středa 13. června 2018

Dekkamánie u nás rozhodně pokračuje...

   Před nedávnem se na českém trhu se šátky objevila novinka od Dekky - šátek Nikos, který mě zaujal  na první pohled. Zvažovala jsem koupi, ale jelikož jsem v tu dobu byli zrovna na menší dovolené mimo civilizaci, povedlo se mi prošvihnout začátek prodeje. A když jsem si na koupi vzpomněla, byly už všechny kousky pryč:) Bylo mi to dost líto, ale nedá se nic dělat. Po nějaká době se mi naskytla možnost otestovat další šátky od Dekky a jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že jeden z nich bude právě tenhle modrobílý krasavec:)



Ve druhém testovacím balíčku byly tyto šátky:



Správné místo na focení


   Když se ke mně dostanou nějaké testovací šátky, snažím se samozřejmě pořídit hezké fotky. A to jak na památku kvůli sobě, tak jako poděkování výrobcům, kteří si mě na testování vybrali a dali mi tak možnost vyzkoušet šátky, které by se ke mně jinak dostali jen velmi těžko. Každý šátek se tak snažím nafotit na jiném místě a to takovém, které mu bude slušet a hodit se k němu. Někdy je výběr místa těžký, někdy vím hned. A přesně tak to bylo u Nikose. Tenhle šátek mi prostě evokuje moje milované Řecko, konkrétně se mi zdá, jako kdyby pocházel přímo z nádherného ostrova Santorini, které jsem měla tu možnost navštívit. Je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst na zemi - celý ostrov je vlastně sopečný kráter, na jehož vrcholcích se tyčí specifické modrobílé domky, kostelíčky a všelijaké jiné stavby. A Nikos by se tam hodil naprosto parádně.




   Pokud Santorini neznáte, určitě se podívejte na článek, který jsem o něm napsala již dříve. Pokud ostrov znáte a chcete se pokochat fotkami, koukěte do článku určitě taky. Najdete ho zde



   Tato vzpomínka na Santorini pak udala i směr, kde budeme fotit Nikose. Poblíž města Jičína a mého domova je kopec Zebín. Jedná se vlastně o vyhaslou sopku, na jejímž vrcholku se tyčí malá barokní kaple zasvěcená Sv. Máří Magdaleně. Z vrchu je nádherný rozhled a nahoře máte pocit, jako byste byli přímo v oblacích. A přesně tohle místo je pro Nikose jako stvořené, lepší připomínku řecké atmosféry bych v okolí hledala jen těžko:)


Jak se nám tedy nosilo v Nikosu?


   Nikos je šátek, který se skládá ze 77 % z bavlny, zbytek tvoří moje oblíbená příměs tencel. Gramáž šátku je poměrně vysoká (cca. 320 g / m2), ale přesto šátek není nijak tlustý. S kroužkem velikosti M se mi úvaz zakončit nepodařilo a musela jsem tedy uzlovat, což moc často nedělám:) Větší kroužky momentálně doma nemám, ale nebojte, samozřejmě se sehnat dají - třeba právě tady. S šátkem se pracovalo velice dobře, při dotahování hezky klouzal, v úvazu pak ale držel dobře. Testování Nikose vyšlo zrovna na poměrně tropické období, takže díky tomu mohu zhodnotit, že nám v něm bylo dobře, je prodyšný a nijak nás nezahříval. Jako velký bonus vidím také to, že se vlastně vůbec nemačká a člověk se o něj tedy nemusí moc starat.



   Musím říct, že jsem skoro doufala, že nám tenhle šátek nebude z nějakého důvodu vyhovovat a mně aspoň nebude líto, že jsem ho propásla. Bohužel se tak nestalo:) Tenhle šátek je z mého pohledu naprostá pecka a povedl se jak vzhledově, tak svými vlastnostmi. Za nás je tohle určitě jeden z TOP šátků, co jsem kdy měla v ruce.



