pátek 17. srpna 2018

Samos - naše první dovolená ve čtyřech a místo, kde jsme zažili zemětřesení...

   Cestování u moře je pro mě už několik let zárukou té nejlepší dovolené. S mužem jsme společně procestovali už kus světa a to, že máme děti rozhodně nebereme jako překážku, takže není důvod necestovat dál s nimi. Vloni jsme se tak dlouho rozhodovali, jestli se k moři vydat i s miminkem, až jsme prošvihli dobu pro udělání cestovních dokladů, takže jsme nakonec do ciziny nejeli. Musím říct, že jsem to nesla docela těžce a o to víc se těšila na léto letošní, kdy už poletíme v naší kompletní sestavě.


   Dovolenou jsme zařizovali z několika důvodů už v únoru a pak už nezbývalo než jen se jí dočkat. Kdo čtete blog už delší dobu, nebo mě sledujete na Modrém koníkovi či na Instagramu, pak pro vás nebude žádnou novinkou fakt, že milujeme Řecko. Letos jsme vybrali ostrov, který jsme ještě nenavštívili a především mě lákal už hodně dlouhou dobu. Volba padla na SAMOS a čekalo nás nádherných 15 dní prosluněné dovolené. To, že není důvod bát se cestovat se zhruba ročním dítětem, jsme zjistili už s Eliáškem na Santorini a o tom, jak moc se těšil Eliášek, snad ani nemá cenu psát.





   Cesta na Samos proběhla samozřejmě letadlem a bez jakýchkoliv peripetií jsme v pátek ráno přistáli na místním letišti v Pythagorionu a hned jsme mohli začít obdivovat krásy ostrova. Samos patří mezi desítku největších řeckých ostrovů a je opravdu výrazně hornatý - v podstatě celý ostrov tvoří hory. A je to neskutečná nádhera. Co vám budu povídat, na pohled si mě Samos získal hned. Cesta do našeho letoviska Votsalakia trvala cca 70 minut, a pak už mohla začít ta pravá rodinná pohodička. Po ne úplně bezproblémovém ubytování (nakonec se tedy vše vyřešilo k naší spokojenosti) jsme byli "doma". Obě naše děti byly neuvěřitelně naspeedované a fakt nechápu, jak je to možné, protože jediná doba, kdy od čtvrteční půlnoci do pátečního poledne spaly, byly ty dvě hodinky v letadle. Neskutečný. My s mužem jsme byli úplně grogy, ale děti nás odpočívat nenechali.



Cestování po ostrově a poznávání Samosu

   Abych k vám byla naprosto upřímná, tak musím říct, že na Samosu nenajdete konkrétní místo, bez jehož vidění byste prostě nemohli odjet. Nesjíždí se sem mraky korejských a vietnamských turistů, aby si během krátkého pobytu vytvořili selfie s místní dominantou. Ne, nic takového tu není, ale  to ostrovu rozhodně nic neubírá. I tak je tu spousta míst, která stojí za to vidět a při jejichž návštěvě se vám bude tajit dech. Samos (ostatně jako další řecké ostrovy) je ideální projet autem a poznat i vzdálenější místa od vašeho letoviska. My měli auto půjčené na 3 dny a projeli jsme celý ostrov křížem krážem. Je tedy pravda, že jsme byli na cestách od rána do večera, ale stálo to za to. A dalo se to i s dětmi. Jediné, co v Řecku není úplně ideální, jsou strašné stavy autosedaček z půjčovny. Chce to jezdit fakt opatrně, a to i z toho důvodu, že v Řecku fungují spíše pofidérní "pravidla" silničního provozu.

