První láska nikdy nevydrží…kecy:)

Dneska tu máme Valentýna a ten člověka tak trochu nutí zavzpomínat na první lásku. U mě to je naprosto jednoduché – svou první lásku mám totiž pořád po svém boku, a tím je to vzpomínání o dost jednodušší😊

Svého manžela jsem poznala už v prváku na střední a přestože pořád každý říkal, že nám to nemůže vydržet – opak je pravdou. Jsme spolu dodnes a je fakt vtipné, když tyhle škarohlídy potkáme v současné době, sledovat jejich výrazy. Pro ně neskutečné, že spolu někdo vydržel takovou dobu. Pro nás prostě normální.

Ano, fakt jsme spolu od 15 a letos budeme slavit 15 leté výročí. Uteklo to strašně rychle a změnilo se toho moc – myslím, že můžu tvrdit, že jsme spolu dospěli – jeden druhého si navzájem dotvořili k obrazu svému a já si po těch letech troufám tvrdit, že lepší partner prostě neexistuje. Alespoň pro mě ne. A doufám, že on by řekl to samé😊 Docela si věřím a myslím, že jo – ale večer se stejně radši zeptám😊

Asi první společná fotka - 16 letá ucha:)

Prošli jsme spolu mnoha milníky - vychodili střední školu, procestovali kus světa, zažili hodně adrenalinu, vystudovali vysokou, kdy jsme spolu začali i bydlet, prožívali mé úspěchy v modelingu a soutěžích miss (asi nikdy mu nepřestanu být vděčná za to, kolik času se mnou strávil po castinzích, vyzvedával mě z focení, přehlídek, dělal mi řidiče, vydržel ten tlak okolí a nezbláznil se žárlivostí) , zařídili první společné bydlení, pořídili psa (mimochodem – perfektní příprava na to stát se rodičem), nastoupili do prvních zaměstnání, vzali se a nyní už jsou z nás rodiče jednoho úžasného kluka a nastávající rodiče jednoho malého překvapení, které se narodí na počátku května (snad).

V chorvatských horách - plných zmijí - další obrovská oběť:)

Pro spoustu lidí je představa takto dlouhého partnerství šílená – já bych však rozhodně neměnila – svého muže znám jako své boty, vím, že je to úžasný člověk, partner a taky ten nejlepší táta. To samozřejmě neznamená, že mě občas neštve. Jasně že jo – zrovna minulý týden mě (po hoooodně dlouhé době) vytočil tak, že jsem vychladla až po několika dnech vzteku a v důsledku toho nedostane ani valentýnský dárek – respektive dostane ho, ale později. Měla jsem objednáno a vymyšleno dlouho dopředu, ale tím, jak jsem byla naštvaná, odmítla jsem objednat, dokud mě to nepřejde. Takže po týdenní Itálii hlásím klid. Dnešní Valentýn bude ostatně stejně zajímavý – jelikož muže čekají zítra velké zkoušky z profesního práva – strávíme večer mezi paragrafy a zkoušením😊 Ale i to k životu patří😊

Umíme se spolu i smát :)

Vím, co to znamená znát někoho jako své boty - nejlepší je, když se třeba o nečem dohadujeme a já přesně vím, co mi na to řekne. Člověk v podstatě může s tím druhým vést fiktivní rozhovor. A když ho chci hodně naštvat, říkám věty za něj - se stejnou dikcí a stejnými odmlkami - to funguje spolehlivě:)

13. července 2013 - svatební den

S prvním pokladem na cestě...

To už není jen první láska, tohle je RODINA v tom pravém slova smyslu. A věřím, že taky láska do konce života ...