Červenobílá Maria a naše dojmy



   Druhým z testovaných šátků byla Dekka Plectrum Maria, která pro mě byla obrovským překvapením. Vzhledově mě na fotkách nijak zásadně nezaujala a ve srovnání s Nikosem mi přišla jako poměrně nenápadná a "obyčejná". Upřímně přiznávám, že od Marie jsem toho moc neočekávala. O to víc jsem pak byla překvapená při navázání. Tenhle šátek je ze 100% bavlny a je na dotek moc příjemný a měkký. Při dotahování neklouže tak snadno jako třeba Nikos, ale v úvazu se pak nepohnul ani o píď. Je parádně nosný i v jednovrstevném úvazu a Tobiášek mi v něm připadal lehký jako pírko.





   Fotky pro recenzi byly pořízené na jednom z mých nejoblíbenějších míst u nás v Českém ráji. Jedná se o již zaniklou obec Byšičky, kde dnes zůstal zachován pouze kostel a hřbitov. Tohle místo je protknuté hodně zajímavou, až skoro magickou atmosférou. Není divu, právě tady se totiž odehrává děj Svatební košile, notoricky známé balady z Kytice od Karla Jaromíra Erbena. 






Pokud by vás zajímalo mé hodnocení dalších šátků od Dekky, recenzi zobrazíte kliknutím na konkrétní šátek:













Poděkování:

   Za zapůjčení šátků děkuji přímo značce Dekka a jednomu z majitelů, Martinu Škapovi.


Najdete mě i na Instagramu

   Pokud ještě nesledujete a zajímají vás recenze šátků, hraček, tipy na výlety či fotky z našeho života, můžete mě najít i na Instagramu :)

čtvrtek 7. června 2018

Jóóóóó, třešně zrály...recept na domácí třešňový sirup

   Už několikrát jste u mě mohli číst o tom, že miluju léto. Stále je to tak a léto je prostě moje nejoblíbenější roční období. Strašně si užívám teplo, vodu a hlavně 3 červené dobroty, které mám s létem bezpodmínečně spojené. Ptáte se, které mám na mysli? Jsou to: melouny, jahody a třešně:)

   Tenhle článek se bude točit kolem poslední jmenovaných - tedy třešní. Kousek od domu máme krásné místo, kam chodíme hodně často na procházku a mimo jiné je zde velký třešňový sad, kam posledních pár dní vyrážíme natrhat si třešně přímo ze stromu. Jasně, kupované třešně jsou taky fajn, ale nic se nevyrovná tomu, když si je sami trháte a cpete se s nimi tak, až se vám dělají boule za ušima. Vášeň ke třešním doma sdílíme naštěstí všichni (včetně psa, který se s nimi cpe taky a občas dokonce plive i pecky), takže je prostor na zkoušení různých receptů z třešní.



   Když jsme byli předminulé léto na Lefkadě, kupovali jsme si tam strašně dobrý třešňový sirup. Něco podobného jsem se pak snažila sehnat i v Čechách, ale bohužel bezvýsledně. Třešňových šťáv je na trhu samozřejmě docela dost, ale žádná z těch, které jsme vyzkoušeli, se chuťově ani zdaleka neblížila originálu. Rozhodla jsem se tedy, že si zkusíme třešňovku vyrobit doma sami. Recept na ní je v podstatě až trapně jednoduchý, rychlý a výsledný produkt je naprostá pecka.




Domácí třešňový sirup


Na výrobu potřebujete:

500 gramů třešní (normálně s peckama)
150 gramů cukru 
300 ml vody
5 gramů kyseliny citronové (pokud chcete skladovat delší dobu)



  Jako první je potřeba třešně namočit, aby z nich vyplavali případní nevítaní návštěvníci. Já teda měla štěstí na naprosto ukázkovou úrodu a červík tam nebyl ani jeden. Namočené stačí ponechat cca 1 hodinu, poté vylijeme vodu, třešně rozmačkáme, zalijeme vodou a povaříme. Během vaření ještě občas promícháme a znovu několikrát rozmačkáme. Vypneme sporák a necháme zchladnout. Propasírujeme a poté přisypeme cukr, začneme znovu zahřívat a za stálého míchání necháme všechen cukr rozpustit. Pokud chcete skladovat déle, přisypeme i kyselinu citronovou, pokud je určeno k rychlé spotřebě, bohatě stačí dát do lednice. A máme hotovo:)



Mezi kvítky třešní...

