Santorini - řecký ráj, který se zrodil z pekla

     Většina lidí má nějaké cestovatelské sny a ani já nejsem výjimkou. Od té doby, co jsem prvně uviděla obrázky ze Santorini, tak jsem zatoužila podívat se tam. Strašně moc. A jelikož se nejednalo o žádný nesplnitelný sen, chyběl jen malý krůček k tomu ho zrealizovat. I tak ale trvalo několik let, než se tento sen splnil. Ostrov mě naprosto omráčil svou krásou. Beze srandy. Je to jedno z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst, které jsem kdy měla možnost  navštívit . Má naprosto specifickou atmosféru a pevně doufám, že se tam ještě vrátím. Klidně i několikrát.

     Nádherný řecký ostrov je považován za ztracenou a možná i tak trochu bájnou Atlantidu - na začátku zrození tohoto kouzelného místa však stálo údajně samo peklo. Santorini je totiž tím, co zbylo ze starověkého ostrova Théra po obrovském a ničivém výbuchu sopky v roce 1500 před naším letopočtem.

     Ostrov Santorini je tedy vlastně do moře propadlý vrchol sopky. To, co zůstalo nad vodou jsou několik stovek metrů vysoké zbytky po okraji kráteru, na kterých se jak malé drahokamy třpytí bělostné stavby hlavního města a okolních vesniček. Celý ostrov je ovlivněn vulkanickou činností dodnes.

     Na ostrov se z ČR dostanete ve většině případech letecky - z Prahy se na letiště na ostrově přesunete už za cca 2 a půl hodinky, nicméně z okolních ostrovů se sem pořádají i fakultativní jednodenní výlety. My na ostrově strávili 13 dní a stejně to bylo málo. Přestože se rozlohou jedná o opravdu malý ostrov (rozkládá se na cca 80 kilometrech čtverečných), který pohodlně přejedete za 1 den (a ještě vám spousta času zbyde), najdete zde hodně míst, která rozhodně stojí za to vidět.

A co tedy rozhodně nevynechat?

Pláže

     Celý ostrov je proslaven typickými černými plážemi. Na pohled jsou vážně hodně zajímavé a krásné, skrývají však jednu velkou nevýhodu. Tušíte jakou? Kolem poledne je v Řecku fakt velké teplo a jelikož černá barva přitahuje slunce jako magnet, tak zdejší pláže získávají opravdu neskutečnou teplotu. Jít po pláži bos je v určité hodiny prostě nereálné. Jako na každém ostrově zde najdete několik letovisek - my pobývali především v letovisku Perissa, které se nachází 15 km od hlavního města ostrova. V Perisse najdete dlouhou černou pláž krytou mohutnými skalisky a plným právem je označována za nejkrásnější pláž ostrova.

    Kromě "obyčejných" černých pláží je zde proslavená Red beach. Pokud máte aspoň základní znalosti anglického jazyka, je vám jasné, jakou barvu pláže zde hledat. Celá pláž je ukrytá mezi červenými skalisky a kdo zde nebyl, tak prý nepoznal pořádně Santorini. Zde musím trochu oponovat - ano, je to tu hezké, ale pokud ještě někdy zavítáme na Santorini, návštěvu téhle pláže asi vynecháme. Cesta k pláži je v podstatě dost dobrodružná. Auto musíte nechat na vyhrazeném parkovišti a pak se se všemi nezbytnými zavazadly dostat samospádem cestou mezi skalisky. Takovou kozí stezkou. Není to vyloženě daleko, ale přesto je to dost makačka. To by mi však rozhodně nevadilo. Co mi ale pláž znepříjemnilo, jsou mraky turistů. Pláž je poměrně malá a najít místo k ležení je tak docela oříšek. Takže ano, je to tu moc hezké, ale vidět jednou bohatě stačilo. Z Red beach také jezdí vodní taxi, které vás (samozřejmě za poplatek) odveze na další profláknutou pláž ostrova - White beach. S turisty na této pláži je to o mnoho lepší a to z jednoho prostého důvodu - cesta sem vede pouze přes moře. Suchou nohou se sem totiž nedostanete.

     Za zmínku určitě stojí i pláž Vlychada, což je jedna z těch nejkrásnějších pláží ostrova a jako bonus je liduprázdná. Nechápu proč, je nádherná, ohromná a moře je zde také super. Když půjdete po pláži dostatečně daleko, dojdete k tavernám a taky k nuda pláži. My jsme se však usalašili dál od těchto lákadel a užívali si to, že jsme tuhle nádhernou pláž obklopenou skalisky měli celou jen pro sebe. Jedinou maličkou nevýhodou je to, že zde foukal více vítr. A rozhodně to prý není výjimkou.

