úterý 14. února 2017

První láska nikdy nevydrží…kecy:)


Dneska tu máme Valentýna a ten člověka tak trochu nutí zavzpomínat na první lásku. U mě to je naprosto jednoduché – svou první lásku mám totiž pořád po svém boku, a tím je to vzpomínání o dost jednodušší😊


Svého manžela jsem poznala už v prváku na střední a přestože pořád každý říkal, že nám to nemůže vydržet – opak je pravdou. Jsme spolu dodnes a je fakt vtipné, když tyhle škarohlídy potkáme v současné době, sledovat jejich výrazy. Pro ně neskutečné, že spolu někdo vydržel takovou dobu. Pro nás prostě normální.
Ano, fakt jsme spolu od 15 a letos budeme slavit 15 leté výročí. Uteklo to strašně rychle a změnilo se toho moc – myslím, že můžu tvrdit, že jsme spolu dospěli – jeden druhého si navzájem dotvořili k obrazu svému a já si po těch letech troufám tvrdit, že lepší partner prostě neexistuje. Alespoň pro mě ne. A doufám, že on by řekl to samé😊 Docela si věřím a myslím, že jo – ale večer se stejně radši zeptám😊
Asi první společná fotka - 16 letá ucha:)

Prošli jsme spolu mnoha milníky - vychodili střední školu, procestovali kus světa, zažili hodně adrenalinu, vystudovali vysokou, kdy jsme spolu začali i bydlet, prožívali mé úspěchy v modelingu a soutěžích miss (asi nikdy mu nepřestanu být vděčná za to, kolik času se mnou strávil po castinzích, vyzvedával mě z focení, přehlídek, dělal mi řidiče, vydržel ten tlak okolí a nezbláznil se žárlivostí) , zařídili první společné bydlení, pořídili psa (mimochodem – perfektní příprava na to stát se rodičem), nastoupili do prvních zaměstnání, vzali se a nyní už jsou z nás rodiče jednoho úžasného kluka a nastávající rodiče jednoho malého překvapení, které se narodí na počátku května (snad).


V chorvatských horách - plných zmijí - další obrovská oběť:)


Pro spoustu lidí je představa takto dlouhého partnerství šílená – já bych však rozhodně neměnila – svého muže znám jako své boty, vím, že je to úžasný člověk, partner a taky ten nejlepší táta. To samozřejmě neznamená, že mě občas neštve. Jasně že jo – zrovna minulý týden mě (po hoooodně dlouhé době) vytočil tak, že jsem vychladla až po několika dnech vzteku a v důsledku toho nedostane ani valentýnský dárek – respektive dostane ho, ale později. Měla jsem objednáno a vymyšleno dlouho dopředu, ale tím, jak jsem byla naštvaná, odmítla jsem objednat, dokud mě to nepřejde. Takže po týdenní Itálii hlásím klid. Dnešní Valentýn bude ostatně stejně zajímavý – jelikož muže čekají zítra velké zkoušky z profesního práva – strávíme večer mezi paragrafy a zkoušením😊 Ale i to k životu patří😊


Umíme se spolu i smát :)

Vím, co to znamená znát někoho jako své boty - nejlepší je, když se třeba o nečem dohadujeme a já přesně vím, co mi na to řekne. Člověk v podstatě může s tím druhým vést fiktivní rozhovor. A když ho chci hodně naštvat, říkám věty za něj - se stejnou dikcí a stejnými odmlkami - to funguje spolehlivě:)

13. července 2013 - svatební den
S prvním pokladem na cestě...




To už není jen první láska, tohle je RODINA v tom pravém slova smyslu. A věřím, že taky láska do konce života ...

Do dalších let nezbývá, než si přát, ať je to pořád tak super:)

1 komentář:

  1. Teda super, ze jste hend takhle kapli na sebe..za me jsem rada, ze se svoji prvni laskou nejsem :-D Ani s tou druhou a treti uz vubec ne :-D Ale s tou nynejsi ta leta stoji definitivne za to, letos jsme 12 let spolu, takze az takovej naskok nemas :-D A moc vam gratuluju k nalezeni se!

    OdpovědětVymazat