neděle 24. června 2018

Hledám nový šátek. Bude tím vyvoleným právě něco od Dekky?

Před nedávnem k nám dorazil třetí testovací balíček šátků od Dekky, kde se ukrývaly šátky: 



Zelenkavá Luka a její testování na pastvinách



   Dekka Plectrum Luka je šátek se složením 93% bavlny a 7% lnu. Nebudu lhát, ke lněným šátkům jsem díky jednomu dříve zkoušenému šátku získala slušnou averzi. Musím říct, že to byl snad ten nejhorší šátek, který jsem dosud měla v ruce (a fakt doufám, že už ho NIKDY žádný nepřekoná). Z toho důvodu jsem se tohohle konkrétního testování dost bála. Jak napsat pravdu a přitom neurazit, pokud mi ten šátek bude připadat děsný? 



   Po prvním navázání jsem však hodně brzy poznala, že tohoto dilematu budu naštěstí ušetřená:) Asi bych si už měla zvyknout, že všechny Dekky jsou vymazlené a skvělé šátky a počítat s tím už dopředu. Díky šátku Luka tak zase dávám šátkům s příměsí lnu šanci, najednou totiž vidím, že opravdu není jediný důvod se jich bát. Šátek je na dotek velice zajímavý, patří spíše k hrubším a pevnějším šátkům (ale pozor, na dotek i navázání je velice příjemný). Při vázání moc nepruží a je tedy potřeba poctivě dotahovat po celé délce šátku. I když jsem se snažila vázat pořádně, musela jsem si po chvilce nošení šátek ještě podotahovat. Z důvodu náročnější práce se šátkem bych ho pravděpodobně nedoporučila úplným začátečníkům, ale pokud už přece jen pár zkušeností s navazováním máte, není důvod obávat se. Když už máte pořádně navázáno, šátek se vám odmění nejen skvělými vlastnostmi, ale hlavně neskutečnou nosností. Nebojím se říct, že v tomhle šátku můžete pohodlně nést i menší slůně. Tobiášek (aktuálně 10 kilo) mi v něm přišel jako peříčko a i když se to může zdát někomu směšné, v jednu chvíli jsem přemýšlela, kde mám dítě, protože jsem úplně zapomněla na to, že ho vůbec nesu:)


   Většina lněných šátků vyžaduje složitější péči - len se prostě rád mačká. Tady pro mě ale bylo příjemným překvapením, že Luka žádným zásadním mačkáním netrpí. Po sundání šátku bohatě stačilo ho hezky poskládat a vytáhnout žehličku nebylo nakonec vůbec potřeba. Musím říct, že mám stále málo času a navíc v podstatě nežehlím. Žehličku jsem pořídila až s prvním šátkem, do té doby v naší domácnosti ani nebyla. Proto si fakt užívám šátky, kterým nemusím věnovat spoustu času s přípravou. A tenhle patří k jedněm z nich:)


   Len s sebou nese v parném létu i jednu velice příjemnou vlastnost - není v něm vedro. Což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Fotky, které vidíte, byly pořízeny snad v nejteplejší den tohoto roku, a ani tak jsme se s Tobiáškem nepařili a nepotili více než bez šátku. Šátek je navíc příjemně vzdušný. 



Něžná Dekka Tilia Adel v lesích Českého ráje



   Adel je jemný a skoro bych řekla, že až barevně nevýrazný šátek. Je to 100% bavlňák. Musím říct, že na promo fotkách mě nijak zásadně neoslovil. O to větší překvapení pro mě pak bylo vidět ho naživo. Pořád trvám na tom, že se jedná spíše o nevýrazný šátek - nicméně na druhou stranu to pro někoho může být i ohromná výhoda a přednost. Já osobně dávám raději přednost výrazným barevným šátkům, které prostě nepřehlédnete ani v davu na Václaváku:) Adel je však něžná, romantická kráska, které její "nevýraznost" naprosto odpouštím. Pokud bych hledala šátek pro malou a něžnou princeznu, s klidem bych sáhla právě po tomhle kousku. Šátek je měkkoučký a nadýchaný, ale i tak nemá nejmenší problém s nosností většího batolete. V žádném případě to není tenounká pavučinka (gramáž po praní je cca 330g/m2) , ale i tak se s ním pracuje naprosto bezproblémově. Dotahuje se velmi dobře, příjemně podkluzuje pod prsty, ale přitom hezky drží v úvazu a ani po delší procházce jsem ho nemusela nijak opravovat či upravovat.