   Třešňové sady jsme letos využili i k rodinnému focení a musím říct, že tyhle fotky patří k těm nejlepším, co máme. Eliášek během focení stále nemohl pochopit, kde jsou ty třešně. Pořád jsme doma totiž říkali, že se budeme fotit v třešňových sadech, tak mu nějak nešlo pochopit, že ty třešně jsou zatím ve formě květů:)












pátek 1. června 2018

Letní mámení s Dekkou v Českém ráji

   Poslední letní dny (kalendářně samozřejmě vím, že máme stále jaro - ale tohle má do jara hodně daleko) trávíme stále víc a víc času venku. Tobiášek už dorostl do období, kdy je s ním vážně sranda, rozumí všemu, co mu kdo říká a celkově musím říct, že si tohle "právě teď" doopravdy užíváme. Léto bylo mé nejoblíbenější roční období snad odjakživa, ale s dětmi to dostává ještě lepší rozměr. 


   Za naprosto skvělou věc považuju to, že Tobi vzal na milost kočárek, ale i tak se stále hodně nosí. Kočárek bereme do města, do obchodů, ale do přírody prostě vede nošení a šátky. Před nedávnem nám dorazila další krásná zásilka od Dekky, ve které byly hned dva testovací šátky. Hodně z vás mi stále píše o rady při výběru šátku (fakt si toho moc vážím a děkuji za projevenou důvěru) nebo se ptáte na mé zkušenosti jak se značkami, tak s konkrétními šátky. Pokud vás tedy zajímají šátky od Dekky, čtěte rozhodně dál. Tentokrát se společně podíváme na zoubek (nebo na nitě? ) šátkům:



Západ slunce na Jinolických rybnících s Oli


   Čas od času se stále někdo diví, že naše děti chodí spát pozdě - samozřejmě, že jsou dny, kdy bych byla nejradši, kdyby prckové usnuli už třeba v 7 večer, ale jako každá věc i tato má svá pozitiva. Díky tomu můžeme být alespoň venku dlouho a pozorovat společně třeba i západy sluníčka (prostě stále těžká romantička). Při jedné takové podvečerní rodinné idylce proběhlo testování Oli



   Tenhle šátek je složen ze 100% bavlny a má poměrně vysokou gramáž (cca. 330 g / m2), takže se hodí především pro těžší děti. Námi testovaný šátek ještě nebyl téměř zanošený, takže se s ním nepracovalo úplně nejlépe. Po zanošení to bude určitě "mazlík", ale i tak bych ho doporučila spíše zkušenějším nosičkám, které už mají něco navázáno. Určitě to taky není šátek, který bych doporučila pro úplně malinká miminka - na ně je zbytečně silný a pevný, takže neudělá tak příjemné hnízdečko, v jakém se novorozencům líbí nejvíce. Pro těžší děti však bude ideální volbou - Tobi váží aktuálně něco mezi 9,5 - 10 kily a úplně v pohodě nám stačil jednovrstevný úvaz. Barevně je tenhle šátek hodně zajímavý - kombinace fialové, modré a žluté se prolínají jedna v druhou a spojuje je motiv bílé barvy. Je to prostě hodně zajímavý, netradiční a neokoukaný duháček, který přitahuje pohledy lidí jak magnet.





Podvečer ve Valdštejnské lodžii s Terrou

   Před pár měsíci jsme se s Tobiáškem stali tvářemi pro naprosto dokonalý šátek Tilia Isla, který je vlastně starší sestrou (nebo bráškou?) této novinky. Už z tohohle důvodu jsem se na Terru moc těšila. Vzhledově se mi určitě líbí ještě více než výše zmiňovaný předchůdce a byla jsem teda moc zvědavá, jak na tom bude s nosícími vlastnostmi. 



   Šátek se skládá z bavlny (77%) a bambusu (23%) - což slibuje ideální materiálovou kombinaci do teplých dní, kterých nás doufám čeká hodně. Gramáž šátku je opět dost vysoká (cca. 320 g / m2), ale v porovnání s předchozím šátkem v článku je tenhle kousek od samého začátku měkkoučký, splývavý a neskutečně příjemný na dotek. Váže se úplně jednoduše, dotahuje se zlehounka, příjemně klouže. V úvazu hezky drží a i ve velkém vedru je prodyšný a udržuje komfort pro nosiče i nošence. Tenhle šátek hodnotím jako naprosto perfektní a ideální (samozřejmě) nejen do teplých letních dní. Vzhledově je nádherný, tmavší základ perfektně doplňuje duhový multikolor, který tvoří  hlavní vzor šátku.