Do dalších let nezbývá, než si přát, ať je to pořád tak super:)

Tip na skvělý výlet (nejen s dětmi) - Ledárium ve Špindlerově Mlýně

Cestujeme moc rádi a snažíme se poznávat maximum krás, které naše republika nabízí. Spousta lidí považuje zimu za mrtvou sezónu a výlety tedy utlumují, ale i v zimě se dá navštívit spousta krásných míst, která naopak v létě nemáte šanci vidět😊. Dnešní článek o jednom takovém výletě bude – pojďte se s námi podívat do Špindlerova Mlýna – konkrétně do ledária, kde každý rok již po několik sezon můžete navštívit výstavu nádherných ledových soch – vždy na jiné téma. Letos je tématem Čtvero ročních období od Antonia Vivaldiho, vloni se návštěvníci mohli kochat sochami s tematikou Karla IV.

 

Socha, která mě zaujala asi nejvíce - těhotný anděl 

2 výletníci - důkaz, že jsme tam fakt byli:)

Loňská výstava a Karolinské téma

Samotné ledárium se nachází až na vrcholku sjezdovky Pláň ve Špindlerově Mlýně – a vaší jedinou možností, jak se dostat nahoru, je využít lanovku. Za obousměrnou jízdenku dospělý zaplatí 230 Kč, dítě do 6 let má přepravu zdarma. Cesta lanovkou (především při cestě nazpět) je krásný zážitek, při kterém můžete pozorovat nádherné okolní scenérie. Jedinou nevýhodou této cesty je to, že si musíte vystát poměrně dlouhou frontu – a to mezi lyžaři, ale na druhou stranu je nutno podotknout, že i velká fronta díky sedačkové lanovce rychle mizí a nebudete tedy čekat nijak dlouho.Za zakoupení vstupenky dostanete slevovou kartu, která vás opravňuje k získání různých slev ve Špindlu a jeho okolí.

Když vyjedete nahoru, máte cestu do ledového chrámu už jen pár metrů pře sebou– vstup je zdarma a můžete vevnitř pobýt, jak dlouho chcete (ale podotýkám, že je to záležitost maximálně na pár minut). Vevnitř je vše klimatizováno a pořadatelé zaručují, že výstava vydrží celou zimní sezonu. Letos je výstava doplněna hudbou Antonia Vivaldiho (jak jinak než Čtvero ročních období).

Výstavu je třeba prohlédnout ze všech možných úhlů:)

Po zhlédnutí hlavního bodu programu se můžete pokochat okolní přírodou, můžete si zajít do sjezdové restaurace a až se vám zachce dolů, prostě a jednoduše si jdete znovu sednout do lanovky, která vás dopraví zpátky dolů.

Ve Špindlu můžete využít opravdu velké množství „hospod“ a restauračních zařízení – ceny jsou zde o něco málo vyšší než jinde v okolí, ale není to nic hrozného. Parkovacích míst se zde nabízí taky velká spousta – od těch placených až po neplacené. Já osobně doporučuji určitě využít neplacené obrovské parkoviště u lanovky Hromovka.

U parkoviště a sjezdovky na Hromovce - a ano, občas stále nosíme 2 a půl leté dítě:)

A pokud budete mít štěstí, můžete potkat i opravdového Krakonoše a na památku se s ním vyfotit. Jen se nedivte, že si potom řekne o malý příspěvek – údajně na krmení pro zvířátka. Místní zlí jazykové tvrdí, že to má na rum, ale té jeho verzi se přece jen věří lépe😊

 

Poznámka: Než se sem vydáte na výlet, doporučuji ještě kouknout na některou z webkamer ve Špindlu - nejkrásněji je zde prostě, když je modrá obloha, slunce svítí a sníh se třpytí tak, že tomu až nebudete chtít věřit:)

S prckem k moři? V pohodě...