Auto sice škaredý, ale na  dovolené to nevadí:)







   Samos je místo, které není tak hojně navštěvované turisty a pokud nevyhledáváte davy jako my, je to strašně fajn změna. Velice často se můžete setkat s přízviskem místa "Ostrov opuštěných pláží". A fakt potvrzuji, že je to tak, velice často jsme byli na plážích téměř sami. A bylo to teda peckovní:)




   Pokud se na Samos někdy vypravíte, určitě vám doporučuju navštívit vodopády Potami - nečekejte obrovské a velkolepé vodopády typu Niagarských. Ale zdejší vodopády vám můžou nabídnout něco jiného - dobrodružnou cestu k nim. Jdete k nim krásnou přírodou a brodíte se korytem řeky. Místy máte vodu až po krk a nemůžete jít jinudy, protože všude kolem vás jsou vysoké skály. Já si koryto řeky prošla téměř úplně sama, v plavkách a bosa. Z jednoho vodopádu jsem musela slaňovat, ze druhého skákat a i když z téhle výpravy nemám jedinou fotku, dojem ve mně zůstane hodně dlouho. Jediné, z čeho jsem měla obavu, byli hadi. Některé části cesty mi velmi nepříjemně připomínaly scény z filmu Anakonda:). 



Památník Pythagora



   Z městeček a vesniček nás nejvíce zaujalo Kokkari - nádherné uličky a neskutečné množství koček, a Pythagorion - jeden z nejkrásnějších přístavů, který jsem kdy viděla, zbytky antických památek, socha Pythagora (ano, to je ten pán, kterým nás týrali v matematice), který je s ostrovem a městem neodmyslitelně spjat. 

Přístav v Kokkari


Přístav v Pythagorionu




   Pokud máte více času a chcete vidět autentické a ne úplně turistické Řecko, doporučuji vesničku Platanas. Je to nejvýše položená obec ostrova a ačkoliv by to asi nikdo nečekal, nachází se zde luxusní taverna s tím nejnádhernějším výhledem - restaurace Orizontas. My zde večeřeli při západu slunce a jídlo bylo dokonalé. O přívětivosti personálu by se zde mohly psát legendy a jako pozornost podniku jsme všichni dostali úžasný dezert (škoda, že nevím, co to bylo:) ). O tom, jak moc spokojení jsme zde byli, svědčí i 10 Eurové spropitné:)

Výhled z restaurace



A toto je opravdu křižovatka na hlavní silnici v Platanas

 Na co jsem se hodně tešila, byly archeologické vykopávky v Ireonu, ale bohužel jsme přijeli v blbý čas (mají otevřeno jen cca do 14 hodin) a bylo už tedy zavřeno. Dále je na ostrově k vidění mnoho starých klášterů (ale přesto funkčních), jejichž návštěvy stojí za to, i když vám náboženství nic neříká.


   Hodně mě překvapilo, kolik vojenských objektů se na ostrově nachází, snad na každém kousku ostrova jsou vojenské prostory, cvičiště, tanky, obrněná vozidla, atd. Stále funkční a plná vojáků. Přece jen Turecko je opravdu blízko a tyhle 2 země se opravdu nemají rády. Už dlouhou dobu.

   Dalším ohromným lákadlem ostrova jsou pláže. Jsou jich tu stovky a na některých budete třeba úplně sami. Ale i vyhlášené pláže nejsou přecpané - my navštívili (kromě jiných) vyhlášené Tsabou, Tsamadou, Potami beach a za mě tu úplně nejkrásnější čistě písečnou Psili Ammos (pozor, na ostrově jsou 2 - mám na mysli tu na východní straně ostrova). 



Když se země třese...