   Předchozí šátek jsem doporučovala spíše pro větší děti, tady bych se nebála pořídit ani pro maličké miminko. Zároveň ale bude perfektní i pro těžší batole, jako je Tobiášek. Nebojím se říct, že Terra je takový ideální univerzální šátek, který člověk využije po hodně dlouhou dobu nošení.





I Dekka má vadu:)

   I tyto testovací šátky mě přesvědčily o tom, že Dekka má prostě skvělé šátky. Mají v podstatě jen jednu jedinou vadu - a tou je to, že jich je málo a strašně rychle se vyprodají. I když, z jiného úhlu pohledu tohle můžeme vnímat i jako velké plus, protože to prostě budou šátky, které nepotkáte každý den. 

   Pokud by vás zaujaly šátky hodnocené v této recenzi, tak rychle nakoukněte do eshopu, protože  tam najdete už jen pár posledních kousků k prodeji:)


Co bude dál?

   O Dekka šátcích jsem psala už v minulém článku - pokud jste nečetli a máte chuť, koukněte sem. Snad nebude vadit, když prozradím, že v příštích pár dnech se můžeme s Tobiáškem těšit na to, že budeme mít možnost poznat další šátky od Dekky a za sebe můžu říct, že obzvlášť na jeden z nich se neskutečně moc těším, protože ho považuju asi za nejkrásnější šátek, který jsem kdy viděla. Tipnete si, který to je?



pondělí 28. května 2018

Pomoc, dětský pokoj nám obsadili Piráti :)

   Snad každý, kdo má děti, ví, že jakýkoliv trénink je potřeba občas provádět velmi nenápadně. Obzvláště u mluvení a vyslovování některých zpropadených hlásek. Když děti činnost baví, vydrží u ní déle a výsledky jsou pak samozřejmě i efektivnější. Navíc se k ní budou rádi vracet.Na cokoliv, co s dětmi chceme trénovat či procvičovat, je tedy lepší vymyslet nějakou zábavnou aktivitu či využít hračky či hry pro rozvoj kýžené dovednosti určené.



   Eliášek má hodně ukecanou povahu (aspoň v něčem je to dítě po mně), velkou slovní zásobu, naprosto skvělé porozumění významu toho, co se říká, ale zatím ještě úplně nezvládá všechny hlásky vyslovovat tak, jak je potřeba (největší problémy má kupodivu s hláskou "k"). To je v jeho věku samozřejmě naprosto normální a není potřeba se toho nijak děsit a útokem kontaktovat všechny logopedy v okolí. Bohatě stačí pokračovat v přirozeném rozvoji řeči a motivovat ho k tomu, aby se snažil vyslovovat správně.

   Jako naprosto skvělá pomůcka pro celkový rozvoj (nejen) komunikačních dovedností se nám osvědčila hra Pohádkové divadlo Piráti - hra, která je určena pro děti od 3 let. Tuhle hru jsem objednávala na konci února (na eshopu Albi) a od té doby, co dorazila, u nás ještě neuplynul ani jediný den, kdy by si s ní Eliášek nechtěl hrát. Většinou ji vybaluje několikrát denně a vždy poctivě uklízí, aby se k postavičkám náhodou nedostal Tobiášek. O hračky se jinak dělí rád, ale tohle divadlo má Tobi prostě zakázané. A já to respektuji, protože je mi jasné, co by se stalo s figurkami, kdyby se dostaly do ruky (vlastně tedy spíš do pusy) Tobiáškovi.



