pondělí 16. července 2018

Byli jste už v kukuřičném bludišti? Pokud ne, musíte to rozhodně napravit. Je to skvělý!

   Máte rádi netradiční aktivity, prostě něco, co nezažijete na každém rohu? Baví vás dobrodružství? Máte rádi (nebo jste jako děti měli rády) různé bojovky, hledačky a bludiště? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ano, tak rozhodně čtěte dál, protože tenhle článek vám dá tip na bombastický zážitek, který bude bavit nejen děti, ale i dospělé. Minimálně naší čtveřici bavil hodně. Tak dobře, budu o něco upřímnější:) Tobiáškovi to bylo poměrně jedno, ale my 3 ostatní jsme byli vážně nadšení:)


Kukuřičné bludiště

   O tom, že existují kukuřičná bludiště jsem se dozvěděla už vloni. Vůbec si nepamatuju, odkud se ke mně tahle informace dostala, ale to vlastně není vůbec důležité. Moc jsem to chtěla vyzkoušet, ale loňské léto jsme měli hodně nabité a nějak nám na výlet k bludišti už nezbyl čas, takže bylo jasný, že to musíme napravit letos.

   Kdo mě sledujete už delší dobu, tak jste si mohli všimnout, že máme zavedenou tradici, že se na výročí svatby vracíme na místo činu, tedy na zámek Sychrov, kde si vyfotíme porovnávací fotku do sbírky. Ani letošní rok samozřejmě nebyl výjimkou. No a shodou náhod je jedno kukuřičné bludiště v podstatě hned vedle zámeckého parku. Takže bylo rozhodnuto, že první kukuřičné bludiště, které navštívíme bude to na Sychrově.

   Ohromnou výhodou je to, že tyto bludiště najdete na několika místech po celé naší republice, stačí se jen podívat na oficiální stránky, kde najdete seznam všech aktuálních bludišť.


Jak Kukuřičné bludiště vlastně funguje?

   Podle názvu vás asi hned trkne, že tahle zábava bude mít co do činění s kukuřicí a samozřejmě se nemýlíte. Tohle bludiště je totiž ukryté na velkých kukuřičných polích (údajně větších než jsou třeba fotbalová hřiště), kde jsou pro vás připravené různé cestičky, kterými musíte projít a dostat se ven z  labyrintu. Vaším úkolem ale rozhodně není jen tak bezmyšlenkovitě bloumat mezi klasy kukuřice. Hned na počátku bludiště totiž dostanete úkol. Pro jeho splnění obdržíte hrací kartu s 5 řádky a poté už se vydáte vstříc nástrahám bludiště, kde musíte hledat ukryté cedulky s písmeny. Každá taková cedulka má na sobě obrázek s písmenem, číslem a barvou. Tyhle tři ukazatele vám přesně určí, na jaké místo v hrací kartě máte každou konkrétní nápovědu napsat. A pak už je jen na vás, jak rychle bludiště projdete a zda najdete všechna ukrytá písmenka. Na konci bludiště byste měli mít vyplněnou kartičku, čímž vám vzniknou 4 indicie. No a pak už jen musíte zapojit všechnu svou mazanost a mozkové buňky a rozluštit tajenku - tedy podle nalezených indicií určit, co vaše najítá slova spojuje:)


   Jo a pak je taky potřeba vymotat se zase ven:)

Zábava s využitím mobilních telefonů


   Kromě výše uvedené náplně vaší práce můžete přidat i trochu moderní techniky. Pokud máte chytrý telefon s Androidem a čtečkou QR kódů, máte postaráno o další level zábavy. Pro plnění tohoto úkolu si ještě musíte nainstalovat mobilní aplikaci Kukuřičáci a pak už v bludišti hledáte mimo písmenek ještě QR kódy, které pomocí aplikace úplně jednoduše načtete do svého telefonu a ta vám  pak počítá čas, za který zvládnete všechny úkoly splnit.