    Na Samosu jsme zažili i zemětřesení a myslím, že na tuhle chvíli v životě nezapomeneme. Seděli jsme na pláži a najednou se "ozval" první otřes. Všichni jsme se po sobě začali dívat a ujišťovali se, že to cítili i ostatní. Abychom nezůstali na pochybách, tak se země ihned rozvibrovala znovu a výrazněji. Seděla jsem na zemi v písku a měla jsem pocit, že se pode mnou propadne zem. Lidé se báli a rychle k sobě volali své děti, lidé utíkali z moře. Nejhorší v tu chvíli bylo to, že člověk vůbec nevěděl, co bude dál. Je to konec nebo to byl jen začátek a za chvíli přijdou nové a silnější otřesy? A jak je to s vlnou tsunami? Máme se bát? V tu chvíli člověk prostě trochu zazmatkuje a neví, co očekávat, co dělat.  Na nějaké znalosti z fyziky a zeměpisu v tu chvíli ani nepomyslíte. Spíš začínáte vymýšlet plán, co dělat, když...Nebudu vás děsit, nic dalšího se už nedělo. Zpětně jsme se dozvěděli, že naše zemětřesení mělo velikost 4,4 a epicentrum bylo jen pár kilometrů od nás. Nikomu se nic nestalo, nevíme o ničem, co by bylo zničeno, a tak zůstal jen zážitek. Doufám, že pochopíte, jak to myslím, ale musím říct, že ten zážitek byl strašně silný a do určité míry i adrenalinový. V jednu jedinou chvíli prostě cítíte, jak strašně slabý a nevýznamný člověk je ve srovnání se Zemí. Stačí chvíle a životy všech můžou být v ohrožení.









   Dovolená na Samosu byla úžasná, 15 dní uteklo jako voda a byl čas vrátit se zase domů. Společně se vzpomínkami a zážitky jsem přivezla zhruba tisícovku fotek. Děti byly naprosto miliónové a spokojené. Naši řečtí domácí  byli skvělí, několikrát jsme od nich dostali ovoce, zeleninu a především naše děti si úplně zamilovali. Jo, umím si představit, že se za nimi ještě vrátíme. V Řecku děti milují celkově, snad v každém obchodě či v tavernách jsme pro děti dostali něco zadarmo. Jo, oproti Česku je to velký rozdíl.

Prostě restaurace na pláži




   Především Eliášek nesl návrat domů hodně špatně. Už poslední den v Řecku brečel, že tam chce zůstat a i teď po 14 dnech doma ho občas přepadnou slzy. Naštěstí se to už začíná zlepšovat, tak snad to brzy bude už úplně v pořádku. Tobiášek si samozřejmě zážitky z první dovolené u moře pamatovat nebude, ale byl tam ve svém živlu. Tobi je vodní tvor a dostat ho z moře je skoro nadlidský úkol. Už teď se těším na příští léto, kdy zase někam vyrazíme, protože dovolená u moře je pro mě snad ten nejspokojenější čas v roce. Člověk je s těmi, které má rád, na krásném místě, má jistotu krásného počasí a jeho největším "problémem" je rozhodnutí, jestli si koupí ke svačině broskve nebo nektarinky a do jaké taverny půjde na večeři.






I zatmění Měsíce jsme pozorovali...









A  co vy, taky ty dovolené tak "žerete" ?

pondělí 13. srpna 2018

Učíme se čísla s Mluvící tužkou - recenze knihy Moje první čísla od Albi

   Už v jednom z minulých článků jste se na mém blogu mohli seznámit s hračkou Mluvící tužka od ALBI a přečíst si podrobnou recenzi knížky Perníková chaloupka. Už tenkrát jsem slibovala, že se dočkáte recenzí i na další knihy z edice Kouzelné čtení a musím říct, že tolik reakcí na recenze hračky jsem snad u žádného jiného článku ještě neměla. Za to vám samozřejmě moc děkuji, protože je super vědět, že články nejenže čtete, ale také to, že vás třeba inspirují při výběru dárku a motivují k činnostem s dětmi.




   Od doby, kdy vznikl první článek ze zamýšlené série se naše "mluvící" knihovna docela rozrostla a vy se tak v následující době můžete těšit na recenze hned 4 dalších knížek. Novými přírůstky se staly:

   Recenze vezmu pěkně postupně a jelikož si myslím, že je to nosné téma, vznikne pro každou z knížek samostatný článek. Ještě než ale přistoupím k samotné recenzi Mých prvních čísel, chci říct pár slov úvodem.