Hra se skládá z těchto částí:



  • dřevěná základna (sestává ze 2 částí a spojí se jako puzzle)
  • pozadí - je oboustranné - z jedné strany je namalovaný přístav s lodí, na straně druhé je jen moře s obzorem
  • 11 postav (pirátka, 3 mladí piráti, starý pirát, opice, mořská panna, želva, chobotnice, krab a papoušek)
  • 10 rekvizit (vlny, palma, ostrov, oheň, mapa, pirátská loď, truhla s pokladem, sudy, rýč a ukazatele)
  • 4 hrací kostky (3x kostka rekvizit a postav, 1x akční kostka se slovesy, které určují, co se bude dít)
  • pravidla hry
  • celá hra je uzavřena v pevné krabici, kam se dá vše po dohrání zase dobře uložit (není to nic náročného, Eliášek to zvládne naprosto s přehledem a úplně sám)


Pozor, Pohádkové divadlo se představuje

   Možností, jak si s divadlem hrát, je samozřejmě nespočet. Kdo znáte dětskou fantazii, tak víte, že jsou ti prcci schopní vymyslet nejrůznější scénáře, možnosti a obměny čehokoliv. Pokud tedy zrovna není chuť hrát hru podle daných pravidel, záleží jen na vás a vašich dětech, co s hrou vymyslíte.

Hra podle předepsaných pravidel

   Abyste získaly opravdu jasnou představu o tom, k čemu je hra primárně určena, napíšu vám jednoduchý  "návod", jak hru hrát. 

   Cílem hry je vytvořit ten nejlepší příběh - buď ve spolupráci s dalším hráčem, či hráči, nebo klidně i sám. Hra začíná nejprve sestavením hrací plochy a přidáním 2 z následujících velkých rekvizit - loď, ostrov, palma nebo oceán. Pak už přichází na řadu kostky - jako první je potřeba hodit všemi třemi kostkami postav a rekvizit najednou. Poté je vrženo i akční kostkou a podle toho, co nám padne, začínáme vyprávět jedinečný a originální příběh. Hráč, který házel, tedy zakomponuje do příběhu informace ze všech 4 kostek a poté je na řadě další hráč. Ten opět hodí všemi kostkami a příběh pokračuje tentokrát v jeho režii. Takto se postupuje až do doby, kdy se vystřídají všichni hráči. Hráč, který hru zahajoval má poté možnost rozhodnout, zda bude příběh vyprávěn dál, nebo zda ho ukončí. Hra se hraje obvykle jedno nebo dvě kola.


Naše nápady na ozvláštnění hry:

  • výroba dalších rekvizit či postav, které by mohly v příběhu vystupovat
  • pojmenování postav (pokud chcete s dítětem trénovat nějakou hlásku, zvolte vhodné jméno pro postavu, třeba takový pirát Břetislav či Mořská panna Sisi dají mnohým dětem pořádně zabrat) 
  • jakmile se dítě začne učit cizí jazyk, je možné do vyprávění zakomponovat slovíčka z tohoto jazyku (pro začátek třeba jen pojmenování postav a rekvizit), časem je možné celé vyprávění přesunout do cizí řeči (samozřejmě spíše až s většími dětmi)
  • činohru změnit na operetu (jednodušší - střídá se mluvené slovo a zpěv) či rovnou na operu
  • vytvořit nové pozadí či další kulisy
  • vytvoření vlastní mapy pokladu - hledání pokladu může být klidně skutečné, dospělák může hru někde schovat a vymyslet dobrodružnou cestu za hledáním hry - "pokladu", cestou je možné plnit různé úkoly, atd...
   Možností, jak hru ozvláštnit, je opravdu velká spousta a dle mého názoru se právě tímto přesahem docílí toho, že hra bude pro dítě stále atraktivní a bude ho rozvíjet v nejvyšší možné míře. Navíc se při všem dá užít dost zábavy a strávit společný čas, kdy se budeme aktivně  a plně dítěti věnovat. V poslední době bych řekla, že právě tohle je pro děti daleko víc, než materiální plnost a přeplněnost dětských pokojíčků:(



Jak hru hodnotíme my

   Hodnocení výrobku asi bude zajímat velkou spoustu z vás - naprosto upřímně musím říct, že tohle je jedna z nejlepších hraček, které se nám v poslední době dostaly do rukou. Jako učitelka (přiznejme si, že člověk je svým povoláním lehce postižen i v běžném životě) při vybírání hraček uplatňuji různá hlediska, které chci, aby hračka měla:

  • estetičnost - nevím, jak vám, ale mně občas přijde, že některé hračky jsou až neskutečně škaredé, nepovedené a absolutně nekorespondují se skutečností
  • funkčnost - chci, aby hračky, které kupujeme domů, nebyly jen samoúčelné, ale aby taky dítě nějak rozvíjely
  • normální cena - předražené hračky nekupuji už z principu - je jasné,že každý si pod normální cenou představíme něco jiného, ale konkrétně tato hra stála 449 kč (objednáno přímo tady) a to mi přijde jako adekvátní cena
  • kvalita provedení - na některých hračkách člověk vidí, že při jejich výrobě si s nimi nikdo nedal péči (ale to se netýká jen hraček, hodně je to vidět třeba u oblečení), minule jsme dostali dřevěnou hračku, 3 lidi z naší 4 členné domácnosti jsme si vrazili do ruky třísku - asi ani nemusím zdůrazňovat, že hračka letěla rovnou do koše
   Piráti moje kritéria splnily na 100 % a velice ráda je doporučím dále. Za mě (i mé děti) bych dala 10 bodů z 10. Opravdu jsem nenašla nic, co bych vytkla. Eliášek je z hračky nadšený, pořád se k ní vrací a to mně osobně přijde jako nejvíc vypovídající hodnota.

   Pokud tu mám někoho, kdo hračku máte doma, budu moc ráda, když se do komentáře podělíte o svůj názor:)




úterý 15. května 2018

Čarodějnické miminko Tobiášek a jeho první mejdan...

   Rok utekl jako voda a náš druhý chlapeček oslavil své první narozeniny. V tomhle článku se nebudu rozplývat nad tím, jak je úžasný (ale fakt je:) ), ani nebudu skuhrat na čas, který tak strašně rychle letí (ale i to je pravda), budu psát prostě jen o tom, jak jsme si ty slavný narozky užili.




Téma: Harry Potter - jasná volba


   Většina dětských narozeninových oslav se nese v duchu nějakého tématu a ani u nás to nebylo jinak. Zatímco kdysi u Eliáška jsem musela dumat fakt dlouho, u Tobiho bylo téma naprosto jasný. Od začátku. Dítě, které se nečekaně narodilo na čarodějnice a jeho rodiče milují svět Harryho Pottera, to má prostě tak nějak nalajnovaný. Chudák:) 

   Oslavu jsem se rozhodla pojmout jednoduše a pozvat opravdu jen nejužší rodinu. Jako základ pro výzdobu mi posloužily barvy Nebelvíru - tedy červená a žlutá, doplněná o černou. Nápadů na výzdobu bylo sice mraky a povedlo se mi vymyslet fakt skvělé doplňky a vychytávky, ale jelikož se jedná o roční mimino, které stejně nejvíc budou zajímat balonky, rozhodla jsem se držet tentokrát při zemi. Za pár let si tohle téma zopakujeme a pak se teprve všichni vyřádíme a vyždímeme ho na maximum. Už teď se na to těším:)





Jeden oslavenec a dva dorty. Proč?


   Pro dospělou část osazenstva jsem objednala potahovaný dort, který je samozřejmě naprosto vynikající, ale pro Tobiáška taky naprosto nevhodný. Dort pro nás byl samozřejmě opět s tematikou HP, nesměl chybět Dobby, pár knih - třeba Obludné obludárium, kouzelnická hůlka a zachování nebelvírských barev. Pokud by někoho zajímala náplň, volím vždy krém z mascarpone (sice je to nejdražší varianta, ale taky ta nejchutnější) a z ovoce nesmí chybět jahody nebo borůvky. Nic víc, nic míň, a přesto je tahle kombinace naprostý TOP a trapně ji opakujeme už několik let:)




   Dort pro Tobiáška už takové gastronomické terno nebyl, ale je to ještě miminko, takže s ohledem na jeho bříško se musel spokojit s menší bombou. Ale abych dort zbytečně nekritizovala, i tak byl moc dobrý. Výroby tohohle dortíku jsem se chopila já a udělala jsem ho úplně jednoduše. Použila jsem v podstatě jen 5 surovin - hodně zralý banán, javorový sirup, zakysanou smetanu, piškoty a pár jahod na ozdobu. A jen se po něm zaprášilo - Tobi se v něm pořádně prohrabal, něco snědl, něco naházel psovi, něco si rozpatlal po oblečení a zbytku se v nestřežené chvíli ujal brácha:)