   My jsme tuhle možnost zjistili až přímo u bludiště a v mém mobilu nebyla samozřejmě ani výše zmíněná aplikace Kukuřičáci, a dokonce ani čtečka QR kódů. Naštěstí jsou obě tyto aplikace velmi malé, takže ani v místě s velmi špatným internetovým signálem (jakým Sychrov bezesporu je) nebylo jejich stažení žádným problémem a po cca 2 minutách zdržení jsme mohli vyrazit do bludiště vyzbrojeni i moderní technologií:)




My proti kukuřici


   Do bludiště jsme vyrazili v kompletním složení a vybaveni kočárkem. Skvělé je, že sebou klidně můžete vzít i pejska, ale naše Sunny byla protentokrát doma, protože do zámeckého parku je jí přístup zapovězen:)


   Zpočátku bylo Eliáškovo nadšení skoro až nezvládnutelné, pořád strašně pospíchal a vyrážel moc dopředu. Kukuřice už je opravdu vzrostlá a poměrně hustá, takže jsem ho museli lehce krotit, pokud jsme nechtěli hledat malého ztraceného uřvánka mezi klasy kukuřice. V bludiště jsme se pohybovali pohodovým tempem, občas se trochu ztratili, takže jsme některé uličky prošli dvakrát. Některé i třikrát, čtyřikrát, pětkrát... no dál to určitě znáte taky:) Celá aktivita v bludišti nám zabrala cca hodinku času, organizační věci před návštěvou bludiště a poté vyhodnocení tajenky a předání odměny cca dalších 15 minut. Celé místo bylo naprosto v pohodě sjízdné kočárkem - ale pokud by dost pršelo, počítejte s tím, že pak může být sjízdnost horší, a to ani nemluvím o tom, jak budete vypadat vy a především vaše děti. Chce to opravdu posoudit podle aktuálního počasí a přizpůsobit tomu oblečení a hlavně obuv.





   Celkově musím říct, že jsem počítala s tím, že to bude skvělý a moje očekávání se naprosto potvrdilo. Kukuřičné bludiště a bloudění v něm je fakt super aktivita a doufám, že ještě letos zvládneme navštívit i jiné místo.  Jít znovu do toho stejného bludiště podle mě nemá moc smysl.



   Jediné, co bych mohla aktivitě vytknout je to, že nějaký "moc milý" návštěvník serval cedulku s jedním písmenem a my tak nemohli najít všechna stanoviště. Naštěstí jsme ale poměrně inteligentní lidé, takže jsem si písmenko dokázali domyslet a tajenku i tak s přehledem vyluštili:)






Do bludiště levněji...


   Pokud se do bludiště chystáte, určitě doporučuji podívat se na Slevomatu, kde můžete zakoupit vstupy za mnohem lepší cenu. My o téhle možnosti nevěděli, takže jsme platili plné vstupné - za dospělého 85 Kč, za Eliáška 60 Kč a Tobiášek (děti do 3 let) měl vstup zdarma. My celkově tedy zaplatili 230 Kč, s využitím akce na Slevomatu by to bylo jen 157 Kč, což už je poměrně znát:) 

   A pokud máte bludiště a labyrinty opravdu rádi, vřele doporučuju i návštěvu na zámku Loučeň, kde najdete hned 12 labyrintů a bludišť. My tam byli už před nějakou dobou a určitě v brzké době plánujeme návrat, protože to tam je fakt super. Tady ale rozhodně doporučuju vyhradit si celý den:)

   Pokud vás kukuřičné bludiště zaujalo a máte v plánu vydat se do něj, nezapomeňte kouknout ještě na oficiální stránky Kukuřičáci, kde se dozvíte všechny podstatné informace.


Jak se vám tenhle nápad líbí?

   Copak na kukuřičné bludiště říkáte? Zaujalo vás, nebo jste ho už dokonce navštívili? Budu moc ráda za každou reakci a třeba i doporučení na to, které z letošních bludišť rozhodně stojí za to:)



neděle 1. července 2018

To, že jsem máma, rozhodně neznamená, že o sebe přestanu dbát!

   Když nad tím tak přemýšlím, jsem asi docela marnivá osoba. No jo, jako každá ženská, řeknete si možná. Něco pravdy na tom asi bude, ale kam až moje paměť sahá, vždycky pro mě byl vlastní vzhled hodně důležitý. Rozhodně si ale nepředstavujte, že ráno vstanu a celý den se prohlížím v zrcadle:) To rozhodně ne, jen je pro mě prostě důležité vypadat dobře. Samozřejmě se nic nesmí přehánět a jsou dny, kdy mým jediným zkrášlovacím prostředkem je to, že se učešu. A upřímně: od té doby, co mám ve svém životě dvě malé děti, by se našlo i pár dnů kdy nedošlo ani k tomuhle základnímu stylingu:)


 Když otěhotníte a přitom máte hrůzu z každého kila navíc...


