Samos - naše první dovolená ve čtyřech a místo, kde jsme zažili zemětřesení...

   Cestování u moře je pro mě už několik let zárukou té nejlepší dovolené. S mužem jsme společně procestovali už kus světa a to, že máme děti rozhodně nebereme jako překážku, takže není důvod necestovat dál s nimi. Vloni jsme se tak dlouho rozhodovali, jestli se k moři vydat i s miminkem, až jsme prošvihli dobu pro udělání cestovních dokladů, takže jsme nakonec do ciziny nejeli. Musím říct, že jsem to nesla docela těžce a o to víc se těšila na léto letošní, kdy už poletíme v naší kompletní sestavě.

   Dovolenou jsme zařizovali z několika důvodů už v únoru a pak už nezbývalo než jen se jí dočkat. Kdo čtete blog už delší dobu, nebo mě sledujete na Modrém koníkovi či na Instagramu, pak pro vás nebude žádnou novinkou fakt, že milujeme Řecko. Letos jsme vybrali ostrov, který jsme ještě nenavštívili a především mě lákal už hodně dlouhou dobu. Volba padla na SAMOS a čekalo nás nádherných 15 dní prosluněné dovolené. To, že není důvod bát se cestovat se zhruba ročním dítětem, jsme zjistili už s Eliáškem na Santorini a o tom, jak moc se těšil Eliášek, snad ani nemá cenu psát.

   Cesta na Samos proběhla samozřejmě letadlem a bez jakýchkoliv peripetií jsme v pátek ráno přistáli na místním letišti v Pythagorionu a hned jsme mohli začít obdivovat krásy ostrova. Samos patří mezi desítku největších řeckých ostrovů a je opravdu výrazně hornatý - v podstatě celý ostrov tvoří hory. A je to neskutečná nádhera. Co vám budu povídat, na pohled si mě Samos získal hned. Cesta do našeho letoviska Votsalakia trvala cca 70 minut, a pak už mohla začít ta pravá rodinná pohodička. Po ne úplně bezproblémovém ubytování (nakonec se tedy vše vyřešilo k naší spokojenosti) jsme byli "doma". Obě naše děti byly neuvěřitelně naspeedované a fakt nechápu, jak je to možné, protože jediná doba, kdy od čtvrteční půlnoci do pátečního poledne spaly, byly ty dvě hodinky v letadle. Neskutečný. My s mužem jsme byli úplně grogy, ale děti nás odpočívat nenechali.

Cestování po ostrově a poznávání Samosu

   Abych k vám byla naprosto upřímná, tak musím říct, že na Samosu nenajdete konkrétní místo, bez jehož vidění byste prostě nemohli odjet. Nesjíždí se sem mraky korejských a vietnamských turistů, aby si během krátkého pobytu vytvořili selfie s místní dominantou. Ne, nic takového tu není, ale  to ostrovu rozhodně nic neubírá. I tak je tu spousta míst, která stojí za to vidět a při jejichž návštěvě se vám bude tajit dech. Samos (ostatně jako další řecké ostrovy) je ideální projet autem a poznat i vzdálenější místa od vašeho letoviska. My měli auto půjčené na 3 dny a projeli jsme celý ostrov křížem krážem. Je tedy pravda, že jsme byli na cestách od rána do večera, ale stálo to za to. A dalo se to i s dětmi. Jediné, co v Řecku není úplně ideální, jsou strašné stavy autosedaček z půjčovny. Chce to jezdit fakt opatrně, a to i z toho důvodu, že v Řecku fungují spíše pofidérní "pravidla" silničního provozu.

Auto sice škaredý, ale na  dovolené to nevadí:)

   Samos je místo, které není tak hojně navštěvované turisty a pokud nevyhledáváte davy jako my, je to strašně fajn změna. Velice často se můžete setkat s přízviskem místa "Ostrov opuštěných pláží". A fakt potvrzuji, že je to tak, velice často jsme byli na plážích téměř sami. A bylo to teda peckovní:)

   Pokud se na Samos někdy vypravíte, určitě vám doporučuju navštívit vodopády Potami - nečekejte obrovské a velkolepé vodopády typu Niagarských. Ale zdejší vodopády vám můžou nabídnout něco jiného - dobrodružnou cestu k nim. Jdete k nim krásnou přírodou a brodíte se korytem řeky. Místy máte vodu až po krk a nemůžete jít jinudy, protože všude kolem vás jsou vysoké skály. Já si koryto řeky prošla téměř úplně sama, v plavkách a bosa. Z jednoho vodopádu jsem musela slaňovat, ze druhého skákat a i když z téhle výpravy nemám jedinou fotku, dojem ve mně zůstane hodně dlouho. Jediné, z čeho jsem měla obavu, byli hadi. Některé části cesty mi velmi nepříjemně připomínaly scény z filmu Anakonda:). 

Památník Pythagora

   Z městeček a vesniček nás nejvíce zaujalo Kokkari - nádherné uličky a neskutečné množství koček, a Pythagorion - jeden z nejkrásnějších přístavů, který jsem kdy viděla, zbytky antických památek, socha Pythagora (ano, to je ten pán, kterým nás týrali v matematice), který je s ostrovem a městem neodmyslitelně spjat. 