"Co tomu klukovi sakra dáme? "

   Při výběru dárků pro mě nastala asi nejnáročnější část celých narozenin. Když doma máte dvě děti stejného pohlaví, navíc věkově kousek od sebe, jsou dárky opravdu výzva. Co koupit, abyste to ještě doma neměli po prvním dítěti? Aby to nebyla zbytečnost, která bude ležet v koutě? Abyste neměli pocit, že jste druhorozeného ošidili? Přemýšlela jsem fakt docela dlouho a povedlo se mi vymyslet spíš jen takové drobnosti, které mi navíc stejně rozebrali příbuzní. 



   Pak mě napadlo pozeptat se dalších maminek a jedna z nich mě přivedla na značku UTUKUTU (moc díky), kterou jsem do té doby neznala. Jejich houpačka i houpací prkno mě doopravdy zaujaly, ale nemohla jsem se rozhodnout, která z těchto dvou možností bude lepší. Po konzultaci s mužem jsme se rozhodli, že nakonec pořídíme oba kousky. I tak byl ale pak finální výběr konkrétních kousků hodně těžký, protože jedna varianta je krásnější než druhá, ta než třetí, atd - nakonec jsme se tedy rozhodli pro duháčky a musím říct, že jsme udělali dobře. Jsou naprosto boží. Schválně se podívejte na stránky, že ten výběr byl hodně těžký:) Děti hračky zaujaly hned na první pohled a krásně pomohly rozsvítit celý pokoj. Prvotní dojmy jsou naprosto fantastické, ale hodně lidí z okolí nám vnucuje myšlenku, že to děti po chvíli omrzí a budou se nám doma zbytečně válet velké hračky. Na to zatím odpovědět neumím, ale určitě vše zhodnotím po čase v dalším článku. Za těch 14 dní, co si hračky užíváme, ale můžu říct, že myslím, že to tak rozhodně nebude. Když si s nima zrovna nehrají kluci, tak na prkně blbneme my s mužem:)

Pozvánka nesmí přijít nazmar


   Před oslavou bylo potřeba vytvořit i pozvánku, která samozřejmě naladí pozvané na zvolené téma. Jako inspirace mi posloužil můj oblíbený Sirius Black. Pozvánka sklidila velký úspěch (jo, jsme prostě trošku ujetí všichni) a musím říct, že mě fakt pobavilo a do jisté míry i dojalo, jak všichni moji z legrace míněnou poznámku o využití sov při doručení informace, zda dorazí, vzali vážně. Všechny zprávy nám tak skutečně doručily sovy:)



   Když už jsem si pohrála s obrazem pro pozvánku, chtěla jsem jej nějak využít i nadále. Na oslavě se tak každý zúčastněný vyfotil v obraze a Tobiášek bude mít, myslím, krásnou památku na všechny, kteří tenkrát slavili s ním.



Oslavenci ještě jednou vše nejlepší a za rok si to zopákneme zas:) Jen v jiném tématu!













středa 7. března 2018

Jsme nakaženi Dekkamánií - prosím neléčit:)

     Ve světě šátků se poměrně před nedávnou dobou objevila nová značka ČESKÝCH šátků - Dekka. Ač jsem se o ni zprvu nijak výrazně nezajímala, vykukovala na mě snad odevšad a všude s až neskutečnými slovy chvály. Šátky mě zaujaly i vzhledově a já tak samozřejmě zatoužila vyzkoušet je na vlastní kůži (nebo spíše ramena). Abych řekla pravdu, tak už začínám být k vychvalování čehokoliv na internetu trochu skeptická. Ve spoustě případů je to totiž jen hodně dobře udělaná reklama. Byla jsem tedy opravdu zvědavá, jak je to v tomto případě.