   Několik let jsem pracovala jako modelka a účastnila se různých soutěží miss, a asi někdy z téhle doby pochází můj strach z přibírání. Pokud jste někdy v podobném světě působily, tak asi víte, že ten tlak je obrovský a v podstatě denně slyšíte kouzelnou formuli: "Zhubni". I když podle okolí jste hubená až až, modní svět vás stále vidí jako tlustou bečku. Ať chcete nebo ne, něco z toho vám stejně v hlavě ulpí. Když jsem otěhotněla, tak jsem se s tímhle světem sice rozloučila, ale v mé hlavě zůstal stále ten pocit nechuti z každého kilogramu navíc. Jasně, rozumově si to člověk naprosto obhájí, ví, že váha nahoru jít musí, když pod srdcem nosíte nový život a chcete, aby mu nic nechybělo. Ale i tak jsem každé vážení a každý další kilogram nesla poměrně těžce. Z původního předsevzetí přibrat maximálně 10 kilo se stala jen trapná vzpomínka. Na konci těhotenství jsem totiž měla nahoře těch kilo 17. Fuj. Nechápu, kde jsem k nim přišla, protože jsem do poslední chvíle chodila do práce, denně měla pohybu možná víc, než mají jiní lidé za celý týden, jedla jsem naprosto normální a stejně velké porce jako dříve, a cpala se hlavně zeleninou. Moje váha se ale tohle všechno rozhodla naprosto nebrat na vědomí a já to přestala brát tak tragicky. Prostě jsem si řekla, že to dám po porodu co nejdříve dolů.


2 týdny před prvním porodem


   Znáte ty pohádky, jak žena odchází z porodnice po porodu se stejnou váhou jako před otěhotněním? Tak tomu přestaňte věřit, je to totiž blbost:) Můj syn se narodil s téměř 3 kilogramy a když přičtete váhu plodové vody, placenty a jiných záležitostí, které vás při porodu navždy opustí, vznikne vám poměrně zajímavé číslo. U mě to bylo pouhých 5 kilo - nic víc jsem v porodnici bohužel nenechala. Tenkrát se mi chtělo brečet. Ano, zdravé dítě a pohodový porod jsou super, ale ty kila navíc jsem rozhodně nechtěla. Kojila jsem a váha začala jít sama krásně dolů, prvních pár dní po porodu šlo dolů skoro kilo denně, pak se to ustálilo na denním úbytku 0,5 kilogramu. Nebudu vás napínat, asi 3 měsíce po porodu jsem byla na své původní váze, a za další 3 měsíce letělo dolů dalších 6 kilo. V podstatě jen tak - kojila jsem a chodila jsem na procházky s kočárkem a psem a nedělala jsem vůbec nic speciálního. Jak šla kila lehce nahoru, tak lehce šla i dolů. Ulevilo se mi:)


3 měsíce po porodu


Druhé těhotenství

   Při druhém těhotenství mě trápily neskutečné nevolnosti - kdo to máte za sebou, tak asi víte, co si pod tím představit. Pro nezasvěcené bude bohatě stačit informace, že jsem 5 měsíců několikrát denně zvracela. Děsivé období. Jsem ale optimistka, takže jsem se snažila najít na tom i něco dobrého. V téměř půlce těhotenství jsem měla nahoře pouhé 1 kilo. Ale s tím, jak přestaly nevolnosti, váha letěla raketově nahoru. Nechápu, jak je to možné, ale před porodem jsem už zase měla přírůstek cca 15 kilo. A to jsem jedla v podstatě pořád jen a jen ledový salát:) Poučena předchozím poporodním průběhem jsem se ale nijak nestresovala. Scénář byl naprosto stejný jako poprvé. Během hodně krátké doby jsem díky nošení v šátku a kojení byla na nižší váze než před otěhotněním.







   Nebudeme si nic nalhávat, pro tělo musí být ohromný šok zažívat takovéhle váhové výkyvy. Navíc v poměrně krátké době. S ohromným potěšením ale musím konstatovat, že ani 2 děti na mém těle nezanechaly v podstatě žádné nepříjemný připomínky těchto váhových skoků. Pravidelně cvičím, každý den mám poměrně hodně pohybu - jen už je horší najít si ten čas, který je jen a jen můj.





Hledají se ženy na otestování nového přípravku ...

   Před nedávnem na mě na instagramu vyskočila reklama o tom, že se hledá několik žen, které otestují přípravek proti celulitidě. Zkusila jsem své štěstí a ono to vyšlo. Na úvod ještě musím dodat, že celulitidou díky pravidelnému pohybu, dostatečnému příjmu tekutin a určitě i díky genetické výbavě netrpím. Ale jako většina žen s podobným typem postavy si musím hlídat takové ty oblíbené problémové partie - stehna a spodní část břicha.