Momentálně je u nás v České republice poměrně dlouhou dobu zima a teploty se pohybují hluboko pod nulou. Toho využívají cestovní kanceláře a pomocí slev a obrázků spokojených lidí na plážích už teď lákají klienty na letní dovolené. Nás se sice letos letní dovolená u moře kvůli hodně malému miminku bohužel týkat nebude, ale třeba spoustě z vás pomohou naše předchozí zkušenosti a nebudete se bát s mrňousem vycestovat. Protože, povězme si to na rovinu, se najde asi tak milion lidí, kteří vás od takového záměru budou odrazovat:)

 

První dovolená s Eliáškem - rok 2015

Věk dítěte: 13 měsíců

Termín dovolené: 14 dní na přelomu srpna a září

Destinace: řecký ostrov Santorini - letovisko Perissa

Způsob dopravy: let z Prahy (cca 2 a půl hodiny), poté ještě cca 60 minut transfer autobusem po ostrově

     Musím říct, že jsme vůbec neveděli, co od první dovolené u moře s dítětem očekávat. Nicméně jsme hodně cestovali po ČR a Eliášek vše snášel naprosto v pohodě, cestování ani pobyt jinde než doma mu nečinily žádné potíže, proto jsme se rozhodli to prostě zkusit. Ze strategických důvodů jsme zvolili termín ke konci prázdnin, kdy už nebylo takové horko a také ten největší nápor turistů už opadl. Volba destinace byla poměrně náročná - nicméně Santorini bylo už dlouho mým snem, a jelikož jsme potkali zrovna nádhernou last minute nabídku, rozhodli jsme se vycestovat tam, přestože se návštěva tohoto ostrova rodinám s malými dětmi spíše nedoporučuje (nehledejte v tom nic složitého, nedoporučuje se to především kvůli špatné dostupnosti s kočárkem - nicméně my, co využíváme nošení dětí, se tohoto opravdu bát nemusíme).

     Let tam proběhl naprosto v pohodě - především z toho důvodu, že jsem kojila - hned po vystoupání vzhůru jsem nakojila a vytuhlé dítě odložila na sedačku mezi sebe a manžela, kde prospalo celou cestu. Transfer po ostrově proběhl také bez sebemenších potíží a my si mohli konečně začít užívat zasloužené dovolené.
     Eliášek v té době ještě nechodil, takže tím bylo vše o dost jednodušší - na pláž jsme ho dopravovali ve sportovním kočárku a na dece byl poměrně spokojený. Stačilo mu zajistit stín, dostatek pití, kbelíček, lopátku a písek nebo kamínky. Jednou za čas se s námi byl vždy vykoupat. Na polední spánek jsme chodili vždy na pokoj, protože na Santorini jsou černé pláže, které sluníčko opravdu neskutečně přitahují, a tím pádem je přes poledne fakt neskutečné vedro. Zatímco dítě spalo, my jsme se najedli, odpočinuli si a kolikrát vytuhli taky.
    Díky nosítku jsme se nemuseli v podstatě nijak omezovat a mohli vyrážet na dlouhé výlety - lodí i autem. Na lodi byl Eli nadšený a zvládl s námi i výstup na sopku - a to se jednalo o celodenní výlet. Na 2 dny jsme si také půjčili auto a díky tomu procestovali celý ostrov. Opět jsme se díky nosítku nemuseli nijak omezovat a mohli naprosto všude. V půjčovnách aut je samozřejmé i zapůjčení potřebné velikosti autosedačky - jen teda nečekejte, že vám půjčí Romerku. Ta naše autosedačka sice vypadala hodně opotřebovaně a nijak extra bezpečně, ale účel splnila.

     Pobyt se pomalu ale jistě chýlil ke svému konci a já musím říct, že to bylo super. Za celou dobu se nevyskytl žádný problém, místní domorodci nás pořád zastavovali a obdivovali Eliáška a my se setkávali jen se samými úžasnými reakcemi. Zjistila jsem, že se opravdu není čeho bát. Ano ve srovnání s dovolenými, kdy jsme jezdili jen sami 2, byla tato náročnější - především v tom, že jsme si nemohli na pláži třeba zdřímnout - vždy jeden z nás musel být v pohotovosti a hlídat, ale jinak jsme se opravdu nemuseli nijak omezovat. A celkově musím říct, že možná tahle dovolená byla vůbec nejlepší dovolenou - a že už jsme s mužem spolu kus světa procestovali.

