází. V podstatě neustále s dětmi běháme na záchod – jsou tu prvně a nevyznají se tu, tzn. žádné dítko nemůže opustit samo třídu.

Máme čas do 8:30, než bude svačinka, mezitím probíhá spousta aktivit:

  • odpovídáme na 1000 proč a co je to

  • slibujeme, že maminka přijde

  • vysvětlujeme, že hračky se musí půjčovat

  • vysvětlujeme, že nemůžeme mlátit kamarády a ani je posílat do prdele (opravdu, jeden nádherný blonďáček velmi obohacuje slovník nejen dětí, ale i ten náš)

  • neustále se ptáme, zda někdo nepotřebuje na záchod – a i přes tuto aktivitu neustále převlékáme počůrané oblečení (bohužel spousta maminek zapomněla dát jakékoliv náhradní oblečení – ale nevadí i na tyto situace jsme připravené – máme erár:) )

  • snažíme se o řízené aktivity – sedíme v komunitním kruhu a navzájem se představujeme. Já a kolegyně Jaruška jsme to zvládly skvěle. Několik dětiček to zvládlo také hezky, a některé bohužel vůbec:)

  • snažíme se co nejrychleji natlouct si do hlavy jména všech 25 přítomných dětí. Bohužel proti nám hraje náročný nepřítel – děti se neustále pohybují, některé nám prostě ani za nic nesdělí své jméno a hlavně – skoro všichni vypadají hrozně podobně, včetně oblečení


8:20 čas na svačinu

     Seřazujeme děti do dvojic a jdeme s nimi do umývárky. Zavíráme dveře a uzavíráme se v malém prostoru – pro některé děti je naprostou novinkou to, že mají jít na opravdický záchod, znají jenom nočník. Ale jo, zvládá se to. Většina dětí se do této doby už uklidnila, ale změna prostředí v nich opět spouští paniku. Po záchodě se samozřejmě myjí ruce – pro některé děti opět novinka. Pro Fandu je asi novinkou i voda – radostně křičí a cáká na všechny strany. Bohužel jsou na všech stranách děti, takže než Fandu uklidníme, můžeme převlékat zhruba třetinu dětí. A když píšu můžeme převlékat, opravdu tím myslím naši činnost, neboť většina dětí to sama nezvládá.


8:30 Svačina

     Po fiasku v koupelně jdeme opět do třídy a pomáháme dětem usazovat se ke stolečkům. Vysvětlujeme pravidla, která v naší třídě ohledně stolování budou platit. Neděste se, nejde o nic výjimečného – zahrnují v podstatě jen to, že se u jídla sedí a když si někdo bude chtít přidat, musí nám to říct a dojdeme spolu do kuchyně. Paní kuchařky nám dneska moc nepřály a přichystaly nám rybičkovou pomazánku. Z 25 dětí jí tak 3 holčičky a ostatní na nás vyčítavě koukají. Někteří mrňouskové vezmou zavděk aspoň jablíčkem, případně sladkým čajem. Nic jiného bohužel není a tak několik jedinců nepozře ani jediné sousto. Poté s kolegyní začínáme uklízet (časem to budou dětičky dělat samy, ale to až později) a následuje opět hororová cesta do koupelny.

     Poté ještě následují řízené aktivity ve třídě – hrajeme na piáno, zpíváme, tančíme a většina dětí vypadá opravdu spokojeně. Kdo chce, má možnost si něco vyrobit u stolečků, nebo si může půjčit libovolné hračky. Naše třída je nejkrásnější v celé školce a má dvě patra – s kolegyní jsme si daly opravdu hodně záležet a vchod do patra jsme zamaskovaly a zastavěly. Ale děti jsou neskutečně všímavé a neustále se tam dobývají:) Vysvětlujeme, utěšujeme, chováme, zabavujeme....