Co se  testovalo?
   Předmětem a obsahem testování byl přípravek Anticellulite od Emspoma. Jedná se o speciální masážní krém určený k péči o problematické partie hýždí se sklonem k celulitidě a obsahuje 4 vysoce účinné aktivní látky přispívající ke zpevnění, vyhlazení a hydrataci pokožky. Pokud vás zajímá kompletní a nezaujatý popis výrobku, najdete jej zde.

Účinné složky přípravku:
Capsaicin - výtažek z chilli papriček, který stimuluje prokrvení a odbourávání tukových buňek
Coffein - podporuje metabolismus tuků a napíná pokožku
Jania Rubens - je mořská řasa
Vanyllil butyl ether - látka, která prodlužuje účinky všech funkčních látek


Jak se krém používá?
    Přípravek by měl být aplikován formou masáže problematických partií. Aplikovat by se mělo každý druhý den a to ráno i večer. Výrobce uvádí, že efekt je možné posílit zábalem potravinářskou folií (nejdéle ale 30 minut). Po aplikaci je potřeba důkladně omýt ruce kvůli vysoké koncentraci výtažku z chilli papriček.


Dojmy z testování

   Přiznám se, že různé krémy na mazání jsou mojí lehkou úchylkou a vyzkoušela jsem jich docela dost. Ano, jsem trochu náročná a chci opravdu jen to, co mi bude fakt vyhovovat. Z tohoto důvodu jsem byla vážně hodně zvědavá na tento přípravek. Už v řádcích výše jsem se zmínila o tom, že celulitida mě zrovna netrápí, ale s přibývající léty (fuj, to zní strašně) začínám pociťovat to, že kůže na stehnech není už tak hebká, hladká a hydratovaná jako v dobách, kdy mi bylo 20 let. A i toto je jedním z účinků, které přípravek slibuje napravit.

   Při první aplikaci mě mile překvapila vůně výrobku. Je jemná a velice příjemná, navíc taková opravdu neznámá. Většina krémů voní tak nějak stejně, na jedno brdo. Tady ale ne. Vlastně vůbec nevím, k čemu bych tuhle vůni přirovnala, protože jsem se s ničím podobně vonícím nikdy nesetkala. Každopádně to voní fakt hezky a krém je z kůže cítit i po několika hodinách od aplikace.




   Nesnáším krémy, které se špatně roztírají a dlouho se vstřebávají. U tohohle přípravku je to naprosto bez problémů - krém není nijak tuhý a perfektně se vstřebává.  Přitom kůže po něm zůstává stále lehce namazaná a lesklá, což je skvělé, protože díky tomu můžete potřebné partie opravdu pořádně promasírovat. Další super věc je to, že po vstřebání není kůže vůbec mastná a nemusíte pak půl dne čekat na to, než kůže zaschne a vy se budete moc obléct.

   Až dosud nepíšu o ničem, co jsem zatím nepoznala u konkurence. Ale zhruba 5 minut po první aplikaci krému jsem zažila mírný šok. Namazaná místa mě začala neskutečně hřát. Honem jsem začala googlit a vyčetla, že je to žádaný účinek tohoto přípravku a uklidnilo mě to. To teplo je příjemné a hlavně to dobře působí i na psychiku - úplně při tom máte pocit, jak se ty tukové buňky vypalují z vašeho těla:) U žádného jiného přípravku jsem to nikdy nezažila a musím říct, že je to fakt super. Hřejivý pocit vydrží asi hodinku po každé aplikaci.

   Vyzkoušela jsem i zabalení se do potravinové folie. Děti na mě sice koukaly jako na naprostého blázna, ale chtěla jsem pořádně otestovat vše, co krém nabízí. S využitím fólie by měl být efekt silnější a tomu odpovídá i to, že déle cítíte efekt prohřívání.




Musím říct, že testování 14 dní mi přijde jako poměrně krátká doba na nějaké velké závěry, ale nedá se nic dělat, taková byla podmínka testování:) Jedná se tedy o dojmy po několika použitích.



Testování v bodech

  • přípravek je velice příjemný, hezky voní a velice snadno se nanáší
  • nezanechává mastnou pokožku, ale přesto je kůže velice příjemná a hydratovaná
  • již po první aplikaci krému jsem cítila, že je kůže znatelně hebčí na dotek a také vypnutější a pevnější na pohled 
  • na jednu aplikaci člověku stačí zhruba 10 ml výrobku a celý proces zabere max. 7 minut i s masáží
  • vzhled výrobku mě nijak zásadně neoslovil, kdybych ho viděla v regále v drogerii, asi bych ho s klidem minula a možná bych si ho ani nevšimla (tohle ale samozřejmě není žádný zásadní problém, je to jen můj malý soukromý poznatek)
  • výrobek a ani značku jsem do doby testování vůbec neznala, neviděla jsem na něj ani žádnou reklamu
  • výrobek po 14 dnech používání hodnotím jako super a musím říct, že mi velice vyhovuje , po jeho používání vidím změnu především v hebkosti a pevnosti kůže. Tuto změnu poznal na dotek i můj muž, který o žádném testování nevěděl, ale hned se ptal, čím se teď mažu, že mám tak jemnou kůži 