Plavba kalderou a návštěva ostrova Nea kameni

     O pár řádků výše jsem se zmínila o sopečném původu ostrova. V podstatě vše, co vidíte, jsou sopečné útesy. Místo, kde se nachází moře, je kaldera - tedy sopečný kráter. A jedním z nejčastějším a nejdoporučovanějších výletů je právě plavba lodí kalderou. Tento výlet rozhodně stojí za to - podíváte se na Santorini z úplně jiné perspektivy a máte také možnost navštívit jiné ostrůvky v okolí. 

My jsme se podívali na sopku Nea kameni - vstupné je ještě zpoplatněno(ale není to nic hrozného, jedná se o 2 eura). Tenhle výlet rozhodně nepodnikejte, pokud nezvládáte teplo, námahu a jejich kombinaci. Jelikož se jedná o tmavý sopečný ostrov, je zde vážně horko - navíc vás čeká poměrně náročný zhruba 2 km výstup na vrcholek - rozhodně si nezapomeňte vzít opravdu dostatečné množství pití - zde si totiž opravdu nic nekoupíte. Odměnou za vynaloženou makačku vám bude nádherný výhled - na kalderu, na Oiu, na vulkán. Stojí to vážně za to a pokud neradi jen ležíte na pláži, je to jak dělané přesně pro vás.

Přístaviště u Nea kameni

     Výlet lodí pak většinou pokračuje směrem k nejzajímavějším městečkům ostrova s mezizastávkou u ostrůvku Palea kameni, kde do moře vyvěrají horké sirné prameny (neberte si světlé plavky, na kterých vám hodně záleží - voda je tam silně zbarvená a pravděpodobně vám obarví i vše, co budete mít na sobě).

Klášter Profiti Ilias

    Na nejvyšším vrcholku ostrova se tyčí mužský klášter, jehož výstavba započala již v 18. století. Pokud jsou vaše zájmy spíše světské (než ty náboženské), tak zde oceníte především výhled - máte totiž jedinečnou možnost vidět zvrchu celý ostrov, a klidně zde i pozorovat vzlety a přistání letadel z  nedalekého letiště. Obzvlášť, pokud jste stejný blázen jako já a milujete vše, co se kolem těchto strojů točí.

    My jsme navštívili i přístupné vnitřní prostory, protože je celý klášter zasvěcený svatému Eliášovi, což jsme s naším Eliáškem rozhodně nemohli vynechat.

Hlavní město Thira

     Maličké hlavní město ostrova se vypíná na sopečném kráteru a je typickým představitelem kykladské architektury. Najdete zde kostelíky, zajímavé domy, uličky dlážděné kameny a úchvatné bílé domečky. Všude. Taky plno květin, oslíků a hlavně turistů. Dole pod městem se nachází přístav, ze kterého můžete nahoru vystoupat po 588 schodech. Kromě toho se můžete také nechat vyvézt nahoru na oslíkách. A pak je tu ještě jedna možnost, která mě osobně naprosto šokovala. A co vy? Čekali byste zde lanovku? Jakože fakt opravdickou:)

Oia

     A na závěr jsem si nechala místo, které prostě na Santorini navštívit musíte. Jinak to je, jako kdybyste tu ani nebyli. Městečko Oia (čte se Íja) nacházející se na nejsevernější části ostrova je ztělesněním všeho, co má mít dokonalé řecké městečko. Najdete zde spousty obchůdků se suvenýry, nepřeberné množství taveren, obchody s luxusním zbožím, které byste tu snad ani nečekali. A ohromnou spoustu turistů. A ještě více selfie tyček - večer je docela problém projít uličkami, protože všude trčí tyče lidí, kteří si zde nutně musí udělat selfie:) A pro jistotu radši rovnou padesát. Většina turistů se sem stahuje především na západ slunce (který je zde vážně dechberoucí) a musím vás předem upozornit, že ta nejlepší místa, která vám poskytnou ten nejlepší výhled jsou obležená už hodiny před samotným aktem západu. Když sluníčko zapadá, nedá se zde skoro pohnout - všude kolem vás je spousta lidí. Což trochu kazí dojem, takže to chce nedívat se napravo, nalevo, ale prostě jen pozorovat krásu, kterou před vámi rozehrála sama příroda. Když sluníčko zapadne, připravte se na ohlušující potlesk.. A takto to zde v sezoně chodí pořád dokola. I přes mraky turistů je to však město, které v mém srdci zanechalo nesmazatelnou stopu.