  Adel považuji za jeden ze skvělých univerzálních šátků, které člověku krásně poslouží po celé nosící období. I když je to "jen" bavlna, bylo nám v něm velice příjemně i v opravdu horké dny, které zrovna na jeho testování vyšly. 


Tentokrát máme otestováno i s praním a žehlením:)

   Oba tyto šátky jsem měla možnost otestovat v plné šíři - tentokrát jsem i prala a před odesíláním žehlila. Při praní a údržbě je samozřejmě potřeba držet se vždy pevně pokynů od výrobce, které ale nejsou nijak složité. Po vyprání mě mile překvapilo, jak rychle šátky uschly, i když patří spíše mezi silnější látky. Pokud by zůstávaly u mě doma, tak myslím, že ani nebylo nutné je žehlit. Jelikož jsem je ale vracela přímo do jejich "stáje", tak jsem samozřejmě i vyžehlila. Žehlení šlo dobře a nebylo potřeba u toho strávit půlku dne. Jejich údržbu tedy hodnotím jako naprosto bezproblémovou.



   Adel byla mým už 8. šátkem od Dekky, který jsem měla možnost vyzkoušet - díky tomu si už myslím zvládnu udělat poměrně jasnou představu o celé značce. Jsem moc ráda, že i Češi dovedou vyrábět kvalitní a krásné šátky. Šátky od Dekky jsou takové neokoukané a hodně své. Drží se vlastních motivů a nekopírují známé zahraniční značky, což mně osobně přijde jako naprosto super věc. Disponují širokou škálou barev, ale přitom si nesou něco, díky čemu už od pohledu člověk pozná, že vidí právě Dekku. Moc se mi líbí, že je od každého šátku natkáno jen pár kousků a nebude je tak mít každá nosička v širokém okolí. Nicméně třeba u Chrise mě jeho nesehnatelnost pěkně štve (a věřím, že rozhodně nejsem jediná). To je totiž tak, když se na první pohled zamilujete do šátku, který se nedá sehnat. 

   Ze vzorů od Dekky mě nejvíce oslovil vzor Tilií, který sebou nese i symboliku českých zemí. Víte, co znamená latinské slovo Tilia? Je to "lípa" - pokud vám tedy vzor na těchto šátcích připomíná listy od lípy srdčité, vězte, že přesně tak to bylo i zamýšleno.

Začíná "Mise hledání našeho nového šátku"

   V současné době sháním nový šátek. Náš milovaný Lenny Lamb Colours of Fantasy už slouží jedné malé krásné holčičce (samozřejmě Nikolku i s její maminkou zdravíme ) a šátky od Dekky jsou samozřejmě v užším výběru nového šátku. Tak moc mě jejich testování přesvědčilo o tom, že jsou skvělé. Zatím tedy ještě vyčkávám, jaké budou další novinky, protože bych moc ráda sehnala šátek ve výraznějších odstínech růžové, fialové, oranžové či žluté. Nechám se tedy překvapit a doufám, že se Dekka trefí do mých preferencí:)



   
   Na závěr ještě přikládám odkazy na články z testování dalších šátků od Dekky, jež jsme měli možnost důkladně poznat:)




Mám tu někoho, kdo už Dekku poznal na vlastní kůži - taky jste tak nadšené?


středa 13. června 2018

Dekkamánie u nás rozhodně pokračuje...

   Před nedávnem se na českém trhu se šátky objevila novinka od Dekky - šátek Nikos, který mě zaujal  na první pohled. Zvažovala jsem koupi, ale jelikož jsem v tu dobu byli zrovna na menší dovolené mimo civilizaci, povedlo se mi prošvihnout začátek prodeje. A když jsem si na koupi vzpomněla, byly už všechny kousky pryč:) Bylo mi to dost líto, ale nedá se nic dělat. Po nějaká době se mi naskytla možnost otestovat další šátky od Dekky a jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že jeden z nich bude právě tenhle modrobílý krasavec:)



Ve druhém testovacím balíčku byly tyto šátky:



Správné místo na focení


   Když se ke mně dostanou nějaké testovací šátky, snažím se samozřejmě pořídit hezké fotky. A to jak na památku kvůli sobě, tak jako poděkování výrobcům, kteří si mě na testování vybrali a dali mi tak možnost vyzkoušet šátky, které by se ke mně jinak dostali jen velmi těžko. Každý šátek se tak snažím nafotit na jiném místě a to takovém, které mu bude slušet a hodit se k němu. Někdy je výběr místa těžký, někdy vím hned. A přesně tak to bylo u Nikose. Tenhle šátek mi prostě evokuje moje milované Řecko, konkrétně se mi zdá, jako kdyby pocházel přímo z nádherného ostrova Santorini, které jsem měla tu možnost navštívit. Je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst na zemi - celý ostrov je vlastně sopečný kráter, na jehož vrcholcích se tyčí specifické modrobílé domky, kostelíčky a všelijaké jiné stavby. A Nikos by se tam hodil naprosto parádně.