   A to je asi tak všechno, co mě napadá. V používání krému budu každopádně pokračovat a pokud i po dlouhodobém používání budu spokojená tak jako doposud, určitě budu krém ráda kupovat. Až spotřebuji získané zásoby, velice ráda napíšu pár dojmů i na svůj instagram. Pokud ještě nesledujete, budu moc ráda, když se přidáte. Najdete mě tam jako apacheee_cz 

   Na závěr bych jen ráda podotkla, že tou nejdůležitější věcí při péči o sebe je být rozumná a nečekat zázraky. Bez pohybu a rozumného stravování to vážně nejde. Pokud se člověk bude od rána do večera cpát čokoládou, koblížkama, zapíjet to colou či kafem a jeho jediným pohybem bude cesta na záchod či k lednici, žádný (ani ten sebelepší a sebedražší) krém ho nespasí a pokud by vám někdo tvrdil, že jo, tak prostě kecá! Krémy a jiné přípravky nám mohou pouze pomoci, to hlavní vždycky zůstane na nás. Alespoň já to takhle vidím:)



   PS: Při psaní tohoto článku jsem snědla naprosto bez výčitek celé balení čokoládových kočičích jazýčků. A nyní už vyrážím s celou rodinou na kolo, kde všechny kalorie zase poctivě spálím při šlapání do našich kopců v Českém ráji:)

neděle 24. června 2018

Hledám nový šátek. Bude tím vyvoleným právě něco od Dekky?

Před nedávnem k nám dorazil třetí testovací balíček šátků od Dekky, kde se ukrývaly šátky: 



Zelenkavá Luka a její testování na pastvinách



   Dekka Plectrum Luka je šátek se složením 93% bavlny a 7% lnu. Nebudu lhát, ke lněným šátkům jsem díky jednomu dříve zkoušenému šátku získala slušnou averzi. Musím říct, že to byl snad ten nejhorší šátek, který jsem dosud měla v ruce (a fakt doufám, že už ho NIKDY žádný nepřekoná). Z toho důvodu jsem se tohohle konkrétního testování dost bála. Jak napsat pravdu a přitom neurazit, pokud mi ten šátek bude připadat děsný? 



   Po prvním navázání jsem však hodně brzy poznala, že tohoto dilematu budu naštěstí ušetřená:) Asi bych si už měla zvyknout, že všechny Dekky jsou vymazlené a skvělé šátky a počítat s tím už dopředu. Díky šátku Luka tak zase dávám šátkům s příměsí lnu šanci, najednou totiž vidím, že opravdu není jediný důvod se jich bát. Šátek je na dotek velice zajímavý, patří spíše k hrubším a pevnějším šátkům (ale pozor, na dotek i navázání je velice příjemný). Při vázání moc nepruží a je tedy potřeba poctivě dotahovat po celé délce šátku. I když jsem se snažila vázat pořádně, musela jsem si po chvilce nošení šátek ještě podotahovat. Z důvodu náročnější práce se šátkem bych ho pravděpodobně nedoporučila úplným začátečníkům, ale pokud už přece jen pár zkušeností s navazováním máte, není důvod obávat se. Když už máte pořádně navázáno, šátek se vám odmění nejen skvělými vlastnostmi, ale hlavně neskutečnou nosností. Nebojím se říct, že v tomhle šátku můžete pohodlně nést i menší slůně. Tobiášek (aktuálně 10 kilo) mi v něm přišel jako peříčko a i když se to může zdát někomu směšné, v jednu chvíli jsem přemýšlela, kde mám dítě, protože jsem úplně zapomněla na to, že ho vůbec nesu:)


   Většina lněných šátků vyžaduje složitější péči - len se prostě rád mačká. Tady pro mě ale bylo příjemným překvapením, že Luka žádným zásadním mačkáním netrpí. Po sundání šátku bohatě stačilo ho hezky poskládat a vytáhnout žehličku nebylo nakonec vůbec potřeba. Musím říct, že mám stále málo času a navíc v podstatě nežehlím. Žehličku jsem pořídila až s prvním šátkem, do té doby v naší domácnosti ani nebyla. Proto si fakt užívám šátky, kterým nemusím věnovat spoustu času s přípravou. A tenhle patří k jedněm z nich:)


   Len s sebou nese v parném létu i jednu velice příjemnou vlastnost - není v něm vedro. Což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Fotky, které vidíte, byly pořízeny snad v nejteplejší den tohoto roku, a ani tak jsme se s Tobiáškem nepařili a nepotili více než bez šátku. Šátek je navíc příjemně vzdušný. 