     Oia je město luxusu a když se podíváte na nabídky cestovních kanceláří - radši si sedněte. Dovolená s ubytováním přímo v městečku vás totiž vyjde na pěknou sumičku.

O tomhle se v propagačních materiálech rozhodně nemluví - všude mraky turistů

A nezbytné selfie tyčky:)

     Santorini je opravdu specifický ostrov, kam se slétávají turisté z celého světa. Na žádném jiném řeckém ostrově (a že už jsem jich navštívila dost) jsem nepotkala tolik různých národností (kolikrát opravdu z obrovské dálky).

     Pokud jste ostrov navštívili, nebo se tam teprve chystáte, budu moc ráda, když mi zanecháte komentář s vašimi dojmy:)

A co říci závěrem? Snad jen to, co na ostrově uvidíte na každém kroku.

"I love Santorini"

Ráj pro děti i dospěláky - Mirakulum - aneb první pořádný výlet ve čtyřech

     Před třemi lety jsem byla zrovna těhotná a pracovala jsem jako učitelka v mateřské škole - a tenkrát mě vítr zavál na školní výlet do Mirakula v Milovicích. Byla jsem naprosto nadšená a zároveň strašně nešťastná, že si nemůžu užít všechny ty úžasné atrakce, co tam jsou. I tak jsem tam ale v 8. měsíci těhotenství skákala se svými malými svěřenci na obří trampolíně, a kolegyně, která tehdá jela se mnou dodnes s hrůzou v očích vzpomíná a taky každému vypráví o tom, jak přemýšlela, kam pojedu rodit, protože tohle přece nemůže žena na konci těhotenství zvládnout:) Zvládla jsem to...

     Tenkrát jsem přijela domů a oznámila manželovi, že hned, jak nebudu těhotná, tak tam vyrazíme znovu. Ale jak to tak bývá, tak z toho z mnoha důvodů sešlo. A když už jsme tam naplánovali cestu, zjistila jsem, že jsem těhotná znovu. Tak uběhla nějaká doba a nyní konečně nastal čas se do Mirakula vrátit.

     Mirakulum je zábavní park pro celou rodinu, který najdete v bývalém vojenském areálu v Milovicích. Pokud sem plánujete vyrazit, tak opravdu doporučuji pojmout to jako celodenní výlet - je to tu totiž obrovské a byla by škoda strávit zde jen krátkou dobu. Toto místo je opravdu hojně navštěvované (především ve dny, kdy je krásně), proto dobře radím: pokud můžete, přijeďte spíše ve všední den.

     My přijeli v pátek 9. června a při pohledu na parkoviště ve mně docela zatrnulo - bylo úplně narvané, takže jsem měla docela obavy, jak to bude vypadat uvnitř. A víte co? Díky tomu, jak je park velký, tak jsem měla pocit, že tam jsme skoro sami (přestože tomu tak rozhodně nebylo) - což hodnotím jako super pocit:) Po zaplacení vstupného - za dospěláka 140 kč, dítě do 90 cm zcela zdarma - jsme se šli podívat na atrakce. Tady jen ještě upozorním, že ve dny mimo víkend je vstupné levnější - veškeré důležité informace najdete na oficiálních stránkách parku - zde, takže určitě před návštěvou nakoukněte.

     Troufám si tvrdit, že nabídka parku je fakt "vymakaná" a na své si zde přijde opravdu každý a hlavně taky každá věková skupina. Nadšené jsou zde jak malé děti, tak i dospěláci. A nyní už se se mnou pojďte podívat na to, co zde můžete zažít. A aby to nebyla nuda, rovnou ve formě fotodokumentace:)

Po Mirakulu s apacheee

     Při vstupu dostanete Mirakuloviny, které v sobě mají přehlednou a velkou mapu, díky které stále víte, ve které části parku se pohybujete a můžete si tak dobře rozvrhnout, kam se vydáte teď a kam potom.

     Jelikož jsme přijeli v dobu, kdy opravdu hodně pařilo sluníčko, vydali jsme se nejprve do lesní části parku, kde bylo moc příjemně.

     Kromě dřevěného hradu s prolézačkami a klouzačkami zde můžete vidět krásná lesní zvířátka - když budete mít štěstí, uvidíte lišku, jezevce, veverky, sovu či nádherné srnky - ty jsou navíc tak krotké, že si je můžete dokonce i pohladit. Celou cestu lemují naučné panely, kde se můžete dozvědět spoustu zajímavostí o přírodě místa, kde se nacházíte. 