9:45 čas na procházku

     Je krásné počasí a tak přišel čas jít ven. Naše školka disponuje nádhernou zahradou, bohužel pro nás je však kvůli úpravám aktuálně nepoužitelná a platí přísný zákaz se na ní jenom podívat, natož si tam jít hrát:) Čeká nás asi nejhorší a nejnáročnější část dne – vyvést malé rošťáky ven a hlavně je všechny zase v pořádku dopravit zpět. Záležitosti v koupelně už zvládáme poměrně bez obtíží. Horší je to v šatně – mnoho dětí prostě není schopno najít svou skříňku – ale nějak to nakonec zvládáme. Začíná oblékání – většina z vás si asi představí, jak se všechny děti prostě ustrojí a půjde se ven. Ve skutečnosti to ovšem probíhá tak, že téměř všechny děti musíme ustrojit my. Neobejde se to bez pláče. Bez hodně pláče - všechny děti totiž samozřejmě chtějí, abychom je oblékly hned a nemusely čekat. Z naprosto logických a logistických důvodů však toto zrovna není možné. Strojení nám trvá přesně 35 minut. Uf, máme hotovo. Děti řadíme do dvojic a vysvětlujeme, že musí jít ve dvojicích, nesmí pouštět kamarády, chodit mimo cesty, atd. Motivujeme je tím, že si zahrajeme na mašinku a každá dvojice bude jedním vagonkem. Děti piští nadšením a horlivě přikyvují. Líbí se jim to. To bude v pohodě. Představy však berou za své jen vyjdeme ven – všude je tolik zajímavých věcí, které je potřeba prozkoumat a to ve vláčku nejde. Takže nastává velký vlakový karambol a vagónky jsou v trapu. Pochytáváme je a šnečím tempem 1 kilometr za 2 dny se vydáváme poznávat krásy okolí školky. Po nekonečné době a tisíci vyřčených povelů (ještě že mám psa) dojdeme na ohraničené dětské hřiště, kde se mohou děti proběhnout. Kdyby chtěly, bylo by to fajn, ale bohužel:) Vymýšlíme tedy různé hry a některé děti to opravdu zabavuje. Fanda objevil krtičinu a snaží se jí zašlapat do země. Vysvětlujeme, že to nejde, ale Fandovi je to naprosto šumák. Jen zvýší intenzitu a po krtičině není za chvíli ani památky. V zoufalém vnuknutí vysvětluju, že to nejde, protože dole bydlí Krteček a mohlo by se stát, že vyleze ven a praští Fandu lopatkou. Na Fandu to zabírá, ale Jarušku stál tento nevinný fórek málem život – zaskočila jí slina a já ji musím bouchat do zad, protože je mi jasné, že tuhle bandu sama do MŠ nedopravím. S patřičným časovým náskokem se vydáváme na cestu do školky, kde nás opět čeká hromadné svlékání.


11:25 čas na oběd

     Zde je potřeba podotknout, že čas od 11:25 do 11:55 máme evidovaný jako pauzu na oběd. Bohužel pro nás se ale nic takového neděje – v tento čas se totiž musíme najíst nejen my, ale také celé osazenstvo naší třídy. Děti spořádaně sedí u stolu, já mezitím nalévám polévku a kolegyně dětem opravuje držení lžíce. Některé z nich tento zákeřný nástroj drží pravděpodobně v ruce poprvé, nebo to tak aspoň vypadá. Po polévce přichází paní kuchařky s vozíkem a přivážejí druhé jídlo. Doufám, že je to něco, co se bude dětem dobře jíst. Bohužel nic – jsou špagety s hodně barevnou omáčkou. No, zkuste takové jídlo jíst někdy lžící a pak získáte aspoň přibližnou představu o tom, jak to dopadlo u nás. Pomáháme dětem, co nám síly stačí, ale bohužel jsou ve výrazné přesile. V rychlosti do sebe hážeme oběd i my a myslím, že trháme rekordy. Panu Guinessovi však navždy zůstanou utajené a pyšnit se jimi můžeme jen my samy:) Po jídle to vypadá, jako kdybychom měly třídu plnou upírů.

     Následuje opět koupelna – kde drhneme dětem pusy a ruce. Některé z dětí jdou po obědě domů a spát nás tedy nepůjde 25, ale pouhopouhých 22.