Druhá dovolená s Eliáškem - rok 2016

Věk dítěte: 23 měsíců

Termín dovolené: 14 dní na počátku července

Destinace: řecký ostrov Lefkada - letovisko Agios Nikitas

Způsob dopravy: let z Prahy (cca 2 hodiny), poté ještě cca 60 minut transfer autobusem z pevniny na ostrov a následná cesta po něm

   Po předchozí dovolené jsme měli jasno v tom, že další léto vyrážíme znovu - jen jsme tentokrát zvolili jiný termín - a to z jednoho prostého důvodu - děti do dvou let neplatí za dovolenou buď nic nebo jen velmi malý poplatek. Jelikož je Eli srpnový - museli jsme tentokrát vyrazit dříve, abychom se vešli do věkového limitu.

 
     Letadlo proběhlo opět naprosto v pohodě - Eli byl nadšený a řekla bych, že si cestu už doopravdy užil. Pro jistotu jsme sebou měli na palubě dostatek dobrot, pití a knížek na zabavení. Nicméně nic z toho nebylo potřeba - po chvíli letu dítě usnulo a vzbudilo se až při klesání, kdy jsme tedy dali pití, aby neměl problémy s tlakem v uších. Transfer na místo určení byl opět naprosto bez problémů.
     Dovolená znovu proběhla naprosto skvěle - Eli byl nadšený. My využívali nosítko i kočárek. Pár dní jsme si zase půjčili auto a cestovali po ostrově (bez toho by to v Řecku snad ani nešlo - je moc věcí, které prostě musíte vidět). Tentokrát už jsme samozřejmě měli chodící a hlavně také neustále toužící dítě po poznávání všeho okolo - takže na nějaký pobyt na lehátku to moc nebylo. Eli se vždy chvíli zabavil hraním s kamínky, vodou, autem, atd., ale po určité době už se mu nechtělo trávit čas ve statické poloze. Nedalo se nic dělat a muselo se hodně chodit po pláži, střídat činnosti a často chodit do vody. I přesto to však bylo bezva a moc jsme si to užili. Všichni.
    Ještě dnes (7 měsíců po) Eli na moře vzpomíná a je vidět, že si fakt pamatuje, co tam zažil - dovolenou si moc užil a těší se, že pojedeme někdy zase. Musím říct, že je mi až líto, že ho letos kvůli mimču o moře ochudíme. Ale napřesrok rozhodně vyrážíme k moři všichni:)

      Závěrem bych jen chtěla podotknout, že vždy jezdíme na dovolené do studií, kde si sami obstaráváme stravu a rozhodně bych neměnila. Nemáme rádi velké hotelové komplexy, kde je hlava na hlavě a všichni se mačkají u bazénu. Jsme rádi pánem svého času, kdy nemusíme řešit žádné časy určené na jídlo, když chceme, sebereme se a na celý den vyrazíme mimo letovisko. A fakt to jde i s dítětem, vůbec se toho nebojte. Jen doporučuji zařídit se vždy podle toho, jaké máte dítě. Pokud máte prcka, který cestování naprosto nesnáší, nepočítejte s tím, že se to na dovolené změní. Pokud máte pohodáře, na nic nečekejte a vyražte - rozhodně to stojí za to.

    Velice často se od okolí setkáte třeba s výtkou, že byste neměli vyrážet do ciziny s dítětem, které není doočkováno - Eli byl poprvé kompletně neočkovaný (a dr. nám dala úplné požehnání jet). Pokud vyrážíte do kultivované země, není se čeho bát.

    Původně jsem chtěla, aby byly součástí článku rady a tipy, které vám cestování a dovolenou s dítětem usnadní, ale už teď je článek hodně dlouhý, takže bude ještě druhý díl, kde všechny tyto záležitosti najdete. Tak zase nahlédněte - slibuji, že článek bude velmi brzy:)