   Pokud Santorini neznáte, určitě se podívejte na článek, který jsem o něm napsala již dříve. Pokud ostrov znáte a chcete se pokochat fotkami, koukěte do článku určitě taky. Najdete ho zde



   Tato vzpomínka na Santorini pak udala i směr, kde budeme fotit Nikose. Poblíž města Jičína a mého domova je kopec Zebín. Jedná se vlastně o vyhaslou sopku, na jejímž vrcholku se tyčí malá barokní kaple zasvěcená Sv. Máří Magdaleně. Z vrchu je nádherný rozhled a nahoře máte pocit, jako byste byli přímo v oblacích. A přesně tohle místo je pro Nikose jako stvořené, lepší připomínku řecké atmosféry bych v okolí hledala jen těžko:)


Jak se nám tedy nosilo v Nikosu?


   Nikos je šátek, který se skládá ze 77 % z bavlny, zbytek tvoří moje oblíbená příměs tencel. Gramáž šátku je poměrně vysoká (cca. 320 g / m2), ale přesto šátek není nijak tlustý. S kroužkem velikosti M se mi úvaz zakončit nepodařilo a musela jsem tedy uzlovat, což moc často nedělám:) Větší kroužky momentálně doma nemám, ale nebojte, samozřejmě se sehnat dají - třeba právě tady. S šátkem se pracovalo velice dobře, při dotahování hezky klouzal, v úvazu pak ale držel dobře. Testování Nikose vyšlo zrovna na poměrně tropické období, takže díky tomu mohu zhodnotit, že nám v něm bylo dobře, je prodyšný a nijak nás nezahříval. Jako velký bonus vidím také to, že se vlastně vůbec nemačká a člověk se o něj tedy nemusí moc starat.



   Musím říct, že jsem skoro doufala, že nám tenhle šátek nebude z nějakého důvodu vyhovovat a mně aspoň nebude líto, že jsem ho propásla. Bohužel se tak nestalo:) Tenhle šátek je z mého pohledu naprostá pecka a povedl se jak vzhledově, tak svými vlastnostmi. Za nás je tohle určitě jeden z TOP šátků, co jsem kdy měla v ruce.



Červenobílá Maria a naše dojmy



   Druhým z testovaných šátků byla Dekka Plectrum Maria, která pro mě byla obrovským překvapením. Vzhledově mě na fotkách nijak zásadně nezaujala a ve srovnání s Nikosem mi přišla jako poměrně nenápadná a "obyčejná". Upřímně přiznávám, že od Marie jsem toho moc neočekávala. O to víc jsem pak byla překvapená při navázání. Tenhle šátek je ze 100% bavlny a je na dotek moc příjemný a měkký. Při dotahování neklouže tak snadno jako třeba Nikos, ale v úvazu se pak nepohnul ani o píď. Je parádně nosný i v jednovrstevném úvazu a Tobiášek mi v něm připadal lehký jako pírko.





   Fotky pro recenzi byly pořízené na jednom z mých nejoblíbenějších míst u nás v Českém ráji. Jedná se o již zaniklou obec Byšičky, kde dnes zůstal zachován pouze kostel a hřbitov. Tohle místo je protknuté hodně zajímavou, až skoro magickou atmosférou. Není divu, právě tady se totiž odehrává děj Svatební košile, notoricky známé balady z Kytice od Karla Jaromíra Erbena. 






Pokud by vás zajímalo mé hodnocení dalších šátků od Dekky, recenzi zobrazíte kliknutím na konkrétní šátek:













Poděkování:

   Za zapůjčení šátků děkuji přímo značce Dekka a jednomu z majitelů, Martinu Škapovi.