     Poté jsme pokračovali do kontaktní zoo, kde si mohou děti prohlédnout kozy, oslíka či poníka. Výběh s kozami je navíc otevřený pro návštěvníky, takže kdo má zájem, může jít přímo do ohrady. Kozičky jsou na lidi zvyklé a hned se za vámi půjdou podívat, co jim vlastně chcete:)

     Pro malé děti je asi nejúžasnější částí Země prasátka Pigy - najdou zde velký dřevěný hrad uzpůsobeny jim na míru - plný klouzaček, prolézaček, houpaček, barev,...

Všude po celém parku je rozmístěno několik obřích trampolín, které prostě nejde nemilovat. 

     Za dominantu celého parku bych určitě označila ohromný dřevěný hrad, který vypadá jak z nějakého Hollywoodského filmu - nebo jak z pohádky o Šípkové Růžence. Hrad je plný dalších lákadel - najdete zde zrcadla, která změní váš vzhled, prolézačky, klouzačky a mnoho dalšího. Zde také můžete, pokud se nebojíte, sestoupit do podzemí. Kousek od hradu se pak nachází živé bludiště, které potrápí nejednoho návštěvníka (pozor na to, ať se vám zde neztratí děti - není vůbec lehké je pak najít).

     Na parku ohromně oceňuji to, že je fakt Baby a Family friendly - všude je dostatek záchodů a sociálních zařízení (kde to dokonce i voní) s přebalovacími pulty, u každého občerstvení najdete mikrovlnku, kde je možné ohřát prckům oběd, v parku je dost zeleně, kde si můžete uspořádat malý piknik či pohodlně a v klidu nakojit své dítě. A hlavně - v celém parku je zakázáno kouřit. Kouřit se smí jen na několika málo vyhrazených místech, takže konečně jsme našli místo, kde mi návštěvu nekazí to, že mi věčně někdo hulí pod nos - a to jako zapřísáhlý nekuřák neskutečně oceňuju. A ještě jedno ohromné plus - všude se pohodlně dostanete s kočárkem.

     Na celém parku jsem shledala snad jen jedno jediné negativum - přestože je tam velká spousta různých občerstvovacích kiosků, v "náš" den byly otevřené pouze 2 a ty ještě měly opravdu hodně omezenou nabídku. Takže bych pro jistotu doporučila vzít si něco s sebou. Pro představu o nabídce a cenách jsem vyfotila jednu nabídkovou ceduli jednoho z mnoha zavřených míst.

     Na parku je vidět, že se provozovatelé opravdu snaží, aby se zde návštěvníkům líbilo a pořád na něm makají a vylepšují ho. O tomto víkendu bylo v plánu otevření vodního světa, které vypadá naprosto fantasticky a v horkých letních dnech určitě přijde hodně vhod.

     Ke vstupenkám do Mirakula také dostanete slevovou kartičku, která vám umožní vstup zdarma pro 1 osobu do dalších turistických cílů - ZOO Chleby, Prachovské skály, Loučeň a Staré Hrady. Na všech těchto místech jsem byla a opravdu mohu jejich návštěvu doporučit.

     Jako učitelka v MŠ i jako maminka už jsem navštívila velkou spoustu turistických cílů určených dětem a pro rodiny s dětmi a musím říct, že tento park považuji za opravdu nejlepší zařízení tohoto typu v Čechách. Je mi jasné, že se sem budeme vracet určitě pravidelně:)

     PS: Od návštěvy parku uplynuly zatím 2 dny a každý den (několikrát) Eli říká, že tam chce jet zase - což já osobně považuji za nejdůležitější a nejrelevantnější názor celé této "recenze".

A co vy - už jste Mirakulum navštívili? Pokud ano, jsem zvědavá, zda se vám zde líbilo také tolik jako nám:)

Co tvoří domov? Láska,lidé, vzpomínky ... a FOTKY

     Mám jednu takovou malou úchylku - vždycky když k někomu přijdu na návštěvu, tak si strašně ráda prohlížím fotky. Domácnosti, kde se žádné nenajdou, mi přijdou většinou dost neosobní a strašně mi tam tento element chybí. Kdo nás znáte, víte, že se chodíme poměrně často fotit k profíkům a mě vlastně taky málokdy potkáte bez mé zrcadlovky. Focení je prostě můj velký koníček - a je jedno zda stojím před objektivem nebo za ním. Díky tomu máme velké množství krásných fotek, u kterých by byla velká škoda, kdyby zůstaly jen uložené v počítači. Ty nejhezčí tak samozřejmě zdobí naši domácnost a připomínají chvíle, které si z jakéhokoliv důvodů chceme připomínat často.