12:00 - 13:50 – odpočinek

     Jelikož se jedná o třídu nejmenších dětí, máme stanovený poměrně dlouhý čas na odpočinek. Na mnoha dětech je opravdu vidět, že potřebují postýlku jako sůl. Začíná kolotoč svlékání a převlékání do pyžamek – za směšnou půlhodinku leží všechny děti v postýlkách a poslouchají pohádku. Nemusím ani dočítat do konce, protože všichni spí. Na chvilku si s kolegyní sedáme a hodnotíme dnešní den, vyplňujeme všechny potřebné papíry a chystáme aktivity na další den. Ve 12:45 má jít kolegyně domů, ale zůstává se mnou až do konce. Až se děti zajedou, budeme vstávat zhruba ve 13:40 – jelikož ale víme, co nás čeká, vstáváme už ve 13:20. Přestože jsme mnohokrát upozorňovaly rodiče, že je opravdu potřeba, aby měly děti všechno oblečení podepsané (jelikož si ho prostě nepoznají), provedl toto opatření jen málokdo. Musíme tak zasahovat u několika potyček – Mareček se se slzami v očích pere s Eliškou o růžové tričko s Minnie a svatosvatě přísahá, že je opravdu jeho a přinesl mu ho Ježíšek. Je silnější, a tak na Elišku zbývá tričko s autem Burákem. Zasahujeme a přes Marečkovy protesty oblékáme tričko Elišce. Mareček se na nás moc zlobí a tvrdí, že to tak nenechá a poví to mamince. Opět kompletně oblékneme celou třídu (obléct se samostatně zvládají jen dvě holčičky). Nutno dodat, že Mareček slovo dodržel a opravdu si stěžoval. Maminka nepřišla, takže musel postačit tatínek. Ten propadá v hurónský záchvat smíchu a dává nám za pravdu. Tričko nebylo jeho:)


14:00

     Následuje svačinka a pro změnu fazolová pomazánka. V podstatě se opakuje stejná situace z rána. Jí málokdo a jelikož tentokrát není ani jablíčko, nespokojenost davu prudce stoupá.

      Po svačince si pomaloučku, polehoučku začínají rodiče vyzvedávat své poklady. Téměř každý si s námi potřebuje popovídat a zjistit informace o průběhu dne. Jedna učitelka vždy předává dítě a zodpovídá všetečné dotazy, druhá dělá vše ostatní, co je zrovna potřeba. Od zítřka si už budeme muset vystačit v jedné osobě. V 15:00 převádíme zbylé děti (v počtu 16 kusů) do jiné třídy a pro dnešek nám padla. Tedy skoro – je ještě potřeba poklidit třídu a nachystat všechno na další den. Doma jdu hned do postele a spím jako zabitá:)


     Musím říct, že jsem vážně ráda, že tento den je u konce. S takto malými dětmi pracuji poprvé a nebudu lhát, měla jsem z toho velký strach.


      Nakonec se však ukázalo, že to nebude tak hrozné. S kolegyní jsme měly velké štěstí a sešla se nám třída těch nejúžasnějších a nejšikovnějších dětí, které adaptaci zvládly naprosto špičkově a stala se s nich zatím ta nejlepší třída, kde jsem měla možnost působit. Ve většině případů máme i úžasné rodiče, kteří jsou na nás milí, není problém se na čemkoliv domluvit a je na nich vidět, že o své děti opravdu stojí a věnují se jim. Možná se budete divit, ale toto je opravdu spíš výjimkou. Na závěr tohoto školního roku odcházím na mateřskou a konec roku opravdu ořvu. Neskutečně. Tak strašně se mi od nich nechce a jim ode mě také ne. Poslední den byl hodně emočně vypjatý, pro všechny. Dostala jsem ohromné množství dárků (pro sebe i miminko), ale nejvíc si vážím toho, že vidím, jak mě mají děti rády a jsou u nás ve třídě šťastné. Od mnoha rodičů se mi dostalo tolik nádherných slov, že to mé tehotenské hormony na konci 8. měsíce absolutně nezvládají. Ale asi to byl fakt zvláštní den, protože několik maminek plakalo se mnou. A tahle chvíle je prostě nejvíc. Člověk si opravdu uvědomí, že práce kterou dělá, má opravdu smysl a je neskutečně cenná.



    Práce ve školce je skutečně krásná, ale taky ohromně náročná. Mnohdy i nevděčná.Vždy mě hrozně mrzí, když se ke mně dostanou poznámky typu, že učitelky ve školce nic nedělají, jenom si kafíčkují, děti nutí spát, aby si samy mohly odpočívat, atd. Ale ta práce za to prostě stojí a moc se těším, až se zase vrátím do práce:)