   V předchozím článku jsem psala, jak moc je Eliášek z téhle hračky nadšený a od té doby se vlastně vůbec nic nezměnilo. Mluvící knížky jsou u nás těmi nejfrekvetovanějšími a nejoblíbenějšími hračkami a musím říct, že mě kolikrát až překvapuje, jak moc se nám tahle investice vyplatila. Moje okolí ví, že jsem nějakou dobu pracovala jako učitelka (nejen) v mateřské škole, a tak se velice často setkávám s dotazy právě na tuto hračku. Někteří lidé jsou nadšení, jiní zase naopak rezolutně prohlašují, že je to blbost a oni přece svým dětem čtou, takže není potřeba kupovat náhražku v podobě mluvící tužky. Pokud i vy sdílíte tento názor, tak vás chci upozornit, že takto není tužka vůbec koncipována a  vlastně se tak ani využívat nemá. Smyslem a úkolem tužky není nahrazovat rodiče a suplovat předčítání, naopak. Tyhle knížky fungují jako moderní výukový systém, který kromě zábavy přináší spoustu nových informací a dovedností. Navíc se klidně jako rodič můžete téhle aktivity účastnit také - pro dítě to zase získá trochu jiný nádech a uvidíte, jak moc ocení, když si budete "číst" s ním.



Recenze knihy MOJE PRVNÍ ČÍSLA

Doporučený věk:
3 - 7 let

Co o knížce píše výrobce?
"Moje první čísla ukáží dětem, že i čísla mohou být zábava a naučí je rozeznat jedničku od trojky a šestku od dvojky. S pomocí chytré knížky mohou rodiče dětem osvětlit základy počítání a zábavnou formou s nimi počty procvičit. V knize se děti postupně seznámí s jednotlivými čísly a v doprovodu poutavého vyprávění, které se ukrývá pod jednotlivými číslicemi, se učí rozumět počítání.

Získané znalosti si mohou malí počtáři na každé straně procvičit pomocí dvou kvízů. Na konci knížky je pro děti připravená hra na počítání."




Jak to vidíme my...

   Na začátek musím říct, že zrovna tohle byla knížka, která mě v obchodě zase až tolik neoslovila a já osobně bych vybrala spíše jinou. Eliášek si ji ale moc přál, takže jsem ji bez řečí objednala - objednávám přímo z eshopu Albi a vždycky u nich nechám majlant, takže bacha na to:) Po několika použití jsem ale svůj původní názor musela přehodnotit a zpětně musím uznat, že je skvělá. Nenajdete tam žádný nudný dril a nezajímavý obsah (čehož jsem se původně trochu bála), seznámení s čísly a jejich procvičování je podáno zábavným způsobem a vše je vystavěno na bázi pohádek a příběhů. 



    Knížku namluvila Zora Jandová a Petr Pěknic a zvuková stránka knihy je opravdu skvělá. Zvuk je čistý, přirozeně zajímavý a poutavý... Občas, když se pak dostanu třeba na návštěvách k jiným zvukovým knížkám, nestačím se divit, co za paskvily výrobci vypouští na dětský trh. Bohužel tyto věci pak naprosto zazdí i jinak dobrý produkt. Ale to jsem trochu odbočila, protože u Albi knížek se tohoto opravdu bát nemusíte:)

   Ilustrace v knížce jsou taktéž pěkné, ale ve srovnání s jinými díly Kouzelného čtení stránky působí poněkud prázdněji, což ale knížce nijak body neubírá. Na každé dvojstraně najdete seznámení se 4 čísly, která jdou logicky po sobě tak, jak nám to ve školách natloukli do hlavy. Malý čtenář se tak seznámí s čísly od 1 do 20.





Co kniha Moje první čísla umí...

   Na příkladu jednoho čísla vám ukážu, co všechno můžete od knížky očekávat - koukneme se třeba na jedno z mých nejoblíbenějších čísel - sedmičku.



   Po aktivování prvního symbolu (otevřená kniha) se dítě dozví základní názvy a informace o obrázcích - zde se dozvíte například jména trpaslíků, barvu jejich očí, typ vlasů či pojmenování všech předmětů na obrázku.