Něžná Dekka Tilia Adel v lesích Českého ráje



   Adel je jemný a skoro bych řekla, že až barevně nevýrazný šátek. Je to 100% bavlňák. Musím říct, že na promo fotkách mě nijak zásadně neoslovil. O to větší překvapení pro mě pak bylo vidět ho naživo. Pořád trvám na tom, že se jedná spíše o nevýrazný šátek - nicméně na druhou stranu to pro někoho může být i ohromná výhoda a přednost. Já osobně dávám raději přednost výrazným barevným šátkům, které prostě nepřehlédnete ani v davu na Václaváku:) Adel je však něžná, romantická kráska, které její "nevýraznost" naprosto odpouštím. Pokud bych hledala šátek pro malou a něžnou princeznu, s klidem bych sáhla právě po tomhle kousku. Šátek je měkkoučký a nadýchaný, ale i tak nemá nejmenší problém s nosností většího batolete. V žádném případě to není tenounká pavučinka (gramáž po praní je cca 330g/m2) , ale i tak se s ním pracuje naprosto bezproblémově. Dotahuje se velmi dobře, příjemně podkluzuje pod prsty, ale přitom hezky drží v úvazu a ani po delší procházce jsem ho nemusela nijak opravovat či upravovat.


  Adel považuji za jeden ze skvělých univerzálních šátků, které člověku krásně poslouží po celé nosící období. I když je to "jen" bavlna, bylo nám v něm velice příjemně i v opravdu horké dny, které zrovna na jeho testování vyšly. 


Tentokrát máme otestováno i s praním a žehlením:)

   Oba tyto šátky jsem měla možnost otestovat v plné šíři - tentokrát jsem i prala a před odesíláním žehlila. Při praní a údržbě je samozřejmě potřeba držet se vždy pevně pokynů od výrobce, které ale nejsou nijak složité. Po vyprání mě mile překvapilo, jak rychle šátky uschly, i když patří spíše mezi silnější látky. Pokud by zůstávaly u mě doma, tak myslím, že ani nebylo nutné je žehlit. Jelikož jsem je ale vracela přímo do jejich "stáje", tak jsem samozřejmě i vyžehlila. Žehlení šlo dobře a nebylo potřeba u toho strávit půlku dne. Jejich údržbu tedy hodnotím jako naprosto bezproblémovou.



   Adel byla mým už 8. šátkem od Dekky, který jsem měla možnost vyzkoušet - díky tomu si už myslím zvládnu udělat poměrně jasnou představu o celé značce. Jsem moc ráda, že i Češi dovedou vyrábět kvalitní a krásné šátky. Šátky od Dekky jsou takové neokoukané a hodně své. Drží se vlastních motivů a nekopírují známé zahraniční značky, což mně osobně přijde jako naprosto super věc. Disponují širokou škálou barev, ale přitom si nesou něco, díky čemu už od pohledu člověk pozná, že vidí právě Dekku. Moc se mi líbí, že je od každého šátku natkáno jen pár kousků a nebude je tak mít každá nosička v širokém okolí. Nicméně třeba u Chrise mě jeho nesehnatelnost pěkně štve (a věřím, že rozhodně nejsem jediná). To je totiž tak, když se na první pohled zamilujete do šátku, který se nedá sehnat. 

   Ze vzorů od Dekky mě nejvíce oslovil vzor Tilií, který sebou nese i symboliku českých zemí. Víte, co znamená latinské slovo Tilia? Je to "lípa" - pokud vám tedy vzor na těchto šátcích připomíná listy od lípy srdčité, vězte, že přesně tak to bylo i zamýšleno.