Přístav v Kokkari

Přístav v Pythagorionu

   Pokud máte více času a chcete vidět autentické a ne úplně turistické Řecko, doporučuji vesničku Platanas. Je to nejvýše položená obec ostrova a ačkoliv by to asi nikdo nečekal, nachází se zde luxusní taverna s tím nejnádhernějším výhledem - restaurace Orizontas. My zde večeřeli při západu slunce a jídlo bylo dokonalé. O přívětivosti personálu by se zde mohly psát legendy a jako pozornost podniku jsme všichni dostali úžasný dezert (škoda, že nevím, co to bylo:) ). O tom, jak moc spokojení jsme zde byli, svědčí i 10 Eurové spropitné:)

Výhled z restaurace

A toto je opravdu křižovatka na hlavní silnici v Platanas

 Na co jsem se hodně tešila, byly archeologické vykopávky v Ireonu, ale bohužel jsme přijeli v blbý čas (mají otevřeno jen cca do 14 hodin) a bylo už tedy zavřeno. Dále je na ostrově k vidění mnoho starých klášterů (ale přesto funkčních), jejichž návštěvy stojí za to, i když vám náboženství nic neříká.

   Hodně mě překvapilo, kolik vojenských objektů se na ostrově nachází, snad na každém kousku ostrova jsou vojenské prostory, cvičiště, tanky, obrněná vozidla, atd. Stále funkční a plná vojáků. Přece jen Turecko je opravdu blízko a tyhle 2 země se opravdu nemají rády. Už dlouhou dobu.

   Dalším ohromným lákadlem ostrova jsou pláže. Jsou jich tu stovky a na některých budete třeba úplně sami. Ale i vyhlášené pláže nejsou přecpané - my navštívili (kromě jiných) vyhlášené Tsabou, Tsamadou, Potami beach a za mě tu úplně nejkrásnější čistě písečnou Psili Ammos (pozor, na ostrově jsou 2 - mám na mysli tu na východní straně ostrova). 

Když se země třese...

    Na Samosu jsme zažili i zemětřesení a myslím, že na tuhle chvíli v životě nezapomeneme. Seděli jsme na pláži a najednou se "ozval" první otřes. Všichni jsme se po sobě začali dívat a ujišťovali se, že to cítili i ostatní. Abychom nezůstali na pochybách, tak se země ihned rozvibrovala znovu a výrazněji. Seděla jsem na zemi v písku a měla jsem pocit, že se pode mnou propadne zem. Lidé se báli a rychle k sobě volali své děti, lidé utíkali z moře. Nejhorší v tu chvíli bylo to, že člověk vůbec nevěděl, co bude dál. Je to konec nebo to byl jen začátek a za chvíli přijdou nové a silnější otřesy? A jak je to s vlnou tsunami? Máme se bát? V tu chvíli člověk prostě trochu zazmatkuje a neví, co očekávat, co dělat.  Na nějaké znalosti z fyziky a zeměpisu v tu chvíli ani nepomyslíte. Spíš začínáte vymýšlet plán, co dělat, když...Nebudu vás děsit, nic dalšího se už nedělo. Zpětně jsme se dozvěděli, že naše zemětřesení mělo velikost 4,4 a epicentrum bylo jen pár kilometrů od nás. Nikomu se nic nestalo, nevíme o ničem, co by bylo zničeno, a tak zůstal jen zážitek. Doufám, že pochopíte, jak to myslím, ale musím říct, že ten zážitek byl strašně silný a do určité míry i adrenalinový. V jednu jedinou chvíli prostě cítíte, jak strašně slabý a nevýznamný člověk je ve srovnání se Zemí. Stačí chvíle a životy všech můžou být v ohrožení.

   Dovolená na Samosu byla úžasná, 15 dní uteklo jako voda a byl čas vrátit se zase domů. Společně se vzpomínkami a zážitky jsem přivezla zhruba tisícovku fotek. Děti byly naprosto miliónové a spokojené. Naši řečtí domácí  byli skvělí, několikrát jsme od nich dostali ovoce, zeleninu a především naše děti si úplně zamilovali. Jo, umím si představit, že se za nimi ještě vrátíme. V Řecku děti milují celkově, snad v každém obchodě či v tavernách jsme pro děti dostali něco zadarmo. Jo, oproti Česku je to velký rozdíl.

Prostě restaurace na pláži

   Především Eliášek nesl návrat domů hodně špatně. Už poslední den v Řecku brečel, že tam chce zůstat a i teď po 14 dnech doma ho občas přepadnou slzy. Naštěstí se to už začíná zlepšovat, tak snad to brzy bude už úplně v pořádku. Tobiášek si samozřejmě zážitky z první dovolené u moře pamatovat nebude, ale byl tam ve svém živlu. Tobi je vodní tvor a dostat ho z moře je skoro nadlidský úkol. Už teď se těším na příští léto, kdy zase někam vyrazíme, protože dovolená u moře je pro mě snad ten nejspokojenější čas v roce. Člověk je s těmi, které má rád, na krásném místě, má jistotu krásného počasí a jeho největším "problémem" je rozhodnutí, jestli si koupí ke svačině broskve nebo nektarinky a do jaké taverny půjde na večeři.

I zatmění Měsíce jsme pozorovali...

A  co vy, taky ty dovolené tak "žerete" ?