Najdete mě i na Instagramu

   Pokud ještě nesledujete a zajímají vás recenze šátků, hraček, tipy na výlety či fotky z našeho života, můžete mě najít i na Instagramu :)

čtvrtek 7. června 2018

Jóóóóó, třešně zrály...recept na domácí třešňový sirup

   Už několikrát jste u mě mohli číst o tom, že miluju léto. Stále je to tak a léto je prostě moje nejoblíbenější roční období. Strašně si užívám teplo, vodu a hlavně 3 červené dobroty, které mám s létem bezpodmínečně spojené. Ptáte se, které mám na mysli? Jsou to: melouny, jahody a třešně:)

   Tenhle článek se bude točit kolem poslední jmenovaných - tedy třešní. Kousek od domu máme krásné místo, kam chodíme hodně často na procházku a mimo jiné je zde velký třešňový sad, kam posledních pár dní vyrážíme natrhat si třešně přímo ze stromu. Jasně, kupované třešně jsou taky fajn, ale nic se nevyrovná tomu, když si je sami trháte a cpete se s nimi tak, až se vám dělají boule za ušima. Vášeň ke třešním doma sdílíme naštěstí všichni (včetně psa, který se s nimi cpe taky a občas dokonce plive i pecky), takže je prostor na zkoušení různých receptů z třešní.



   Když jsme byli předminulé léto na Lefkadě, kupovali jsme si tam strašně dobrý třešňový sirup. Něco podobného jsem se pak snažila sehnat i v Čechách, ale bohužel bezvýsledně. Třešňových šťáv je na trhu samozřejmě docela dost, ale žádná z těch, které jsme vyzkoušeli, se chuťově ani zdaleka neblížila originálu. Rozhodla jsem se tedy, že si zkusíme třešňovku vyrobit doma sami. Recept na ní je v podstatě až trapně jednoduchý, rychlý a výsledný produkt je naprostá pecka.




Domácí třešňový sirup


Na výrobu potřebujete:

500 gramů třešní (normálně s peckama)
150 gramů cukru 
300 ml vody
5 gramů kyseliny citronové (pokud chcete skladovat delší dobu)



  Jako první je potřeba třešně namočit, aby z nich vyplavali případní nevítaní návštěvníci. Já teda měla štěstí na naprosto ukázkovou úrodu a červík tam nebyl ani jeden. Namočené stačí ponechat cca 1 hodinu, poté vylijeme vodu, třešně rozmačkáme, zalijeme vodou a povaříme. Během vaření ještě občas promícháme a znovu několikrát rozmačkáme. Vypneme sporák a necháme zchladnout. Propasírujeme a poté přisypeme cukr, začneme znovu zahřívat a za stálého míchání necháme všechen cukr rozpustit. Pokud chcete skladovat déle, přisypeme i kyselinu citronovou, pokud je určeno k rychlé spotřebě, bohatě stačí dát do lednice. A máme hotovo:)



Mezi kvítky třešní...

   Třešňové sady jsme letos využili i k rodinnému focení a musím říct, že tyhle fotky patří k těm nejlepším, co máme. Eliášek během focení stále nemohl pochopit, kde jsou ty třešně. Pořád jsme doma totiž říkali, že se budeme fotit v třešňových sadech, tak mu nějak nešlo pochopit, že ty třešně jsou zatím ve formě květů:)












pátek 1. června 2018

Letní mámení s Dekkou v Českém ráji

   Poslední letní dny (kalendářně samozřejmě vím, že máme stále jaro - ale tohle má do jara hodně daleko) trávíme stále víc a víc času venku. Tobiášek už dorostl do období, kdy je s ním vážně sranda, rozumí všemu, co mu kdo říká a celkově musím říct, že si tohle "právě teď" doopravdy užíváme. Léto bylo mé nejoblíbenější roční období snad odjakživa, ale s dětmi to dostává ještě lepší rozměr. 