Začíná "Mise hledání našeho nového šátku"

   V současné době sháním nový šátek. Náš milovaný Lenny Lamb Colours of Fantasy už slouží jedné malé krásné holčičce (samozřejmě Nikolku i s její maminkou zdravíme ) a šátky od Dekky jsou samozřejmě v užším výběru nového šátku. Tak moc mě jejich testování přesvědčilo o tom, že jsou skvělé. Zatím tedy ještě vyčkávám, jaké budou další novinky, protože bych moc ráda sehnala šátek ve výraznějších odstínech růžové, fialové, oranžové či žluté. Nechám se tedy překvapit a doufám, že se Dekka trefí do mých preferencí:)



   
   Na závěr ještě přikládám odkazy na články z testování dalších šátků od Dekky, jež jsme měli možnost důkladně poznat:)




Mám tu někoho, kdo už Dekku poznal na vlastní kůži - taky jste tak nadšené?


středa 13. června 2018

Dekkamánie u nás rozhodně pokračuje...

   Před nedávnem se na českém trhu se šátky objevila novinka od Dekky - šátek Nikos, který mě zaujal  na první pohled. Zvažovala jsem koupi, ale jelikož jsem v tu dobu byli zrovna na menší dovolené mimo civilizaci, povedlo se mi prošvihnout začátek prodeje. A když jsem si na koupi vzpomněla, byly už všechny kousky pryč:) Bylo mi to dost líto, ale nedá se nic dělat. Po nějaká době se mi naskytla možnost otestovat další šátky od Dekky a jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že jeden z nich bude právě tenhle modrobílý krasavec:)



Ve druhém testovacím balíčku byly tyto šátky:



Správné místo na focení


   Když se ke mně dostanou nějaké testovací šátky, snažím se samozřejmě pořídit hezké fotky. A to jak na památku kvůli sobě, tak jako poděkování výrobcům, kteří si mě na testování vybrali a dali mi tak možnost vyzkoušet šátky, které by se ke mně jinak dostali jen velmi těžko. Každý šátek se tak snažím nafotit na jiném místě a to takovém, které mu bude slušet a hodit se k němu. Někdy je výběr místa těžký, někdy vím hned. A přesně tak to bylo u Nikose. Tenhle šátek mi prostě evokuje moje milované Řecko, konkrétně se mi zdá, jako kdyby pocházel přímo z nádherného ostrova Santorini, které jsem měla tu možnost navštívit. Je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst na zemi - celý ostrov je vlastně sopečný kráter, na jehož vrcholcích se tyčí specifické modrobílé domky, kostelíčky a všelijaké jiné stavby. A Nikos by se tam hodil naprosto parádně.




   Pokud Santorini neznáte, určitě se podívejte na článek, který jsem o něm napsala již dříve. Pokud ostrov znáte a chcete se pokochat fotkami, koukěte do článku určitě taky. Najdete ho zde



   Tato vzpomínka na Santorini pak udala i směr, kde budeme fotit Nikose. Poblíž města Jičína a mého domova je kopec Zebín. Jedná se vlastně o vyhaslou sopku, na jejímž vrcholku se tyčí malá barokní kaple zasvěcená Sv. Máří Magdaleně. Z vrchu je nádherný rozhled a nahoře máte pocit, jako byste byli přímo v oblacích. A přesně tohle místo je pro Nikose jako stvořené, lepší připomínku řecké atmosféry bych v okolí hledala jen těžko:)


Jak se nám tedy nosilo v Nikosu?


   Nikos je šátek, který se skládá ze 77 % z bavlny, zbytek tvoří moje oblíbená příměs tencel. Gramáž šátku je poměrně vysoká (cca. 320 g / m2), ale přesto šátek není nijak tlustý. S kroužkem velikosti M se mi úvaz zakončit nepodařilo a musela jsem tedy uzlovat, což moc často nedělám:) Větší kroužky momentálně doma nemám, ale nebojte, samozřejmě se sehnat dají - třeba právě tady. S šátkem se pracovalo velice dobře, při dotahování hezky klouzal, v úvazu pak ale držel dobře. Testování Nikose vyšlo zrovna na poměrně tropické období, takže díky tomu mohu zhodnotit, že nám v něm bylo dobře, je prodyšný a nijak nás nezahříval. Jako velký bonus vidím také to, že se vlastně vůbec nemačká a člověk se o něj tedy nemusí moc starat.



   Musím říct, že jsem skoro doufala, že nám tenhle šátek nebude z nějakého důvodu vyhovovat a mně aspoň nebude líto, že jsem ho propásla. Bohužel se tak nestalo:) Tenhle šátek je z mého pohledu naprostá pecka a povedl se jak vzhledově, tak svými vlastnostmi. Za nás je tohle určitě jeden z TOP šátků, co jsem kdy měla v ruce.



