Źivot bez televize? Už 13 let:)

   Když někde řeknete, že doma nemáte televizi, automaticky se v jejich očích stanete někým "fakt hodně divným". Přiznávám, že ani já jsem si kdysi neuměla představit doma fungovat bez televize. Tak jak k tomu tedy vlastně došlo?

   Na střední škole (a samozřejmě i dříve), když jsem bydlela doma, bylo sledování televize na denním pořadu. Kolikrát byla televize puštěná jen jako tzv. zvuková kulisa. Člověk pak sledoval kdeco, především seriály, které vás nutily sledovat i další a další díly, abyste se dozvěděli, jak to vlastně celé dopadne:) Byl to mor:)

   Když jsem nastupovala na vysokou, našli jsme si s tehdejším přítelem (dnes už manželem) bydlení na privátě a hodně jsme řešili otázku, jak to tam vydržíme bez televize? Tehdy jsme byli samozřejmě chudí studenti, kteří nemají peněz nazbyt, takže koupě nové televize do studentského bydlení byla tak trochu bezpředmětná. Tak nějak jsme se dohodli na tom, že to zkusíme bez ní a když nám to nebude vyhovovat pořídíme jen televizní připojení do noťasu. Začátky byly sice trochu divné, člověk na to nebyl zvyklý a telka mu samozřejmě chyběla. Postupem času jsme zjistili, že nám je bez televize vlastně mnohem líp. Člověk byl najednou mnohem víc svobodný - nemusel řešit návraty domů, aby se dozvěděl, jak to dopadne s dalším případem doktora House:)

   Když jsme po VŠ zařizovali to první opravdové bydlení, shodli jsme se na tom, že televizi už nechceme a nebudeme ji tedy pořizovat. Samozřejmě to však neznamenalo, že bychom byli zcela odříznutí od světa - díky internetu jsme mohli sledovat těch pár pořadů, které nám za to stály - navíc díky Adblocku zcela bez reklam (což je věc, která mě na tech tradičních televizích štve asi nejvíce - 10 minut filmu, čtvrt hodiny reklam a tak stále dokola:) ).

   Když se narodil Eliášek, shodli jsme se na tom, že chceme, aby na TV koukal co nejméně. S nějakým pouštěním pohádek a písniček pro děti jsme začali až opravdu někdy tak okolo roku a půl , a to ještě hodně omezeně. Myslím, že mu to nijak nechybělo - nyní už se dá říct, že má pohádku téměř denně, ale spíše jen krátké desetiminutové pořady, které navíc velmi pečlivě vybíráme. Ukázalo se totiž, že jak na pohádky kouká výjimečně, tak se velice špatně vyrovnává např. s násilím v pohádkách - což se projevilo třeba šílenými nočními můrami.

 

Na co tedy kouká?
Statečná autíčka
Mašinka Tomáš
Autíčko s červeným srdíčkem
Krteček
Cvrček
O neposedném štěňátku
Máša a medvěd
Včelka Mája

   A to je fakt asi všechno - naprosto odmítám pouštět mu například Mickeyho klubík - jednou to začalo hrát a naštěstí z toho byl znechucen ještě víc než já. Myslím, že tento pořad nemohl vymyslet a především nadabovat nikdo při smyslech:)

   Spousta lidí se ptá, co tedy vlastně děláme, když někoukáme na televizi. A já odpovídám, že úplně všechno - docela často hrajeme různé společenské hry (Scrabble, Jožin z bažin, Dostihy, karty,...), před dítětem jsme trávili mnohem více času venku se psem (domů jsme se v podstatě chodili jen vyspat) - to tedy teď úplně pořád praktikovat nejde), povídáme si, čteme, věnujeme se svým koníčkům a v neposlední řadě taky samozřejmě sledujeme některé seriály a filmy.

   Které seriály podle nás stojí za to?
Teorie velkého třesku (ideálně v originále - je to fakt tisíckrát lepší)
Everwood - málo známý seriál, který je úžasně natočený a fakt vás vtáhne do děje
Upíří deníky - první dvě řady byly moc fajn, na ty další člověk kouká spíš už jen z donucení, že potřebuje vědět, jak to vlastně celé dopadne a jestli to fakt bude pokračovat tak šíleně, jak to zatím vypadá:)
Rapl - asi nejlepší seriál z české produkce, co jsme kdy viděli, se skvělým hercem Hynkem Čermákem
Ohnivý kuře - zpočátku opět úplně boží seriál, který už se postupným nastavování dostává trochu do sféry odpadu - i když některé současné díly jsou fakt vtipné
Ano, šéfe - první řady byly fakt skvělé, dnes už opět koukáme spíše z nostalgie, současná řada je vyloženě tragická
Comeback - perfektní humor, který nám fakt sedl

   A jak to tedy máme v současnosti ?
Po rekonstrukci a předělání našeho bydlení jsme se rozhodli pořídit velkou televizi (Sony s perfektním 4K obrazem) - nicméně ji absolutně nemáme napojenou na vysílání a funguje nám pouze jako obrovský monitor pro sledování přes internet. Často máme puštěné písničky z Youtube a docela často i bez obrazu:) Plně nám to vyhovuje a myslím, že připojovat k TV vysílání fakt asi nebudeme nikdy

   A nejlepší ze všeho jsou návštěvy tchánovců, kteří jsou schopni se při každé příležitosti divit tomu, že ještě pořád nemáme televizi:) Předpokládám, že nepřestanou vůbec nikdy:)