   Za naprosto skvělou věc považuju to, že Tobi vzal na milost kočárek, ale i tak se stále hodně nosí. Kočárek bereme do města, do obchodů, ale do přírody prostě vede nošení a šátky. Před nedávnem nám dorazila další krásná zásilka od Dekky, ve které byly hned dva testovací šátky. Hodně z vás mi stále píše o rady při výběru šátku (fakt si toho moc vážím a děkuji za projevenou důvěru) nebo se ptáte na mé zkušenosti jak se značkami, tak s konkrétními šátky. Pokud vás tedy zajímají šátky od Dekky, čtěte rozhodně dál. Tentokrát se společně podíváme na zoubek (nebo na nitě? ) šátkům:



Západ slunce na Jinolických rybnících s Oli


   Čas od času se stále někdo diví, že naše děti chodí spát pozdě - samozřejmě, že jsou dny, kdy bych byla nejradši, kdyby prckové usnuli už třeba v 7 večer, ale jako každá věc i tato má svá pozitiva. Díky tomu můžeme být alespoň venku dlouho a pozorovat společně třeba i západy sluníčka (prostě stále těžká romantička). Při jedné takové podvečerní rodinné idylce proběhlo testování Oli



   Tenhle šátek je složen ze 100% bavlny a má poměrně vysokou gramáž (cca. 330 g / m2), takže se hodí především pro těžší děti. Námi testovaný šátek ještě nebyl téměř zanošený, takže se s ním nepracovalo úplně nejlépe. Po zanošení to bude určitě "mazlík", ale i tak bych ho doporučila spíše zkušenějším nosičkám, které už mají něco navázáno. Určitě to taky není šátek, který bych doporučila pro úplně malinká miminka - na ně je zbytečně silný a pevný, takže neudělá tak příjemné hnízdečko, v jakém se novorozencům líbí nejvíce. Pro těžší děti však bude ideální volbou - Tobi váží aktuálně něco mezi 9,5 - 10 kily a úplně v pohodě nám stačil jednovrstevný úvaz. Barevně je tenhle šátek hodně zajímavý - kombinace fialové, modré a žluté se prolínají jedna v druhou a spojuje je motiv bílé barvy. Je to prostě hodně zajímavý, netradiční a neokoukaný duháček, který přitahuje pohledy lidí jak magnet.





Podvečer ve Valdštejnské lodžii s Terrou

   Před pár měsíci jsme se s Tobiáškem stali tvářemi pro naprosto dokonalý šátek Tilia Isla, který je vlastně starší sestrou (nebo bráškou?) této novinky. Už z tohohle důvodu jsem se na Terru moc těšila. Vzhledově se mi určitě líbí ještě více než výše zmiňovaný předchůdce a byla jsem teda moc zvědavá, jak na tom bude s nosícími vlastnostmi. 



   Šátek se skládá z bavlny (77%) a bambusu (23%) - což slibuje ideální materiálovou kombinaci do teplých dní, kterých nás doufám čeká hodně. Gramáž šátku je opět dost vysoká (cca. 320 g / m2), ale v porovnání s předchozím šátkem v článku je tenhle kousek od samého začátku měkkoučký, splývavý a neskutečně příjemný na dotek. Váže se úplně jednoduše, dotahuje se zlehounka, příjemně klouže. V úvazu hezky drží a i ve velkém vedru je prodyšný a udržuje komfort pro nosiče i nošence. Tenhle šátek hodnotím jako naprosto perfektní a ideální (samozřejmě) nejen do teplých letních dní. Vzhledově je nádherný, tmavší základ perfektně doplňuje duhový multikolor, který tvoří  hlavní vzor šátku.






   Předchozí šátek jsem doporučovala spíše pro větší děti, tady bych se nebála pořídit ani pro maličké miminko. Zároveň ale bude perfektní i pro těžší batole, jako je Tobiášek. Nebojím se říct, že Terra je takový ideální univerzální šátek, který člověk využije po hodně dlouhou dobu nošení.





I Dekka má vadu:)

   I tyto testovací šátky mě přesvědčily o tom, že Dekka má prostě skvělé šátky. Mají v podstatě jen jednu jedinou vadu - a tou je to, že jich je málo a strašně rychle se vyprodají. I když, z jiného úhlu pohledu tohle můžeme vnímat i jako velké plus, protože to prostě budou šátky, které nepotkáte každý den. 

   Pokud by vás zaujaly šátky hodnocené v této recenzi, tak rychle nakoukněte do eshopu, protože  tam najdete už jen pár posledních kousků k prodeji:)


Co bude dál?

   O Dekka šátcích jsem psala už v minulém článku - pokud jste nečetli a máte chuť, koukněte sem. Snad nebude vadit, když prozradím, že v příštích pár dnech se můžeme s Tobiáškem těšit na to, že budeme mít možnost poznat další šátky od Dekky a za sebe můžu říct, že obzvlášť na jeden z nich se neskutečně moc těším, protože ho považuju asi za nejkrásnější šátek, který jsem kdy viděla. Tipnete si, který to je?