    Jako dítě jsem si strašně přála nástěnku a nikdy se mi to (ani vlastně nevím proč) nesplnilo, takže ve chvíli, kdy jsem začala zařizovat naše bydlení, byla "nástěnka" jasná volba:) Od mých dětských let se mi naštěstí poměrně posunul vkus, takže jsme rozhodně nepořídili korkový obdélník a krabičku špendlíků. Nýbrž jsme si vymysleli síť, na kterou budeme věšet vždy ty aktuální zážitky, které chceme zrovna mít na očích. V rybářských potřebách jsme pořídili síť, v hobbymarketu hřebíčky,  v papírnictví mini kolíčky a bylo hotovo. Tahle naše "síť slávy" sklízí u každého nového návštěvníka ohromný úspěch a už několik lidí to  má od té doby doma také. Síť je umístěná na místě, kde trávíme hodně času - tedy v kuchyni. A stalo se moc hezkou tradicí, že každá návštěva jde vždycky zkontrolovat, co nám tam přibylo nového:)

     Kromě této minivýstavky máme po bytě také samozřejmě rozmístěné fotky v rámečcích a ty nejkrásnější záběry máme zvěčněné ve formě fotoobrazů. U těch je však jedna jediná (ale zato velká nevýhoda) - jsou poměrně drahé, takže člověk musí při vybírání fotky poměrně přemýšlet a zvolit záběr, který ho po chvíli neomrzí a také si pohlídat, aby byla fotka dostatečně kvalitní a místo krásného obrazu jsme neměli rozkostičkované hnusné cosi:)

     Firem, které se zabývají fotkami a  fotoprodukty ,je neskutečné množství, nicméně ne každá firma vám práci odvede kvalitně. Už několikrát se mi stalo, že jsem byla hodně nespokojená, a jelikož se na fotky hodně ptáte, doporučím vám, kde po letech zkušeností objednávám já. Předem raději upozorňuji, že prvořadá je pro mě kvalita - a ne nejnižší cena. Nicméně ani záruka vysoké ceny však taky bohužel nezaručí vždy spokojenost - nebudu zde však psát o těch negativních zkušenostech. Pojďte  se tedy společně se mnou podívat, kde to stojí za to:)

     Fotky do alba, rámečků či pohledy a přání se mi nejvíce osvědčily u firmy Fotolab. Jako ohromnou výhodu vidím to, že si vše zařídíte online v klidu domova a pak už si jen vyberete, kde si chcete hotovou zakázku vyzvednout. Poměrně často také nabízí různé slevové akce (které se nejvíce vyplatí u většího množství objednaných kusů) - takže já to dělám tak, že vždy počkám s vyvoláním fotek na akci a pak nechám udělat fotky za dlouhé období. Kvalita fotek je super a jelikož tam objednávám fotky už mnoho let, mohu vám potvrdit, že i po těch letech vypadají naprosto stejně. A to i ty fotky, na které jde pořád denní světlo.

Fotoknihy

S fotoknihami mám zkušeností poměrně dost. Často je necháváme dělat i jako dárky pro babičky a další příbuzné, kteří o ně mají zájem. Dříve jsme nechávali dělat vždy u Fotolabu a byli jsme moc spokojeni. Nicméně pak jsme jednou pořídili fotoknihu od Saal digital a bylo rozhodnuto o vítězi:) Obecně vzato nelze knihám od Fotolabu nic vytknout, ale když si vedle sebe postavíte knihu od nich a pak tu od výše uvedené firmy - zjistíte, že vlastně není co srovnávat. To je jako když si vedle sebe postavíte Renaulta a Ferrari. Kvalita, vzhled i provedení jsou prostě v úplně jiné kategorii. U Saal digital sice zaplatíte více peněz, ale fakt to stojí za to.

Fotoobrazy

Po zkušenostech s fotoknihou jsem se rozhodla nechat na zkoušku udělat obraz rovněž od Saal digital. Výroba probíhá v Německu, takže se přiznám, že jsem měla poměrně velké obavy, aby obraz nebyl cestou nějak poškozen, jelikož cena rozhodně není nízká. Ale tyto obavy se ukázaly jako naprosto zbytečné. Kurýr obraz přivezl skvěle zabalený a po rozbalení jsem byla opravdu nadšená. Precizní provedení na tenoučké a lehounké desce, která pak vůbec neodchlipuje od zdi. Musím říct, že obraz vypadá jak z nějaké umělecké galerie a je ozdobou ložnice a dominantou, které si rozhodně nelze nevšimnout.

     Kromě výše uvedených produktů také necháváme pravidelně dělat fotokalendáře a také osobní přání k Vánocům a pohledy. Tak nějak je mi tato osobní forma bližší a podle reakcí ostatních mohu soudit, že je to trefa do černého. 

     A kde jste s fotkami spokojení vy?