     Měla jsem možnost testovat hned dva šátky od Dekky: Dekka Plectrum Lipa a Dekka Tilia IslaA musím říct, že jsem byla hodně hodně překvapená. Tyhle šátky nám totiž sedly úplně neskutečně. Dá se říct, že většina šátků, která mi prošla rukama, mě oslovila a něčím v dobrém zaujala - snad až na dva kousky, které bych opravdu nepoužívala ani v případě, že by mi za to někdo chtěl platit:). Dekka mě ale opravdu oslovila natolik, že zvažuji dokonce koupi. A to se mi zatím u žádného testovaného šátku nestalo. Bohužel šátek, který mě zaujal nejvíce, není k sehnání. Ale to teď není důležité.



     Dekka Plectrum Lipa je první šátek s příměsí vlny, který se nám dostal do ruky. O vlně koluje mnoho názorů, někdo ji má rád, někdo ji nesnáší. Nosícími vlastnostmi mě tenhle šátek opravdu nadchnul. Tobiášek má aktuálně kolem 9 kilo a při delším nošení (které u nás rozhodně převažuje) už je jeho váha přeci jen znát. V tomhle šátku jsem o něm ani nevěděla, opravdu nikde nic neřezalo, netahalo, Tobi se neprověšoval, což je pro mě hodně důležité, protože je to malý Satanáš, který se pořád vrtí, hopsá, kroutí, atd. Věřím, že to některé z vás znáte taky. V tomhle šátku prostě nic, pecka. Tedy ne, že by se v něm nevrtěl, ale šátek ho perfektně udržel. Šátek se mi malinko obtížněji dotahoval, ale předpokládám, že je to i tím, že nebyl ještě úplně zanošený. Lipu bych určitě nevolila jako svůj první šátek, ale v současné době by byl pro mě perfektní volbou. Škoda jen, že tenhle vzor a design pro mě není tím pravým ořechovým.





   Druhý testovaný šátek byl Dekka Tilia Isla, který je zatím absolutní novinkou značky. S Tobiáškem jsme se k němu dostali v době, kdy ještě nebyl ke koupi. No a v době, kdy píšu tenhle článek už zase není ke koupi, protože se během pár hodin vyprodal. Neskutečný, ale řeknu vám, že Dekkamánii už naprosto chápu. Ty šátky jsou vážně fantastické a jelikož jich není moc, mizí neskutečnou rychlostí. Věřím, že pro majitele je to bohudík, pro nás ostatní spíše bohužel. Ale teď už zpátky k Isle:)


    Isla je šátek ve velmi zajímavé kombinaci barev - zelenkavé a fialové. Přestože tohle rozhodně nejsou moje oblíbené barvy, na tomhle šátku si mě získaly. Na nosící vlastnosti budu opět pět chválu, protože tohle je přesně šátek podle mého gusta. Šátek je směsicí bavlny, viskózy a bambusu a to mu dodává opravdu zajímavé vlastnosti. Šátek se ke mně dostal v podstatě nezanošený, ale vůbec ničemu to nevadilo, i tak byl na dotek velice příjemný a při vázání hezky klouzavý. Nevím, jak je to možné, ale v úvazu přesto držel úplně perfektně a ani po 2 hodinové procházce jsem nemusela nijak dotahovat. Šátků už mi prošlo pod rukama docela dost, ale s čistým svědomím vám můžu říct, že tenhle kousek je pro mě zatím absolutní TOP. Jako milovnice růžových barev mám pouze jednu jedinou výhradu, ale ta vlastně není vůbec důležitá, protože barva přeci nejezdí, pardon - v tomhle případu nenosí:)






    Po zveřejnění fotky s Islou jsem dostala nabídku stát se s Tobiáškem její oficiální tváří, a jelikož nás šátek opravdu nadchnul, moc ráda jsem souhlasila. Je to pro nás opravdu čest!


   Oba testované šátky hodnotím jako bezúdržbové - při používání se nemačkaly, nezatrhávaly se nitky, prostě značka ideál:)


    Nevím, zda se vám někdy stalo, že jste se i vy zamilovali do nějakého šátku, ale mně se to stalo a moc ráda bych měla možnost vyzkoušet Dekka Tilia Chris. Takže pokud by se našel někdo ochotný splnit mi mé neskromné šátkové přání, ozvěte se mi prosím a určitě se domluvíme:)