Červenobílá Maria a naše dojmy



   Druhým z testovaných šátků byla Dekka Plectrum Maria, která pro mě byla obrovským překvapením. Vzhledově mě na fotkách nijak zásadně nezaujala a ve srovnání s Nikosem mi přišla jako poměrně nenápadná a "obyčejná". Upřímně přiznávám, že od Marie jsem toho moc neočekávala. O to víc jsem pak byla překvapená při navázání. Tenhle šátek je ze 100% bavlny a je na dotek moc příjemný a měkký. Při dotahování neklouže tak snadno jako třeba Nikos, ale v úvazu se pak nepohnul ani o píď. Je parádně nosný i v jednovrstevném úvazu a Tobiášek mi v něm připadal lehký jako pírko.





   Fotky pro recenzi byly pořízené na jednom z mých nejoblíbenějších míst u nás v Českém ráji. Jedná se o již zaniklou obec Byšičky, kde dnes zůstal zachován pouze kostel a hřbitov. Tohle místo je protknuté hodně zajímavou, až skoro magickou atmosférou. Není divu, právě tady se totiž odehrává děj Svatební košile, notoricky známé balady z Kytice od Karla Jaromíra Erbena. 






Pokud by vás zajímalo mé hodnocení dalších šátků od Dekky, recenzi zobrazíte kliknutím na konkrétní šátek:













Poděkování:

   Za zapůjčení šátků děkuji přímo značce Dekka a jednomu z majitelů, Martinu Škapovi.


Najdete mě i na Instagramu

   Pokud ještě nesledujete a zajímají vás recenze šátků, hraček, tipy na výlety či fotky z našeho života, můžete mě najít i na Instagramu :)

čtvrtek 7. června 2018

Jóóóóó, třešně zrály...recept na domácí třešňový sirup

   Už několikrát jste u mě mohli číst o tom, že miluju léto. Stále je to tak a léto je prostě moje nejoblíbenější roční období. Strašně si užívám teplo, vodu a hlavně 3 červené dobroty, které mám s létem bezpodmínečně spojené. Ptáte se, které mám na mysli? Jsou to: melouny, jahody a třešně:)

   Tenhle článek se bude točit kolem poslední jmenovaných - tedy třešní. Kousek od domu máme krásné místo, kam chodíme hodně často na procházku a mimo jiné je zde velký třešňový sad, kam posledních pár dní vyrážíme natrhat si třešně přímo ze stromu. Jasně, kupované třešně jsou taky fajn, ale nic se nevyrovná tomu, když si je sami trháte a cpete se s nimi tak, až se vám dělají boule za ušima. Vášeň ke třešním doma sdílíme naštěstí všichni (včetně psa, který se s nimi cpe taky a občas dokonce plive i pecky), takže je prostor na zkoušení různých receptů z třešní.



   Když jsme byli předminulé léto na Lefkadě, kupovali jsme si tam strašně dobrý třešňový sirup. Něco podobného jsem se pak snažila sehnat i v Čechách, ale bohužel bezvýsledně. Třešňových šťáv je na trhu samozřejmě docela dost, ale žádná z těch, které jsme vyzkoušeli, se chuťově ani zdaleka neblížila originálu. Rozhodla jsem se tedy, že si zkusíme třešňovku vyrobit doma sami. Recept na ní je v podstatě až trapně jednoduchý, rychlý a výsledný produkt je naprostá pecka.




Domácí třešňový sirup


Na výrobu potřebujete:

500 gramů třešní (normálně s peckama)
150 gramů cukru 
300 ml vody
5 gramů kyseliny citronové (pokud chcete skladovat delší dobu)



  Jako první je potřeba třešně namočit, aby z nich vyplavali případní nevítaní návštěvníci. Já teda měla štěstí na naprosto ukázkovou úrodu a červík tam nebyl ani jeden. Namočené stačí ponechat cca 1 hodinu, poté vylijeme vodu, třešně rozmačkáme, zalijeme vodou a povaříme. Během vaření ještě občas promícháme a znovu několikrát rozmačkáme. Vypneme sporák a necháme zchladnout. Propasírujeme a poté přisypeme cukr, začneme znovu zahřívat a za stálého míchání necháme všechen cukr rozpustit. Pokud chcete skladovat déle, přisypeme i kyselinu citronovou, pokud je určeno k rychlé spotřebě, bohatě stačí dát do lednice. A máme hotovo:)



Mezi kvítky třešní...

   Třešňové sady jsme letos využili i k rodinnému focení a musím říct, že tyhle fotky patří k těm nejlepším, co máme. Eliášek během focení stále nemohl pochopit, kde jsou ty třešně. Pořád jsme doma totiž říkali, že se budeme fotit v třešňových sadech, tak mu nějak nešlo pochopit, že ty třešně jsou zatím ve formě květů:)