   Po aktivaci druhého symbolu (šipka) je možné dozvědět se doplňující informace, zvuky a dialogy. V případě tohoto obrázku si můžete poslechnout promluvy jednotlivých trpaslíků.
"Ahoj, já jsem první zleva. Jmenuji se Matýsek."
"Jsem Jeník, sedmý trpaslík. Na čepici mám kamarádku berušku, všude chodí se mnou"

Když pak v tomto módu najedete na velké číslo 7, můžete si poslechnout povídání o číslu 7 a také rychlou připomínku pohádky Sněhurka a 7 trpaslíků.
Při najetí na korálky pod číslem se spustí počítání od 1 do 7.

Další dva symboly spustí kvízy - je to stejné jako v jiných knihách z edice, vlevo najdete lehčí kvízy, směrem doprava jejich obtížnost stoupá.


Lehčí varianta kvízu - ukázka:
"Najdi prsteníček."
"Najdi číslo 6."
"Najdi Petra."

Těžší varianta kvízu - ukázka:
"Kolik trpaslíků má zelené kalhoty?
"kolik figurek je na hrací desce?
"Kolikátý prst je prostředníček?

Každý kvíz se skládá z 5 otázek a po zadání odpovědi se člověk vždy hned dozví, zda odpověděl správně či nikoliv.


   Další stránky knihy se zaměřují na procvičení čísel - první dvojstrana se týká pouze čísel od 1 do 10, na další dvojstraně už najdete těžší variantu, kde se procvičují čísla od 1 do 20. Pro menší děti může být těžší varianta náročnější, takže vůbec nevadí, když se zaměříte pouze na procvičování čísel od 1 do 10 a ke knížce se s dětmi vrátíte později.

   A nyní už se dostávám k poslední dvojstraně, kde je pro čtenáře připravena hra. Abyste mohli tuto hru hrát, musíte si sehnat ještě kostku a figurky, které nejsou součástí balení. Hra se hraje podobně jako Člověče - člověk postupuje kupředu o tolik políček, kolik mu padne na kostce. Když se vaše figurka zastaví na barevném políčku - kamínku, musíte se ho dotknout tužkou a pak už postupovat podle pokynů. Vaším úkolem je samozřejmě dostat se první do cíle.

   Hra je skvělá a doma nás fakt baví. Není založená jen na počítání, i když to je samozřejmě jejím dominantním prvkem. Během hry s vámi hovoří různé postavičky z obrázků a zadávají vám jednotlivé úkoly. Pokud je nesplníte či odpovíte špatně na otázku, tak za trest jednou neházíte. Hru je možné hrát v 1 člověku, ale zábavnější je to samozřejmě ve více lidech. Ostatně jako každá desková hra:)







Závěrem...

   U této knihy bych opravdu doporučila držet se spodní věkové hranice a nepořizovat ji dětem dříve než v těch 3 letech. Na druhou stranu, pokud se ke knize dostane mladší dítě, zabaví se s ní zajisté také, ale... Někdy je prostě dobré děti nezatěžovat náročnými úkoly, kterým počítání a čísla celkově jsou, zbytečně brzy.

   Já osobně jsem neměla moc potřebu Eliáška učit čísla, myslím, že na to má klidně ještě spoustu času. I když v mém okolí mám samozřejmě i hodně ambiciózní maminky, které by nepřežily, kdyby jejich tříleté děti nepoznaly napsanou 14, ale to podle mě není správná cesta. Díky hraní s touto knížkou už Eli bezpečně pozná jednotlivá čísla od 1 do 10 a sám z toho má hroznou radost. Když jdeme po ulici a pozná někde nějaké číslo, je z toho štěstím bez sebe a hlásí (samozřejmě na celou ulici), že už umí číst. A tak se mi vlastně dítě naučilo znát čísla bez toho, aniž bych se já musela nějak snažit:) Na nás teď už je (a bude) tuto schopnost dále rozvíjet vhodnými aktivitami a hlavně podporovat jeh dětskou zvídavost a neutlouct ji přehnaným drilem.